Česká televize + další masmédia nám tlučou do hlavy větší dávku propagandy než obvykle, a to u příležitosti dvacátého výročí 17. listopadu. Pád komunismu určitě není špatné připomenout, jenže nejen ve světle exkomunistického premiéra v čele dnešní vlády to vypadá minimálně poněkud tragikomicky. A snad podobný pocit nesdílím pouze já. Dojem, že se nejedná o nic upřímného, spíše o snahu zakrýt stále stupňující se nešvary dnešní doby.
Pozorujeme to všude kolem sebe. Neustále více bující korupce, kriminalita, rozevírající se sociální nůžky a arogance volených zástupců. Dokonce i ten báječný všespásný kapitalistický volný trh se nám začíná ekonomicky hroutit. Kromě totálních zaslepenců musí každý vidět, že něco minimálně z morálního hlediska není v pořádku. Nespokojenost se začíná přenášet i jinam než do sociologických průzkumů, a tak režim ke své ochraně musí zasáhnout. Kromě potírání opozice je logickým krokem použít propagandu.
Nejde jen o tu klasickou, předhazující nám ty báječné multikulturní vzory a životní styl. Jedná se o v poslední době masivně zdůrazňované zápory předchozího režimu. Jsou nám ukazovány „nevýhody socialismu“, zejména ty, které jsou v rozporu s dnešním konzumním životním stylem. Stát znovu frontu na banány by opravdu rád málokdo a mnozí z těch, co volí komunisty, tak činí jen z čistého protestu. A o to zde hlavně jde. Přebýt něco špatného ještě špatnějším. Je to ubohé, ale zabírá to. Vytvářením představy, že tento režim má sice zápory, ale ten předchozí byl ještě horší, se tvůrci mediální kampaně snaží odbourat vůli po změně k lepšímu.
Hrozba komunismu nesmí sloužit k ospravedlňování svinstva, ke kterému v dnešním systému dochází stále častěji a co se bohužel stává něčím samozřejmým a tolerovaným.