Po tisíci letech pod žido-křesťanským jhem je nyní bohužel nutno znovu informovat nordický lid o kontextu našich svátků, aby naše kulturní dědictví nebylo zapomenuto či potlačeno žido-křesťanskými zvyky. Yule /vánoce/ je čas, který si spojujeme s žebírky, vánočním stromkem, ozdobami, dárky, Santa Clausem apod. Nebudu pokračovat dál v tom, s čím se mezinárodní žido-křesťanská moc snaží tento svátek dál spojovat, ale místo toho vysvětlím, co je skutečně Yule – z čeho pochází…
Yule je nejtemnější období roku, kdy jsou noci nejdelší a dny nejkratší. Je to také doba, kdy se slunce vrací a dny se prodlužují. Tento svátek také slavili naši vzdálení předci; den se stával jasnější, a slunce se vracelo. Říkalo se mu z prostého důvodu “Yule” (kolo), protože sluneční kolo (svastika) je naším nejdůležitějším symbolem slunce; život dávající a život chránící síla. Symbolizovalo se obvykle tím, že se zapálilo kolo a nechalo se v plném ohni a plamenech kutálet z kopce. Kromě svátku světla je Yule i svátkem mrtvých a obětí klidu a plodnosti pro nadcházející rok.
Člověk při Yule zpíval a vyzýval mrtvé: “přijďte vy, kdož chcete, a připojte se k těm, co chcete”. Příkladem je, kdy manželka o přicházejícím Yule zpívala a procházela dům. Aby se do domu mohl dostat každý, bylo zakázáno zamykat dveře a okna – měly zůstat otevřené dokořán. Mrtvým se nemělo ve vstupu do domu bránit.
Obrazy a sošky našich předků se pokládaly na viditelné místo, aby se tak připomněli, a každý měl povinnost připít na mrtvé a naše bohy. Je to náboženská povinnost, připít v předvečer Yule na Ódina!
Na ozdobu se přinášelo mnoho jídla. Takového jídla se nesmí dotknout až do skončení Yule; protože se má nejprve nabídnout mrtvým a teprve co zbyde, mohou si vzít živí. Byly to koláče, oříšky a mnoho dalšího. O večeru Yule by živí měli spát v obývácích a postele ustlat mrtvým. Dovnitř se přinesly zelené větvičky, ozdobené různými koláčky ve tvaru lidí a zvířat . Na vrcholek větví se připevnil hrot kopí jakožto symbol Ódinova Gungniru. Tato větev, či v naší době celý stromek (germánský zvyk od 16. stol.), je symbol Yggdrasilu; stromu života a věšíme na něj ozdoby jakožto předkládání oběti bohům – po vzoru obětí v Uppsale a jiných s tím souvisejících, kdy se na oběť bohům věšeli po stromech zvířata a lidé!
Když všichni spí, vrací se ke svým dětem “bílý bůh” Heimdall, aby je obdaroval tím, co si zaslouží. Někteří dostávají ohromné dárky, kdežto jiní dostávají ponožku naplněnou uhlím z komína. Jako Tór projíždí po obloze se svým vozem taženým jelenem a celou noc o Yule navštěvuje všechny své děti. Nejen že bylo Heimdallovi dáno poslání vylepšit lidskou rasu krví bohů, ale také měl lidi hlídat; slyšet vše, co bylo řečeno, vidět vše a odměňovat děti, které si to zasloužily.
Yule není jen svátek mrtvých a živých, ale i vracejícího se slunce, klidu a plodnosti v nadcházejícím roce. Právě v posledních dnech Yule Åsgardsrei zasvěcují své nové členy. Potom vyráží do noci, přestrojeni za zvířata a mytologické bytosti, a jdou od domu k domu a vyprazdňují jejich sklepy od medu, piva a jiných věcí. Dnes posíláme své děti každý rok ven jako “Julebukker (Yule-kozlíky)”. Tato banda berserků a převlečených vlků jistě za ty roky vylekala nejednu starou paní…
Podrobností je ještě více: jako koláče ozdobené svastikami; že si dáváme žebírka, protože jsou z Freyova posvátného zvířete (z vepře); že manželka po skončení Yule uklízí dům od všeho prachu a špíny, zatímco posílá mrtvé pryč a vybízí je, aby zůstali venku, dokud je znovu nezavolá; ale doufám, že nyní víte něco víc o tom, co Yule vlastně je, odkud pochází a proč se slaví… Přemýšlejte o tom – takže, šťastné a veselé YULE!
Zdroj: www.burzum.org