Sdělovacími prostředky proběhla zpráva o razantním (snad až 22%) zdražení elektrické energie na příští rok, ke kterému má dojít zejména v důsledku boomu solárních elektráren. Můžeme si říci, že bursíkovci ze strany Zelených nás přijdou šíleně draze, ale problém je spíše jinde. Ekoteroristé totiž pouze poskytli ideologický podklad, kterého se chytli šmelináři, jejichž cílem je hledat mezery v legislativě a vysát ze společnosti co nejvíce peněz. Ekologie se v dnešní bezduché konzumní společnosti proměnila jako vše v pouhý nenažraný byznys.
Nebudu zde nyní rozebírat ekologii obecněji, jak jsem činil v úvaze zveřejněné cca před rokem. Nýbrž se zaměřím na tuto konkrétní kauzu a co za ní stálo. Tak výrazné zdražení bude znamenat totiž přímo likvidační efekt. Nejen pro domácnosti, kterým je saháno do kapes stále hlouběji i jinými opatřeními, ale i pro průmysl, který bude muset v důsledku dražší energie zdražovat a stane se tím méně konkurenceschopným. (To je rovněž druhý zásah do životní úrovně běžných občanů, ti budou kupovat dražší zboží-služby v menším množství, firmy budou muset propouštět či tlačit na snížení mezd nebo přímo zkrachují a jsme v začarovaném kruhu. Klesnou odvody daní, stát musí snížit výdaje atd.) Samozřejmě jen solární elektrárny ekonomiku nepoloží, ale je to další hřebíček do naší společné rakve.
Tohle vše je omlouváno nedopatřením, chybou, pomalostí naší legislativy. Jsem naprosto jiného názoru. Zde jde o obrovské peníze a pro lobbyisty disponujícími pytli zlaťáků není problém přehlédnutí zajistit. Já se napakuji a ostatní ať jdou třeba do sraček. Tak neuvažují pouze poslanci, nýbrž celá dnešní za zlatým teletem se honící konzumní společnost. Po nás potopa, to je heslo dnešní „elity“. Zatímco ostatní budou živořit, oni již budou ve svých palácích na Bahamách.
Na ekologii se lze napakovat i jinými způsoby (nesmíme pominou i fakt, že zisky jdou většinou do zahraničí), ale máme zde i mnoho dalších příležitostí. Dnes je třeba podnikán frontální útok na zdravotnictví. I to se může stát bezedným zdrojem příjmů bezcharakterních zbohatlíků, neboť člověk je pro své zdraví ochoten obětovat vše a při volbě mezi smrtí a přežitím už není vůbec o čem pochybovat. Ostatně, pořekadlo: „zdraví si koupit nemůžeš“ neplatí již delší dobu. Ve fungující společnosti prostě musí být oblasti jichž se byznys netýká, ale v té dnešní tomu tak je stále méně. Možná, že za chvíli se bude moci koupit i ten člověk, vždyť už nyní jsme stále více bezvýznamnými entitami, které nemohou nic ovlivnit.