Zdroj: Altermedia
Napsal: Filip Fidelité
Většině lidí alespoň jednou za život proletěla hlavou otázka, jaká vlastně je jejich identita. Jiní lidé tento problém studují mnohem intenzivněji. Ptají se, kdo jsou, odkud pocházejí, kde se vzaly lidské rasy, proč jsou mezi lidmi takové rozdíly ve vzhledu i inteligenci? Jaká je vlastně historie moderního člověka? Věda se tyto otázky snaží zodpovědět od nepaměti. Drobné kamínky mozaiky se pečlivě skládaly k sobě a tvořil se obraz, ve kterém jsme měli najít své odpovědi. Historie lidstva však byla často vysvětlována špatně a klíčovou roli hrála spíše fantazie a přání, než vědecky podložená fakta. Moderní věda však už většinu odpovědí zná, a proto jsme dnes schopni celkový obrázek vidět a pochopit, kdo vlastně jsme.
Vědecký jazyk je poměrně složitý a dostupné informace jsou pro laika často nesrozumitelné. Navíc především v druhé polovině minulého století se zkoumání člověka stalo něčím neetickým a zůstalo většinou zavřeno jen za dveřmi laboratoří nebo vědeckých ústavů. Oficiální média zveřejňují jen kusé informace a popravdě nevím o tom, že by se v našem jazyce výsledky zkoumání objevily v nějakém populárně naučném duchu. Přestože ve výkladu stále existuje několik bílých míst, to nejdůležitější známe. A já se vám ten příběh nyní pokusím převyprávět.
Téměř jistě je potvrzené, že kolébkou lidstva je Afrika. Náš původní druh byl ještě před více než čtyřmi miliony lety totožný s opicí. V té době ale došlo k našemu oddělení a na cestu evoluce se opice a dávný předek člověka vydali každý jinou cestou. Během dlouhé doby vývoje se postupně oddělil Homo habilis, později Homo erectus a jako samostatná vývojová větev i tzv. neandrtálec. Tito pradávní lidé opustili Afriku někdy v období 290.000 a 140.000 let dozadu a později byli nahrazeni (buď bojem nebo dosud neznámou příčinou) moderním člověkem.
Moderní člověk svým zjevem připomínal opici. Jeho tělo bylo pokryté tmavou srstí, pod kterou byla světlá kůže. Během svého vývoje však tuto srst ztrácel a barva jeho pokožky výrazně ztmavla až téměř zčernala. Na tomto místě se zastavíme, abychom si vysvětlili, co ovlivňuje barvu pleti.
Rozhodující látka v našem těle, která ovlivňuje nejen barvu pleti, ale i vlasů a očí, se nazývá melanin. Obecné pravidlo je, že čím je větší podíl melaninu, tím je pleť tmavší. Lidé, kteří žili blízko rovníku, mají velmi tmavou pleť. Jejich tělo se tak chrání před škodlivými vlivy slunečního záření a reakce, která v jejich těle během evoluce proběhla, byla právě v navýšení melaninu. Tyto změny se pak geneticky přenášely na jejich potomky. Můžeme tedy říct, že před asi 100.000 lety žila malá populace našich předků kdesi ve východní Africe a jejich pleť byla stejně tmavá, jako pleť dnešních Afričanů.
Během následujících let se však oddělila první skupina moderních lidí a hledala si nová sídliště jinde v Africe a dokonce na Středním východě. Je prokázáno, že evoluční odlišnost proběhla nejdřív v rámci Afriky/Asie před 100.000 lety (5.000 generací), tedy že se z původních obyvatel Afriky vyvinuli moderní Asiaté. A asi před 40.000 lety došlo k oddělení moderních Evropanů od Asiatů (2.000 generací). Jak k tomuto vývoji došlo?
Celková podoba člověka je ovlivněna geny, ale především prostředím, ve kterém žije. Migrační vlny z Afriky se postupně usadily ve všech částech dnešního světa. Tím, jak se naši předci vzdalovali od rovníku a intenzivního slunečního záření, jejich těla přestala produkovat vysoké množství melaninu a jejich pokožka postupně světlala. Ne všichni však mířili na sever. Malé skupiny zamířily na jih Indie a do jižní Asie a izolovaná skupina se objevila i v Austrálii. Tito lidé neprodělali změnu svých současníků, kteří zamířili na sever a obsah melaninu v jejich tělech zůstal poměrně vysoký a jejich pleť velmi tmavá. Jiní, kteří se později usadili v dnešní východní Asii, se přizpůsobili vlivu nového prostředí. Díky vyšší vzdálenosti od rovníku je jejich pleť světlejší než například pleť původních Australanů. Zešikmení jejich očí se vysvětluje přizpůsobením se větrnému prostředí stepi, kdy se oči zúžily a lépe se tak chránily.
Část této skupiny, která kdysi opustila Afriku, se na dlouhý čas usadila v prostoru dnešního Kavkazu. Horské prostředí a nedostatek slunce zapříčinilo nízkou hladinu melaninu a vysokou tvorbu vitamínu D. Tmavá pleť brání slunci proniknout pod pokožku a zabraňuje tak vzniku tohoto vitamínu. Světlá pleť naopak tyto ochranné účinky ztrácí. Nízká hladina melaninu nemá vliv pouze na světlou barvu pleti, ale také na světlejší barvu vlasů a očí. A tedy tato malá skupina lidí vlivem prostředí a vzájemným předáváním svých genů stvořila naše konečné předchůdce. Ty, kteří položili základy bílé rasy.
Z dosavadních informací je jasné, že před mnoha tisíci lety měli všichni současní lidé stejné předky a že tedy pocházíme z jednoho druhu. Ano, to je pravda. Přesto tato pravda není úplná. Tak jako dala evoluce vzniknout novým druhům a jejich podskupinám, vyvíjel se i člověk. A tak jako má prostředí vliv na podobu člověka, jeho barvu pleti, vlasů, tvaru lebky, nosu nebo stavby těla, má vliv i na jeho inteligenci. Severní polokoule, kterou před 100.000 až 40.000 lety obývali naši přímí předci, z nichž se později vyvinula mongoloidní a europoidní rasa, byla pokrytá ledem. Ano, Evropa a Asie se v té době nacházela v době ledové (ta proběhla už poněkolikáté a její interval je od 40.000 do 100.000 let). Toto prostředí pak mělo na vývoj evropského i asijského člověka rozhodující vliv a mělo za následek jeho vysokou inteligenci, v protikladu k těm moderním lidem, kteří zůstali v teplém klimatu Afriky. Tento vývoj si vysvětlíme nyní.
Člověk, který žil v oblasti střední Asie a později migroval na západ a na východ, se ocitl v naprosto odlišném prostředí, než ve kterém se vyvíjeli jeho předci. Můžeme říct, že tehdejší klimaticky příznivé podnebí Afriky spolu s bohatstvím vegetace a potravy zajišťovalo pohodlný život, při kterém se člověk nemusel příliš namáhat. Evoluce v Africe díky tomu probíhala jen velmi pomalu. Skupina našich předků, kteří migrovali na sever, se naopak musela potýkat s přírodními podmínkami, které umožňovaly přežít jen těm nejsilnějším. Mrazivé podnebí neposkytovalo žádnou vegetaci a zaledněnou krajinou putovalo mnoho predátorů, kteří se snažili ulovit jeden druhého. Člověk se musel naučit spoléhat se na skupinu. Zajistit si potřeby k přežití. Aby přemohl divokou zvěř, musel vymýšlet rafinované pasti a pracovat v týmu. Každý člen skupiny měl svou úlohu, na které záviselo přežití ostatních. Ti nejslabší umírali, a tak se cestou přirozeného výběru vpřed dostávala jen genetická informace těch nejlepších. V zaledněných oblastech Evropy a Asie se tak vyvinul dokonalejší člověk. Evoluce se uspíšila.
Nyní opustíme mongoloidní rasu, jejíž vývoj již kráčí jiným směrem, a vrátíme se do oblasti Kavkazu, kde se světlé lidské plemeno potýká s nástrahami přírody a formuje svou výjimečnou podobu. Z toho, co víme, se dá usoudit, že jednotlivé skupiny opustily Kavkaz a vydaly se různými směry. Část zamířila do severní Evropy, jiná do východní Evropy a co je dodnes nezodpovězeno spolehlivě, ale přesto je velmi pravděpodobné, část našich předků zamířila do severní Indie.
Tu obývalo tmavé plemeno lidí nazývané Drávidové. Ani oni, stejně jako Afričané, neprošli evoluční zkouškou doby ledové a proti nově příchozím byli poměrně primitivní. Příchozí skupina lidí světlé pleti, kteří se nazývali Árijci, je brzy vytlačili na jih poloostrova a usadili se v jeho severní části. Tito Árijci pak vytvořili nové náboženství zvané hinduismus, od nich pochází i kořeny indo-evropského jazyka, kterým dnes drtivá většina Evropanů mluví, systém kast, který částečně znemožňoval rasové míšení, a existují názory, které Árijcům přisuzují i vznik civilizace v povodí řeky Indus (fakt, že lidé světlé pleti ovládli Indii, se dá vysledovat i nyní, kdy ta nejvyšší kasta v Indii je tvořena lidmi s pletí světlejší, než mají kasty nižší).
Lidé naší rasy se pak v dravých skupinách vrhli do všech stran Asie a Evropy. Část z nich došla do Mezopotámie a Egypta a s ostatními rasami se podílela na vzniku místních civilizací, ale také na vzájemném rasovém míšení. Jiná část prošla Asií do dnešního Řecka na Krétě dala základ první evropské kultuře a konečně i vzniku antiky. Další skupiny pronikly do všech částí Evropy i západní Asie a také do severní Evropy. Zde bych se ještě zastavil.
Prostředí severní Evropy bylo podobné prostředí v době ledové. Přežívali jen ti nejsilnější. Slabá intenzita slunce u místních lidí ještě více snížila obsah melaninu, a proto byli lidé severu velmi světlí, s hnědými až světlými vlasy, včetně modrých očí. Věda se pokusila vysvětlit, proč je mezi potomky Seveřanů tolik lidí s blond vlasy. V tvrdém prostředí severu byl nedostatek mužů, kteří často umírali během lovů. Na malé množství mužů připadalo velké množství žen. Světlovlasé ženy byly pro muže více atraktivní a ti pak plodili své potomky převážně s nimi. Světlovlasí seveřané se tedy rozšířili cestou přirozeného výběru.
A tak jako severské prostředí přirozenou cestou nechávalo přežít jen ty nejlepší a nejsilnější, střední evropské pásmo zas se svými čtyřmi ročními obdobími nutilo místní obyvatele plánovat dopředu. Pokud chtěli přežít krutou zimu, museli se na ní připravit. Pokud chtěli mít co jíst, museli si udělat zásoby. Evropa a Asie tak brzy poznala zemědělství a organizovaná společenství lidí, kteří se spojovali dohromady, aby lépe čelili přírodě a jejím nástrahám a i sobě samým. A obě rasy šly svou vlastní cestou.
Zbytek historie je již poměrné znám a tak si můžeme uvedené informace shrnout. Před více než 100.000 lety se od populace moderního člověka v Africe oddělila skupina, která zamířila na sever. Asi o 60.000 let později se od této skupiny oddělila další, jejíž vývoj pak šel již vlastním směrem. To jsou naši přímí předci. Vývoj naší rasy probíhá již 40.000 let mimo vývoj mongoloidní a negroidní rasy. Existují etnické skupiny, které jsou někdy mezi negroidní a mongoloidní rasou (Australané, obyvatelé jižní Asie), mezi mongoloidní a europoidní (např. turecké kmeny) a pak skupiny, které mají něco od každé rasy (např. Semité). Další etnické skupiny vznikly rasovým míšením. To, že je bílá rasa tak pestrá co se týče barvy vlasů a očí i odstínu pleti, je dáno jak prostředím, ve kterém kdo žil (blíž či dál rovníku) a tím obsahu melaninu v těle, tak i vzájemně předávaným genům. Jisté je však to, že lidé světlé pleti prodělali před 40.000 lety svůj samostatný vývoj, který je natrvalo odlišil od ostatních ras, a že spolu s asijskou rasou (střední, východní a severní Asie), která rovněž prošla dobou ledovou, jsou nositelé genů těch nejsilnějších, nejodolnějších a nejchytřejších ze svých předků.
Je faktem, že my a Asiaté jsme každý jiní, ale díky evoluci a přirozenému přírodnímu výběru je faktem i to, že jsme vyššími bytostmi, než lidé, kteří neopustili sídla blízko rovníku a jsou tak několik desítek tisíc let mimo náš vývoj.