Tohle slyšel snad každý – „cikány nemám rád ale ostatní mi nevadí,“ „nechápu, co proti nim máte,“ „jste náckové, s vámi se bavit nebudu“, nadávky do rasistů, nacistů, xenofobů … Je jedno, jestli to říkal na vás, na někoho jiného, či jestli jste to říkali právě vy. Jaká je příčina těchto názorů ? Dnes v myslích běžných obyvatel hluboce zakořeněná myšlenka, že ty nadávky jsou pravdivé. Myslí si, že rasistické názory pramení z mindráků či že to je způsobeno slabší inteligencí u těch, kterým převládl násilnický pud nad lidskou inteligencí. Podle nich jsou takový nacionalisté všichni. Částečně mají pravdu, skutečně i takto zakomplexovaní lidé existují. Pro ně je prostě potřeba najít si nepřítele nepřekonatelná. Pouliční bitkaři, někteří skinheadi, militantní antifašisté, fotbaloví chuligáni, část anarchistů a jistě mnoho dalších. Těm jde o ukojení násilnických pudů víc, než o nějaké hlubší myšlenky, které mají pouze jako záminku k onomu boji.
A přiznejme si to, i u nacionalistů se najdou lidé, kteří mají podobné důvody. Často jim jde ještě o pózu, předtím nepoznané uznání a já nevím co všechno. Tito lidé mají největší potřebu dokazovat sobě a tím i okolí, že ke hnutí patří. Prohlašují, že veškeré nebílé obyvatelstvo na zemi jsou podlidé, že se s nimi nemáme vůbec bavit a že všechno, co vytvoří, je špatné. Ty nejsmutnější případy hlásají, že je potřeba všechny vyhladit a další nesmysly. Samozřejmě média, při honbě za senzací, vidí jenom je. A názory médii přebírají běžní lidé. Ti pak hážou všechny nacionalisty do jednoho pytle.
Ne a ještě jednou ne! O tohle skutečným nacionalistům nikdy nešlo, nejde a nepůjde. A co tedy chtějí? Člověka od zvířete odlišuje to, že je schopen činnosti tvořivé. A každý skutečný nacionalista bude tvořit něco nového, lepšího a vlastního, než by ničil nesmyslně něco cizího. Nacionalismus je identita schovaná v každém z nás, jen je potřeba ji nalézt. Vždyť každého člověka, kterého v jeho dosavadním životě nepostihlo něco špatného, zajímá, co se s ním a jeho okolím děje. A taky by to rád ovlivnil v pozitivním smyslu. Nacionalismus je právě starost o naši zem, náš životní prostor. Starost o všechno s tím spojené. Pomoc lidem (kteří to potřebují a kteří si to zaslouží). Kultivace vlastní země. Přispění k jejímu poznání. Zachování této identity. Veškeré tyto věci nás totiž ovlivňují všechny. Vždyť nebýt nacionalismu v minulosti, vůbec tu dnes nejsme!
A kde se v tomhle nachází ten rasismus? Nikde! Nejlépe to vystihuje heslo francouzské Front nacional, vedené Le Penem. „0% rasismu, 100% identity.“ Tím, že chceme zachovat vlastní prostor a způsoby jeho správy neříkáme, že chceme zničit ostatní. Ale velké vlny migrace do Evropy nepřinášejí nic dobrého. I demokrat a liberál Karel Čapek ve svém románu Válka s mloky tvrdil, že dva rozdílné národy na jednom území žít nemohou. A stačí se rozhlédnout, abychom viděli, že to je pravda. Němci a Češi, Slováci a Maďaři, Srbové a Albánci, Židé a Palestinci či vlastně komplet všichni Arabové … Je to způsobeno tím, že jednotlivé národy mají v sobě zakořeněnou identitu, která jim říká, že právě oni se musí starat o zemi kde se nachází a že ta zem je jejich životním prostorem. Jakýkoliv narušitel na té zemi se stává podvědomě nepřítelem.
Utopické myšlenky o multikulturní společnosti jsou ochotni akceptovat jen ti, kteří nerozvinuli svou vlastní identitu. Špatná výchova, špatné vzory, smutné životní zkušenosti. Z těchto důvodu se stydí za sebe a za svou zem. Utíkají od reality. Jsou to konzumenti televizních programů, ztracenci schovávající se v síti zvané internet, herci hrající si na něco, co sami cítí, že nejsou. V mládí je vidíme postávat na ulicích v hloučku, jak něco kouří a chválí si své značkové oblečení. V pokročilejším věku vysedávají po hospodách, chlubí se nashromážděným mamonem a bolest reality léčí pomíjivými doušky zábavy, na kterou čekají celý týden, po který jenom přežívají. Tito lidé nemají pro co žít a svůj problém nicoty považují za normální a neřešitelný. Často propadají pesimismu. Pak jsou schopni akceptovat, že nás obsazují cizí národy a tím nás zabíjejí. Ti totiž nejsou znudění vlastní existencí, mají uvnitř sebe důvod, proč žít.
Jednotlivé národy mohou žít na Zemi vedle sebe, ale ne společně. To totiž dříve či později některý z nich zanikne pod tíhou toho druhého. Nemám nic proti černým Afričanům, východním Asiatům či blízkovýchodním Arabům. Tyto společnosti nás můžou opravdu obohatit. Ale ne tak že nás svou rozpínavostí zničí! Obchod, přebírání dobrých myšlenek či spolupráce. To nás posune vpřed! Pokud jsou oni ochotni akceptovat nás, jsme ochotni akceptovat my je. Vždyť naopak se taky nikdo nepřesídluje a to existují země často na vyšší životní úrovni než my. Kolik imigrantů přijímá Japonsko či arabské ropné mocnosti? O, nula, nic. Některé z nich to mají dokonce zákonem zakázané a dobře vědí proč.
Nacionalismus je zkrátka o zachování vlastní identity a o chování, které z této identity pramení. Někomu se to nemusí líbit, může tvrdit, že se jako (v našem případě) Čech necítí a Čechem nikdy nebude. S tím, že se jako Čech narodil však nic neudělá, má to v sobě. Může tvrdit, že ne. Může tvrdit, že je něco jiného. Ale to je stejné jako když se ve středověku prosazoval názor, že země je placatá. Snad se podaří všechny donutit myslet si, že tomu tak je, nicméně pravda to nikdy nebude. Člověk, který svou identitu nerozvine či ji potlačí, nebude nikdy ničím! Naopak nacionalista je každý, kdo s pomocí vlastní identity něčím společnosti přispěje a zároveň ji neuškodí. Oproti tomu, člověk bez identity, byť jen pasivitou, společnosti škodí a tím přispívá k jejímu zániku.
Freiherr Aussenseiter