V médiích nám proběhla do extrémnosti hnaná zpravodajská hysterie ohledně záchrany v dole uvězněných chilských horníků. Samozřejmě, jedná se o zajímavou událost, záchrana horníku je báječná věc, ale já se zde chci spíše rozepsat o chování masmédií, a to nejen v tomto případě.
Sdělovací prostředky mají neuvěřitelnou moc ovlivňovat veřejné mínění, vytvářet klima ve společnosti a díky tomu vlastně určovat další světový vývoj v zájmu je vlastnících vládnoucích elit. V případě kauzy „záchrany chilských horníků“ šlo zřejmě o další posun v ovládání lidských myslí. Došlo totiž k megalomanské kampani, která intenzitou a celosvětovým rozsahem zřejmě předčila vše dosavadní. V tomto případě se samozřejmě jednalo o emotivně a příběhově zajímavý případ, bez většího (i zde samozřejmě byla vytvářena smyšlenka sjednoceného celého světa bojujícího za záchranu horníku a místní politici si jistě výborně přihřáli polívčičku) politického zabarvení. Kdo však zaručí, že příště nepůjde o kampaň čistě prosazující něčí zájmy? Obzvláště, když tento pokus zřejmě i z komerčního hlediska dopadl na výbornou.
Obecně sdělovací prostředky stále více pozbývají svůj tradiční ráz. Místo informování o světových a tuzemských událostech, rozkrývání nekalých politických kauz a upozorňování na korupci se raději věnují vzbuzování emocí, předhazování skandálů ze života celebrit a dalšího škváru. Vytváří se nám tak informační vakuum, které umožňuje Systému snadnější vládnutí. Jsme stále více informování o věcech, které pouze a jen odvádí pozornost od podstatných věcí. Lidé řeší drby ze života celebrit, zatímco se vše kolem řítí špatným směrem. Rozjímají se nad úspěšnou záchranou dítěte, zatímco v zájmu velkokapitálu jich milióny žijí na ulici. Emotivně se pasou nad zdrceností televizí jim předhozených nešťastníků, zatímco exekutor klepe na jejich dveře. Vytváří se nám zde šílený imaginární svět „velkých dramat a hlubokých lidských příběhů“, jenž je naprosto odtržen od reality.
Lidé vždy snili a četli romantické knihy či poslouchali pohádky o životě z lepší společnosti. Nikdy však na ně neútočily iluze ze všech stran. Usmívající se úspěšní mladí lidé na reklamních plochách, v poštovních schránkách, v tisku, ve všudypřítomné TV. Tisíce anorektických dívek, utápějících se v představě oslňujícího života modelky, jsou pouze jedním z vedlejších produktů. Deformována a přetvářena je celá společnost. Davy přízemních bezduchých konzumentů zoufale hledajících ten „správný“ nepotřebný výrobek ve slevě, za nějž je možno utratit těžce vydělané peníze, to je zřejmě cíl tvořitelů nové společnosti. Nemyslící davy táhnoucí za prací stejně jako stádo dobytka za pastvou.
Uniknout je těžké, přesto lze v rámci vlastního života omezit působení propagandy masmédií a zachovat si zdravý rozum.