Hodně často hovořím se spoustou rozmanitých lidí. Občas si (i přes rostoucí rozčarování) čtu komentáře pod všemožnými články. Snažím se z toho všeho si udělat názor na současnou situaci, vytušit vývoj do budoucna. Čím více se do svého poznání nořím, tím vidím situaci jednoznačněji, a naneštěstí beznadějněji. Zřejmě není úniku, kali-juga jak vyšitá. Morální úpadek společnosti se stupňuje a naše země je zřejmě mezi evropskými státy v čele pelotonu. Člověk by mohl na základě toho propadnout trudomyslnosti a stáhnout se do sebe, maximálně se oddat iluzi imaginárního úniku z tohoto úpadkového světa.
I bez naděje na brzkou změnu vidím situaci jinak. Už nyní je totiž potřeba položit základy něčeho nového. Já vím, málokdo je schopen uvažovat v perspektivě generací. Těžko se v brzké době dočkáme ocenění a téměř nikdo není ochoten „promrhat“ svůj život ve jménu něčeho nejistého. Jen pár podivínů, k nimž možná sami patříme. Ano , je to tak, ale i ti filozofové překládající revoluční myšlenky byli často ve své době považováni za podivíny a uznání se jim dočkalo až dlouho po smrti. Tvůrci náboženských směrů (mimo imaginárních sekt) by se museli dožít stovek let, aby viděli výsledek své snahy v plné podobě.
Ne že bychom si na bratrstvi.net dávali nějaké mesianistické aspirace. Nám stačí, že vedeme lidi k zamyšlení. Nebojíme si na paškál vzít i kontroverznější témata a nemáme problém si rýpnout do čehokoliv. Nám nejde o všeobecný souhlas, ale o vyvolání diskuse. Hlavně se nechceme rozpliznout v šedé nevýrazné nic. Doufáme, že se staneme pomyslnými „bubeníky“, kteří budou svým možná nepříliš hlasitým, ale o to vytrvalejším bubnováním upozorňovat na určité hodnoty, z nichž se snad časem něco ujme. Za těch mnoho let jsme se neposunuli příliš dál, přesto vytrváváme. Možná jsme se občas upnuli více na jiný aspekt, trochu změnili zaměření. Hledali optimální cestu. Šli jsme nejspíše značně klikatě, ale zcela jasně jedním směrem.
Cestou k poznání, že bojovat proti oficiální mediální masáži jejími zbraněmi je rovno prorážení tlusté zdi hlavou. Budeme se tedy do budoucna zabývat spíše nadčasovými tématy. Zde se však chceme vyvarovat cesty přílišné intelektuálnosti. Rozhodně chceme zůstat „lidovými“ a snažit se předkládat vše srozumitelně a ve formě přijatelné pro „širší vrstvy“. Nosným programem se stane vlastenectví s duchovním nábojem, kterému můžeme dát třeba označení tradicionalistické pohanství.
Proč tradicionalistické? Protože rozhodně odmítáme různé pokřivené pokusy, kdy je odkaz předků masakrován moderními multi-kulti myšlenkami. My se rozhodně nechceme stát jedním z proudů dnešních „trendy duchovních hnutí“. Chceme aplikovat (ne přizpůsobit) přírodní zákonitosti, kterým se nevyhne ani fungování lidské komunity, na moderní „industriální společnost“. Stát se alternativou dnešního bezduchého konzumního lidstva. Je to cíl neskromný, ale bez nadšení pro vyšší ideály to nepůjde. A třeba se i v rozumné době dočkáme vytvoření skromných základů něčeho nového.