Za krev? Za půdu?
Vím, že miluješ život svůj, noc temnou i svítání. Zřím lásku čistou k půdě, jež zbabělost vyhání. Odkaz pradávných předků, ctíš v hlubokém nitru svém, když kráčíš po jejich zemi, do nohou proudí síla sfér.
Category
Poezie
Devět strof
Pověst dobrá je výsadou Osudu, část jednu v rukou svých máš, druhá však bohům nevyzpytatelným náleží. A není tomu jinak.