Nejsem politolog, nevidím do zákulisí, nepatřím k členům elit vedoucí z pozadí za drátky politiky jako loutky. Jedné věci si však všímám naprosto jistě. Systém začíná stále více zběsile utahovat šrouby. Neustále méně je přípustné diskutovat, padají větší tresty za odpor. Propaganda se stupňuje do neuvěřitelných obrátek, kdy je jí zamořené vše od reklamy přes bezduché pořady až po uměleckou tvorbu. Vysvětlení mě napadají dvě výše v názvu uvedená a v této úvaze se je pokusím více rozvést.
Režim si je naprosto jist svou pevnou pozicí. Tomuto by nasvědčovaly například poslední volby, kdy výsledky spíše ovlivnil systémový marketing než programy a chování samotných politiků. Opozice v širším měřítku (kromě reliktu poloopoziční KSČM a ani ta nezískává) fakticky neexistuje, daří se ji pomocí masmédií dostatečně tabuizovat a držet na úplném okraji. Lidé sice brblají, ale k relativní spokojenosti jim postačuje nechat si předhodit pár cetek v rámci konzumních orgií, drby ze života celebrit a před spaním nějaký ten bezduchý seriál. Tento stav by Systému umožňoval sebejistotu a možnost přistoupit k další fázi sociálního inženýrství, tedy mimo jiné tvrději potírat odporující elementy, vždyť davy jim ještě zatleskají. Je možno přistoupit k další kroků rozrušujícím jednotnost společnosti a přetvářet ji rychleji v lehce ovladatelnou šedou masu bez duše.
Je zde však i druhá možnost, k té se přikláním osobně více. Tedy, že se režim začíná cítit ohrožen. Dnes to ještě nemusí být výrazněji vidět, jenže Systém si platí spoustu analytiků, kteří mají přístup k hromadám informací a vidí mnohem dále než my ostatní. I laickým okem již nyní můžeme pozorovat, že ekonomika nějak přestává fungovat. Ti nahoře si na příjem šáhnout nenechají a škrty budou tedy nejprve padat na bedra běžných občanů. Začne se tudíž hroutit základní pilíř konzumu, rostoucí životní úroveň většinové společnosti. Lidé klesající na dno budou nuceni více přemýšlet o své budoucnosti a nemusíme si nalhávat, politika je převážně jen o vykreslení lepších zítřků. Lidé uvrženi do problémů budou hledat viníka, přestanou tolerovat korupci, zbohatlické manýry, rozkrádání společného majetku. V ohrožení budou potřebovat cítit sounáležitost (i tu příslušnost k národu) a začnou ze svého středu vylučovat egoistické bezohledné elementy. Proměna to bude bolestná, ale jinak to zřejmě nejde.