Pouto krve hrálo v historii vždy významnou roli, a to i v dobách, kdy lidé neměli ponětí o genetice. Už tehdy však naši předci chápali význam krve jako tekutiny nezbytné pro uchování žití, kdy její přílišná ztráta znamená konec života, a to nejen konkrétního lidského jedince. Pouto krve tudíž zcela logicky přešlo do posvátně mýtických základů všech starověkých světonázorů. Stalo se jednou z nosných idejí kmenových a národních společenství, kdy vytvářelo sounáležitost a umožňovalo těmto celkům přežít.
Prvně na pouto krve zaútočily monoteistická náboženství, kdy se pospolitost „pokrevní“ začala nahrazovat vírou ve stejného boha. Již tehdy začínal plíživý útok globalizace, kdy uzurpátorům moci byla národní (kmenová) společenstva malá a na základě despotických pouštních náboženských ideologií se snažili vytvářet nadnárodní říše. Náboženství, které potlačovalo pokrevní sounáležitost umožňovalo vládnout úzké skupince obyvatelstva nad příslušníky mnoha národů, a to na základě údajné vyvolenosti Bohem. V Evropě došlo k boji mezi orientálním cizorodým pojetím společnosti a na národních principech založených útvarech, který skončil určitým kompromisem a patem s pod povrchem doutnajícími konflikty, jež občas zažehly plameny válek a revolucí.
Po staletích boje začala síla víry v semitského Boha ochabovat a v 19. a na začátku 20. století se mohlo zdát, že národní princip nastupuje vítězné tažení. Byl to však jen zachvěv, kdy se na obzoru již objevovaly nové odnárodněné ideologie. Na rozdíl od dřívějška neschopné žádného kompromisu a možná ještě více s náboženským zápalem se zaklínající ve víru v nereálně utopický ráj na zemi. A ve jménu přetrhání posvátného pouta opět tekla krev na bojištích a popravištích proudem. Lidé plundrovali země svých předků a zanechávali neradostné dědictví svým dětem, pouto k předchozím i budoucím generacím ochablo.
Nejinak je tomu u dnešní multikulturní ideologie. Národní sounáležitost je již prakticky rozbita a tak se přechází k nižší jednotce spojené krví, a tou je rodina. Jsou propagované různé nepřirozené svazky, rodiny rozbíjeny prosazováním materialistického egoismu, děti odcizovány rodičům. Mystické pouto krve je však v lidech zakořeněno pevně a jistě svede ještě mnoho bitev za své udržení při životě. Bez něho by totiž lidstvo vykrvácelo. Uvědomme si tedy jeho sílu a potřebu. Nutnost ctění odkazu naší společné krve.