Úryvek z bolševické Písně práce jsem si nezvolil náhodně, neboť už za těch komunistů i přes proklamování kultu práce docházelo k jejímu postupnému znevažování, o čemž tehdy svědčily pracovní výkony mnohých soudruhů. Dnes jsou již oslavné písně minulostí a rychle se dostáváme k druhému extrému, kdy nejen fyzická práce je zesměšňována v nehorázné míře a heslo „poctivou prací se chce uživit jen blbec“ platí v nebývalém rozsahu. Dle mě samotný akt práce není hodem nadměrného uctívání a už vůbec ne zesměšňováni, jedná se totiž o přirozenou nezbytnost nutnou k dalšímu rozvoji společnosti.
Za práci se samozřejmě musí považovat i ta duševní či poskytování služeb, přesto bych se nebál zavést kriterium jejího omezení. Zda zařadit lichváře, šmelináře atd. za příživníky parazitující na práci druhých nebo naopak mezi elitu, která ji zhodnocuje ponechám na libovůli čtenáře. Každopádně lze v moderní společnosti vysledovat jednoznačně se prohlubující skutečnost. Lidí „práce“, tedy těch, co něco přímo produkují, rychle ubývá, zatímco úředníků, poskytovatelů služeb a obchodníků nezadržitelně přibývá.
Považuji to za nepřirozené, neboť se popírá fakt, že „z hovna bič neupleteš“. Na každou vyrobenou věc se nabaluje stále více překupníku, údržbářů či opravářů, specialistů přes reklamu či půjčky, úředníků posuzujících ji dle bezpečnosti, kvality atd. To se samozřejmě musí promítnou do ceny, u které tvoří samotný materiál již většinou nepatrný zlomek. Státní úředníky živí DPH, ředitele a kontrolory jakosti režijní přirážky, překupníky nehorázné rabaty. To samozřejmě vše neuvěřitelně prodražuje a tuzemské zboží (Číňané zřejmě tohle neznají) zbavuje konkurenceschopnosti. Dostáváme se do začarovaného kruhu, kdy si na drahé zboží půjčujeme a stále většího profitu tak dosahuje pouze mezinárodní bankéřstvo a pašeráci a padělatelé zboží z Východu.
Každá země musí i něco produkovat, nemohou všichni dosáhnout stavu Lichtenštejnska. To však ekonomičtí experti typu Kalouska zřejmě nechápou. Dle nich bude ekonomika fungovat na vzájemném praní ponožek, kdy si tuto službu na základě úvěrů dobře navzájem zaplatíme. A tohle si s úsměvem dobrovolně volíme. Bezbřehý liberalismus způsobuje katastrofu všude, kam dosáhne, tedy i v ekonomice. Ochrana domácího trhu je nezbytná, a když spolupráce tak oboustranná. Díky strojům a dovozu je té práce totiž stále méně. A už i Karel IV. věděl, že je lepší nechat stavět hladovou zeď, než bezúčelně rozdávat almužny. Kapitalisté nutí zaměstnance ke stále větší produktivitě, kvůli sražení mezd podporují přistěhovalectví. Propuštění lidé nikde nemizí ( to se nebudu vyjadřovat ke stresu a vyčerpanosti těch, kteří si snaží zoufale své místo udržet), jen se přesouvají na úřady práce nebo do sektoru úředníků či zaměstnanců, co nic neprodukují. Není tohle hlavní příčinou zvětšování schodku nejen státního rozpočtu? Zvýšení DPH a propuštěním přebytečných byrokratů je krátkodobé a krátkozraké opatření. Ona je potřebná systémová změna a tu nám liberálové všech možných odstínů nenabídnou.