Z lidí se v průměru stávají stále větší egoističtí parchanti. O tom není pochyb. Mnozí budou oponovat klasickým, že darebáci zde byli vždy, že se stále najdou dobří lidé. Zajisté, ale já mluvím o celkovém duchu doby, kdy je hrůzné, že darebáctví je nejen tolerováno, ale mnohokrát považováno pomalu za ctnost. Příliš často slýcháváme řeči ve stylu: Nikdo ti nebrání dělat to taky, on pouze využil možnosti, je to šikovný a podnikavý člověk co umí najít mezery atd.
Příčin současného stavu by jsme jistě našli více. Od poznatků, že žijeme již příliš dlouho v „blahobytu“ a ničeho si tudíž nevážíme, až po cílenou konzumní propagandu, jež je nám denně vtloukána do hlav. Všechny tyto příčiny však mají jeden společný základ. Lidem chybí vyšší smysl života, postrádají duchovní víru, která by jim určovala kodex života. Z naprosté většiny člověčenstva se stalo bezduché konzumní stádo, jehož jediným údělem je co největší spotřeba. A k té jsou nezbytné peníze čili bohatství. Pak již je jedno jak ho dotyčný dosáhl. Čím bohatší člověk, tím větší konzument, tím větší modla dnešního spotřebního pseudonáboženství.
Proti současnému úpadku společnosti se lze postavit jedině cestou na duchovní bázi. Nestačí pouze upozorňovat na konkrétní nešvary, protože případných odstraněním jednoho dosáhneme pouze vytvoření dalších, takový je neúprosný zákon dnešní pokleslé doby. Změna samozřejmě nepřijde ihned. Budeme zejména z počátku považování minimálně za podivíny. Ale až přijde konec současné pouze na blahobytu založené společnosti, až krachne dnešní na úvěrech stojící ekonomika, musí zde být položeny základy. Lidé musí mít v podvědomí uhnízděnu alternativu, ke které se v době bouří, nejistot budou moci upnout.
Co má být tou alternativou, kterou jim chceme nabídnout? Není třeba vymýšlet něco zcela nového a originálního. Stačím se obrátit do historie a v přimknout se k odkazu předků, jehož archetypy nikdy nezmizely, nýbrž zůstaly hluboce zakotveny v podvědomí evropských národů. Tyto stačí vyplavit z hlubin kolektivního nevědomí a dát jim moderní podobu. Vytvořit na jejich základech všeobecně přijatelný životní kodex, jasná pravidla fungování společnosti. Jestli tak neučiníme, pak v blížících se kritických chvílích opět zvítězí orientální monoteistický despotizmus, třeba ten obávaný islám.
Lidem opravdu schází víra a s ní spojený vyšší cíl. Oni marně hledají pevný bod ve falešně blyštivém světě konzumu. Hledají něco, o co by se mohli opřít a co by jim dávalo jistotu. Nevěříte? Tak se koukněte na zmateně se vlnící bezduché davy v obchodních centrech. Do obýváků, kde mnozí odevzdaně čumí na stupidnosti ,jež jsou jim předkládány v té prokleté bedně. Všichni tito lidé hledají, bohužel zatím na špatných místech.