Patnáctiny Brutal Assaultu

Festival Brutal Assault nám letos dosáhl zletilosti. Od svého zrodu pořádně vyrostl a kdo ho od té doby neviděl, už by ho jistě ani nepoznal.  U příležitosti těchto půlkulatých narozenin si tedy dovolím připomenout jeho vývin od počátku až do současnosti.

Začínal v roce 1996 jako nenápadná jednodenní akcička v Obůrce u Blanska, na níž vystoupilo 14 skupin a zúčastnilo se jí téměř 500 lidí. O rok později se festival opakoval na stejném místě, nyní už jako dvoudenní, a hrálo na ní už i více známějších českých skupin jako Krabathor, Root či Godless Truth, ale  už i některé zahraniční např. Night In Gales (ohlášení Lux Occulta z Polska nedorazili).

Roku 1998 se festival přesunul přímo do Blanska, pod střechu zimního stadionu. Návštěvnost už pomalu dosahovala tisícovky. Zejména druhý den festivalu patřil zahraničním hostům – např. Callenish Circle, Mystic Circle, Night In Gales. Myslím, že to tehdy byli brněnští VÚVR, kteří odehráli jen pár minut, než vypadla na 45 minut elektřina díky jakémusi místnímu důchodci, jenž unaven koloběhem hudebních produkcí  přerušil na vlastní nebezpečí v trafostanici dodávku proudu… Přesto se příští ročník konal opět na stejném místě, tentokrát za účasti hlavních hvězd Septic Flesh, o rok později s Mortician, Incantation a Macabre – to již kapely poprvé hrály na dvou pódiích. Tehdy také začala pěkná tradice dávat ke vstupence kompilační CD s vystupujícími kapelami. Kvůli opakovaným stížnostem obyvatelů Blanska, tradiční to bašty komunistické strany, však musel festival změnit své působiště.

Po obtížích se zajištěním vhodného místa nakonec hostil šestý Brutal Assault areál přerovského výstaviště. Původně ohlášené hvězdy Napalm Death a Fleshgrind nakonec nepřijely, takže k headlinerům patřili  Ancient a The Haunted.

A festival se stěhoval dál, tentokrát zpět do přírody – lomu ve Hvozdu u Konice. Opět dvě souběžně hrající pódia a na nich např. Tiamat, Behemoth, Hollenthon, Neglected Fields. Areál se osvědčil, takže tentokrát za návratu k jednomu pódiu hostil premiérově třídenní Brutal Assault č. 8 veličiny jako Malevolent Creation či Kataklysm. Rok 2004, stejné místo a hvězdy Cannibal Corpse s Impaled Nazarene.

Návštěvnost se pohybovala již v řádech tisíců lidí jak od nás, tak ze zahraničí, takže se festival přesunul do většího prostoru –  Svojšic u Přelouče. Zde uprostřed lesů vystoupili jako hlavní tahouni My Dying Bride, Obituary, Krisiun. Rok nato se organizátoři při výběru skupin již plně zaměřili na zvučná jména jako např. Amorphis, Dimmu Borgir, Mayhem, Destruction, Morbid Angel či Napalm Death.

V létě 2007 festival poprvé hostilo atraktivní prostředí Josefovské pevnosti. Díky rozšíření personálu již žádné hodinové fronty u vstupu, dále příjemným překvapením videoprojekce mezi dvěma pódii.  Z vystoupení zmíním hlavně Cynic a Satyricon. Skvrnou onoho ročníku byli různí jedinci, které nebylo možno nazvat klasickými metalisty. Svým zjevem spíš připomínali somráky z nádraží  a jejich chování svědčilo o ovlivnění jinými substancemi, než je pouze alkohol. To patrně bylo důvodem nebývale vysokého počtu úrazů a potyček, které se zde udály. Dle samotných ošetřovatelů z Rescue Pardubice při tomto Brutal Assaultu museli zasahovat o 80% častěji než při jiných podobných akcích! Ošetřeno bylo 178 osob, během festivalu zdravotníci spotřebovali materiálu za cca 6.000,- Kč (údaje ze stránek Rescue Pardubice).

Třináctý ročník přinesl jako novinku přírodní tribunu naproti pódiím, zlepšení přístupu do areálu a vůbec zabezpečení dříve problematických míst. Dobrým nápadem bylo zavedení trvanlivějších textilních vracenek a zřízení horror cinema stanu, kam se mohl každý uchýlit před všudy přítomnou hudbou a alkoholem. Program festivalu nabídl line-up přímo nabitý osvědčenými jmény typu Mayhem, Cradle of Filth, Anathema, Sodom, Behemoth, Carcass, či Paradise Lost. Skvělého přijetí se dostalo např. i ruské Arkoně. Skvělou náladu nedokázalo narušit ani horší počasí, které jako by se pro Brutal stalo v posledních letech pravidlem.

Loni se dočkala rozšíření přírodní tribuna a jako novinka přibyl hlídaný VIP kemp, který vznikl jako reakce na drzost zlodějů a množství vykradených stanů. Praktický program na krk bohužel nahradil tradiční CD ke vstupence. Hudební program zahrnoval alespoň pro mě neuvěřitelnou trojici z říše snů Atheist, Pestilence a Cynic, který se na Brutalu objevil už dva roky předtím. Jako extra host vystoupili poprvé mimo své domovské Norsko Ulver. Festival probíhal již klidněji, opět o sobě jen dával vědět déšť.

Odkud se festival vyšvihl, dobře ilustruje foto níže, které zachycuje areál a „pódium“ ( to je ten prostor za zábradlím uprostřed), na němž se konaly první dva Brutal Assaulty.

Pokud jde o letošní ročník, označil bych za jeho nejvýraznější rys pestrost.  Týkala se jak vyváženě zastoupených metalových stylů, tak i výrazné směsice různých národností a etnik samotných návštěvníků. Není divu, festival se už pár sezón těší přízni metalistů z celého světa a ti prý už tvoří 50% všech účastníků Od svého o 6 let staršího brášky Wackena se tedy Brutal liší jen menší návštěvností, programem i servisem jsou obě akce na srovnatelné úrovni.

Z výše uvedeného přehledu je tedy zřejmé, že festival se od svého počátku dosti změnil, což mu nelze mít za zlé, každý vývoj znamená změnu. Důležitější je, kam bude směřovat dál. Dle mého názoru se nyní nachází Brutal Assault na svém vrcholu. Až dosud nám předvedl množství skupin zvučných jmen, z nichž některé u nás vystoupili poprvé.  Stále více skupin se již na programu  festivalu ale opakuje a tento náznak počínající stagnace se bude pravděpodobně prohlubovat .

Brutal Assault  si ve světě získal určité renomé, a tak si organizátoři mohou dovolit domlouvat vystoupení známější skupin i na méně atraktivní dopolední časy. Na festivalu proto prakticky nevystupují žádné začínající skupiny, jež by se tak mohli zviditelnit a upozornit na sebe. Za potěšující proto považuji letošní středeční PreAssault akci, kdy dostaly šanci se předvést i některé české skupiny. Domnívám se nicméně, že  zlepšování festivalu se v dalších letech může týkat už jen oblasti služeb a zázemí.

Podobné hromadné akce samozřejmě lákají pozornost různých hnutí, které se na sebe snaží upozornit. Letos to bylo občanské sdružení pro zákaz potratů, za jehož dosažení zde sbírali podpisy do petice. Jejich 16 panelů , s nimiž objíždí nejen festivaly, ale i střední školy, ukazovaly většinou nechutné fotografie  a koláže s potracenými plody, které přirovnávasly k oběťem politických režimů a genocid. V materiálech, které sdružení rozdávalo, se kritizuje mj. antikoncepce a společnost za to, že je sekularizovaná,  tudíž je zřejmé, že v tomto případě vítr vane od kostela. Protože se tato výstavka odbývala mimo areál, těžko by s tím organizátoři mohli něco dělat.

Jinak je tomu u stánků, které se nachází přímo v areálu.  Metal vnímám jako subkulturu,  která kráči již od svého vzniku svou cestou, nezávisle na společenských tendencích, která si nenechá do svého podoby zasahovat, ať už ze strany náboženských či politických aktivistů. Proto osobně vnímám citlivě vše, co se jej snaží tímto způsobem z vnějšku ovlivňovat. Kuřárnu vodních dýmek, cirkusový stan Hnutí duhy s dokumentárními filmy a jejich lidmi obcházejícími účastníky se svou ekologickou peticí, stánek Drop Inu, či veganský stánek, prodávající mj. antifa ponožky a potítka, mi prostě na metalové akci nesedí.

Nemohu si pomoci, ale cítím v tom ducha určitého směru, který není až tak apolitický, jak organizátoři chtějí, aby Brutal Assault působil. Zvláště v případě antifa-vegan stánku jde o životní pohled, který příliš neladí s heslem festivalu „Proti násilí a netoleranci“, neboť není ani tolerantní, ani nemá k násilí daleko. Pochybuji,  že by organizátoři tolerovali i podobný stánek, který by na své vývěsce naopak „dával dobrou noc  levé straně.“  V tomto smyslu se tedy festival zázemím pro návštěvníky profiluje určitým směrem. Jen doufejme, že tento proces nebude  pokračovat i po hudební stránce a nesklouzne jako celek ke globallismu typu festivalu v Trutnově, jehož letošní plakát  níže se snaží v multikulti duchu propagovat všechno možné  a přitom nebýt ničím konkrétním.

Překvapilo mne, že letos hodně přátel na Brutal Assault  nejelo. I mne napadla kacířská myšlenka, že od jeho vzniku tradici poprvé přeruším. Jako by někteří začínali být unaveni známými skupinami, které již několikrát viděli, velkými festivaly s nádechem komerce a spíše upřednostňují menší, na konkrétní styl zaměřené  akce. Osobně také stále více dávám přednost právě underground festivalům a koncertům, kde lze objevit  nové, zatím neznámé  skupiny. Je to jakýsi pomyslný návrat k hodnotám, s nimiž Brutal Assault jako regionální akce začínal. Na takových akcích se většina návštevníků navzájem zná a tvoří jakousi metalovou rodinu.  V tomto  tkví onen ideál pospolitosti hudebníků a fanoušků, o němž ve svých začátcích zpívala např.  Metallica ve skladbě Whiplash.

Kdo tedy sdílí toto vidění, preferuje spíše na undergroundové akce, kdo navštěvuje mainstreamové festivaly, jezdí spíše na konkrétní skupiny. Undergroundové publikum je také vděčnější. Oceňuje, že někdo takový festival uspořádá, za což se mu často dostane jen  finanční ztráty. Na rozdíl od návštěvníků mainstreamových akcí jsou  undergroundoví fanoušci také méně choulostiví a méně nároční na pohodlí na festivalu – nespílají organizátorům za nedostatek sprch či znečištěné toalety, jak to musí poslouchat  každoročně  právě  organizátoři Brutalu. Návštevníků undergroundových akcí je sice méně, ale o to jsou věrnější. Právě z tohoto jádra bude vždy metal vyrůstat a obrozovat se, bez něj by stagnoval a časem zanikl.

Toto je  model, z něhož vzešel i Brutal Assault, k němuž se už však může těžko vrátit a patrně by jeho tvůrci ani nechtěli. Není divu, podařilo se jim během několika let vypiplat doslova z ničeho mezinárodně uznávaný  festival, což je dílo každopádně záslužné a patří jim za to velký dík. Sfoukávám tedy pomyslných patnáct svíček na dortu Brutal Assaultu jen s přáním, aby festival zůstal věrný svým metalovým kořenům, svobodomyslnosti, apolitičnosti a nezávislosti, která je této subkultuře vlastní. Alespoň takový bych ho viděl v dalších letech raději, než v podobě odredovaného hippíka, shánějícího se  v triku Che Guevary po nějakým hulení.

Leave a comment