Josef Dobeš patří ke spolku křesťanů ve vrcholné politice. Možná se o tom neví tolik, jako v případě Kalouska, Nečase či dalších podrazáků, ale mám i z vlastních zdrojů ověřeno, že ministerstvo, jež spravuje, zapleveluje černoprdelnickými kamarády a zde se dostáváme k tomu podstatnému. K panu Bátorovi, kterého má spousta neinformovaných nacionalistů pomalu za spasitele vlasteneckého proudu. Tento kariérista (zkoušel se prosadit přes více stran – Československá strana socialistická, Občanská demokratická aliance, Národní strana) a manažer (viz. výtah z tisku: „Bátora ale není ve školství nováčkem – působil jako zástupce ředitele Vyšší odborné školy publicistiky. Jeho manažerská kariéra však rychle skončila trestním oznámením“) se přes víru, která se stále více vrací ke svým židovským kořenům a s upadajícím podílem ve společnosti se stává podle vzoru judaismu vývojovou strategií a bohům žel velice úspěšnou, se zřejmě konečně prodral ke korytu.
Ale nechme pana Bátoru budovat za každou cenu jeho vysněnou kariéru a vraťme se k ministrovi školství Dobešovi. Tedy spíše k jeho multi-kulti agitce, která se objevila v rudě nerudém Právu. Ono tohle napoví jasně, o co zde jde, a je vcelku možné, že při sepisování tohoto „úderného článku“ mu již radil jeho slovutný poradce Bátora:
„Kauza Vítkov: Lítost není na místě.
Nežijeme ve státě, který by byl rasistický. Jako v každé jiné evropské zemi se tady tu a tam objeví skupiny, které jsou zjevně zcela neslučitelné s našimi hodnotami (pozn. R.O. zcela jistě křesťanskými) . Ta slova „tu a tam“ jsou zásadní. Co to znamená, jak často, co proti tomu děláme? Soud se žháři v kauze Vítkov odhalil, respektive potvrdil, že kvazihrdinové, kteří pochodují s hurá hesly, kterým možná ani nerozumějí, se nakonec odhalí jako chudáci, kteří nedokážou své jednáni vysvětlit.
Proč polemizuji s lítostí? Vadí mi hned dvojí. Vadí mi lítost vyjadřovaná těmi odsouzenými mladíky. Nevěřím ji, připadá mi účelová, prázdná. Vadí mi další lítost. Vadí mi lítost, kterou společnost předkládá vůči samotné události, místo ,aby se k ní postavila preventivně.
Vadí mi, že školy mají sice svůj předmět výchovy k občanství, kde se působí na studenty osvětově, ale to nepokládám za dostatečné. Stejně tak nepovažuji za dostatečné, co ministerstvo školství a tělovýchovy dělá v boji proti rasismu nebo projevům neonacismu či jakékoliv formy intolerance. V tom, jsem rozhodnutý, se zasadím o změnu.
Na úrovni vlády je platná strategie pro boj proti rasismu, která postihuje i takovéto projevy na školách. Vím, že policie působí nejen represivně, ale i preventivně. Že na školách policisté přednášejí o rasismu. Samo ministerstvo školství vydalo a v průběhu let aktualizovalo metodický pokyn k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance. Stejně tak se angažuji i neziskovky. To ale nestačí.
Pokud škola, potažmo celá společnost, nevloží do vzdělávání a srozumitelného vysvětlování dost, pak nelze být překvapen, že tu a tam se objeví tragický a fatální případ tomu Natálčinu. A vy, osobně, jak často chcete mít takovéto „tu a tam“?“