Země evropského kontinentu se nacházejí ve smrtelném nebezpečí. Občané jsou jednak zatěžování každodenní starostí o zajištění svého přežití či udržení své stávající životní úrovně, a proto rezignují na celospolečenská témata, a stále se více a více uzavírají do ulity konformismu a materiálního fetiše. Tato ulita je dokonalý nástroj izolace od společenské identity a nutí vést jednotlivce v rámci národa k boji proti sobě navzájem za cílem urvat pro sebe co největší díl z ohlodaného koláče velkokapitálu. Tato strategie tak typická pro „demokratickou“ postmodernu staví přirozené spojence do rolí úhlavních nepřátel, proto místo spojení národa, či komunity proti tomuto otroctví, se pomyslní otroci perou o délku svého řetězu a chrochtají blahem za každý odhozený ohryzek od svého pána.
Další chorobou, kterou se nás velkokapitál snaží zachvátit, je fenomén multikulturalismu. Korporace a byrokratické struktury, které jsou si vědomé životadárné a tvořivé síly národní identity, se snaží tento pilíř rozleptat a tak dosáhnout neomezené moci nad hlavou a duší občanů Evropy. Evropa od 18. století byla budována jako Evropa národních států, které se zasloužily o formování identity a občanské společnosti. Proces multikulturalismu, podporovaný Frankfurtskou školou a z ní vzniklé „nové” teorie neomarxismu, jsou jen novou cestou, jak se tito utopičtí blázni snaží vytvořit svou dokonalou společnost jinými prostředky a se stejnými cíly. Historická zkušenost nás však musí varovat, že asimilace cizích etnik do zdravé a prosperující společnosti z dlouhodobého hlediska vede k zániku této civilizace a ta tak končí v propadlišti dějin. A to z důvodu velmi prozaického – činorodý a hybný prvek v každé společnosti či civilizaci, který se zasloužil o společenské normy, tradice, zákony, správní systém vlády je upozaďován novými přistěhovalci, kteří tento systém ani společnost nevytvořily, ale parazitují na něm a tím narušují jeho soudržnost a společenskou pospolitost. Proti tomuto moru se musíme s veškerou vervou postavit a bojovat i za cenu osobních a společenských perzekucí našich životů, protože ďábel nikdy nespí.
Projekt Evropské unie je díky své přítomností demokratického deficitu dalším morem pro zdraví evropských států. Byrokraté, kteří bez mandátu občanů svírají v rukou moc nad osudem Evropy, se utápějí ve vlastní neschopnosti a stále se více odcizují a vzdalují každodenním potřebám evropských občanů a nesou nespornou vinnu na tomto rozkladu. Snahou konstruktérů evropského superstrátu, jímž se v budoucnosti Evropská unie jistě, stane je zničení suverenity a samostatnosti evropských národů, které budou pod diktátem byrokratického molochu z Bruselu. Touha a verva, s jakou tuto politiku uplatňují, musí vyburcovat syny a dcery Evropy k jasnému a hlasitému odporu. Bojujme za naše dědictví, za náš kontinent, který byl jedním z činorodých dějinných tvůrců. Veďme své známé, rodiny, přátele k procitnutí a uvědomění si své kauzality a nenechme padnout matku nás všech, Evropu, do skanzenu dějin. Odmítněme falešné kulturní vlivy zasívající do našich srdcí plánovitost a degeneraci, která ničí naši jedinečnou identitu a v neposlední řadě uvrhává mladou generaci k obdivu falešných vzorů. Zastavme tento úpadek, dokud zbývá stále čas, vzpomeňme na velikány evropských dějin, kteří dokázali Evropu v rozhodujících dějinných milnících zachránit a tak ubránit naši jedinečnost. Bohužel z mého pohledu je již zde další historický milník o zápas o osud Evropy, avšak s bolestí v srdci nevidím nikde nového Karla Martela, proto zapomeňme na vzájemné historické křivdy, které se udály mezi našimi národy a pozvedněme zrak ke skutečné hrozbě, která již pomyslně klepe na naše domovy a pojďme bratrsky a svorně bok po boku čelit novým výzvám, které tento historický okamžik přinese, neboť každé paže a každého srdce bude potřeba. Bratři a setsry Evropy naší velké rodiny, naši dědové a otcové náš kontinent nebudovali a neumírali pro něj, aby ho bez námahy obsadily a ovládly asijské a muslimské hordy. Jsme povinn před budoucí i minulou generací tuto bitvu vybojovat a neplivnout tak našim předkům do tváře.
Proto zvedněme naše hlavy a zadnice a od intelektuálního „tlachání“ se přesuňme k činnosti, která tento dějinný proces zvrátí, uvědomme si, že na naše doposud zaslepené spoluobčany působí již několik let cílená propaganda, která jim zasela srdce falešnými představami a uvrhla je do nevidomého a lhostejného stavu, který zvrátit bude velmi složité, avšak co může být větší výzva než tento proces zvrátit. Zkusme se častěji scházet, založme spolky, věnujme se mladé generaci, poukazujme i na jiné cesty i na jiný životní styl.
Děkuji za případné připomínky nebo kritiky.
napsal H.l.N