Již párkrát jsem narazil na jednu myšlenku, se kterou sice plně nesouhlasím, ale když pomineme fakt, že se neslučuje s představou „spořádaného“ života a mohlo by se za ni schovat spousta skutečných flákačů, má ve své postatě něco do sebe. A tak se ji v souladu s naší snahou předkládat i kontroverznější témata pokusím rozvinout. Základem této myšlenky je, že na konzumu založeném Systému nejvíce uškodí, pokud mu budeme co nejméně sypat (neplatit daně, omezovat spotřebu) do pokladny a co nejvíce z něho brát (např. sociální dávky). K předkládání takových názorům zřejmě vede zejména skutečnost, že se proti mediálnímu monopolu, a stále větší cenzuře a stíháním za názory nelze prosadit. Což se bohužel obzvláště v poslední době může mnohým jevit jako nezvratný fakt.
Čím méně se vybere do státního rozpočtu, tím větší procenta daní se budou muset vymáhat, od těch, co ještě platí a méně dávat těm, co potřebují od státu pomoc. Tím méně plátcům i odběratelům dávek zůstane na útraty, a tak dochází k ekonomické řetězové reakci. Nastává hospodářská krize a lidé obávající se o svou budoucnost samozřejmě více přemýšlí a pochybují, je tu tudíž možnost se prosadit i s jinými než oficiálními názory. Nynější Systém je totiž mnohem více než ty dřívější založen pouze na hospodářském růstu a vytváření iluze zvyšující se životní úrovně většiny. A tak jeho přežití není o nějakých vyšších ideálech, ale pouze o fungování ekonomiky, i třeba za cenu neuvěřitelného zadlužování.
Z tohoto hlediska je tato myšlenka reálná. Není to nic nového, běžně se tomu říká pasivní rezistence a kolikrát v minulosti byla účinnější než ozbrojený odpor. Nemusí se to hnát až do krajnosti v podobě života ve stylu bezdomovce. Stačí uvažovat o snížení výkonnosti v zaměstnání, sabotování činnosti vůči Systému uvědomělých a poddajných konzumentů, neúčastnění se režimních radovánek či nenakupování zbytečností. Ostatně to švejkování máme přeci v krvi. Jen mám trochu větší problém s tím, že nejlepšími současnými odbojáři jsou dle předkládaného rozboru Cikáni 🙂