Společnou sociální strategii (etnickou, rasovou, národnostní … ) aplikuji s různou úspěšností vyjma Evropanů (pokud tedy nebereme v potaz vytvoření tzv. euro-zóny jako údajný protipól k síle amerického dolaru) téměř všichni. Vezměme si, jaké bohatství na poli vědy, kultury, filozoficko-etických principů Evropa pro lidstvo vytvořila a toto všechno je nyní v ohrožení. Evropané bohužel začali využívat levnější práce cizích dělníků (nechtěli sami provádět tzv. podřadné práce), což se nakonec změnilo v masivní vysávání a postupný kolaps evropských sociálních systémů, otevřely trh pro sice nekvalitní, ale díky otrocké práci bezkonkurenčně levnější produkty Číny, jejíchž vazalem se díky množství dolarů v čínských bankách stává i USA), dostatečně si neochránili svoje strategické vynálezy (toto platí i pro vynálezy evropských přistěhovalců v USA) pro výhradně evropské využití, podlehli degenerujícímu konzumně-materialistickému, falešně-humanitnímu, sociálně-sobeckému životnímu stylu a udělali spoustu dalších chyb.
Je propagována podpora Afriky pomocí evropských produktů, což nejenže neřeší místní situaci a ještě více ohrožuje Evropu přistěhovalectvím (to neznamená, že příliv opravdových odborníků a profesionálů – specialistů obecně není v Evropě vítán). Vše je umocňováno celosvětově se zvyšujícími sociálními rozdíly, geometrickou řadou mimo evropsky rostoucí populační křivkou, islámským nebezpečím, progresivním vyčerpáváním přírodních zdrojů, zahlcením planety odpadem… Situaci nezlepšuje ani řízení světa nadnárodními korporacemi, které nezajímá nic jiného než zisk a prohloubení mocenských pozic.
Existuje do budoucna pro Evropany vůbec nějaká světlá perspektiva? Nejlepším řešením by byla “pevnost Evropa”, tzn. nepouštět na evropský kontinent přistěhovalce ani zbytku světa volně otevírat trh, spíše hotové evropské výrobky měnit za suroviny popř. přijímat jen výrobky, jejíž výroba je na evropském kontinentě obtížnější a nákladnější. Dále zabránění dalšímu snižování porodnosti v Evropě podporou rodinné politiky, repatriace nepřizpůsobivých přistěhovalců (a těch přistěhovalců, kteří nemají žádný pozitivní společenský přínos), změna zavedeného systému konzumního kapitalismu s pozitivní diskriminací v unijní systém pospolitních, spolupracujících nacionálně-sociálních států, podporujících řád, bezpečí a pozitivní a harmonický společensko-kulturní rozvoj, založených na poctivé tvořivé práci, zlomení úvěrového otroctví, skromnosti a idealismu (systém schopný se účinně vypořádat s těmi, kteří využívají práce druhých a byrokracií).
Buďme však realisté. Ti, kteří již dlouhodobě upevňují moc nemají nic z tohoto v programu, spíše budou daný stav nadále prohlubovat. Nezbývá než naděje, že si tyto skutečnosti uvědomí co nejvíce Evropanů, začnou podle toho ve svém osobním životě postupovat a stanou se pozitivním příkladem pro ostatní. I kapka, která déle dopadá na jedno místo může vyhloubit jamku do kamene. Nezbývá než vyšší odpovědnost místo sobeckosti a apatie, píle místo zahálky, skromnost a hledání trvalých hodnot místo konzumní “rozežranosti” = ignorace prokonzumního sociálně sobeckého životního trendu, poctivost, solidarita a vstřícnost k poctivým, aktivní odpor vůči zneužívání práce druhých a jejich jakékoliv využívání k osobnímu prospěchu a zvýraznění svého ega, odpor vůči životu “na dluh” (pokud je to alespoň trošku možné v momentálně pevně zavedeném hypotečně-úvěrovém systému), zdravý životní styl, podpora a rozvoj původního evropského duchovního a kulturního odkazu (vlastní identity), studium, práce a zas jenom práce se snahou o společenské vyniknutí – snaha o profesní dokonalost a preciznost, zájem založit rodinu s výchovou dětí v tomto duchu a zejména proevropský idealismus. Hlavně se nevzdát a neztrácet naději, nic není předem ztraceno, pokud si to sami nemyslíme.
Závěrem nezbývá než dodat: A komu že to tedy, přátelé, zvoní nyní hrana? Právě nám, Evropanům. Autor si uvědomuje, že jako alternativu nabízí práci a povinnosti, proto nebude příliš populární.
(přišlo e-mailem)