Mezi patrioty bývá velmi často rozpor, jak chápat idealismus (je to i z důvodu, že tento pojem je chápán jednotlivými filozofickými směry různě), popř. vyjasnění tohoto problému nepřikládají žádnou váhu, což je velká chyba. Jde nejen o protipól (a odpor proti) materialismu a přehnanému konzumu, ale i o převzetí odpovědnosti za svůj život i za budoucnost svého národa a zaměření vlastního života na vyšší cíle. Je třeba si též uvědomit vlastní limity a fakt, že 80% světového bohatství včetně přírodních zdrojů vlastní 10% lidí, kteří toto nejsou schopni účelně využít (využívají ho zejména k jeho dalšímu zvýšení zejména lichvou a dalšímu otročení ostatních) a logicky tato neefektivní kumulace způsobuje, že tyto prostředky chybí především těm, kteří by je neegoisticky využívali k pozitivnímu rozvoji (pro příměr lze říci, že blokované prostředky jsou tak velké, že by to stačili na uživení několika generací důchodců). Idealista (potažmo vlastenec) si tento fakt uvědomuje, čili ví, že jsou ” na pramenech žáby” (jenž vytvářejí a využívají zákony ve svůj prospěch a zároveň proti poctivým lidem, pro které je mnohdy velice těžké a zdlouhavé se dovolat spravedlnosti, pokud vůbec), které dobrovolně svoje místa neopustí, ale má též v patrnosti, že výše uvedených 10% má na povel armádu a silnou masmediální propagandu a striktně dodržuje svůj dlouhodobý nadčasový plán, tudíž otevřený boj není možný a tímto docílí jen toho, že většina příslušníků jeho vlastního rodu jeho perzekuci zatleská. Čili jediná cesta je v “mateřském” přístupu, trpělivosti a vhodném informačním přísunu od přirozené autority. Násilí a agresivita, hulvátství, arogance, poflakování, vulgarita, primitivismus se absolutně míjí účinkem. Úpravou přístupu lidí čili zdola (ve svém nejbližším okolí) je následně možno docílit i větších změn. Vyžaduje to nejen výše zmíněnou trpělivost, afinitu k vlastnímu vzdělání a seberozvoji, ale též dostatek zapálených idealistů, kteří budou ochotni a nakloněni této altruistické činnosti. Nadnárodním společnostem je dobrá každá záminka k tomu, aby svoje bohatství a vliv udrželi, čili jsou nuceni destruovat národní uvědomění evropského člověka, třebas nešovinisticky zaměřeného. Na jednu stranu podporují imigrační politiku a pozitivní diskriminaci a na druhou stranu se jim hodí i etnické konflikty, neboť odvádí pozornost od merita věci. Kolik energie (produktů v širším slova smyslu) se vynakládá jen na zbrojení, poněvadž se finanční elity tolik bojí o své bohatství a občasné konflikty upevňují jejich vliv a zisky a redukují přebytečný lidský materiál. Navíc se někdy “požírají” i mezi sebou. Pokud někdo navíc věří jejich propagandě, např. že tím a tím konfliktem se trvale zlepší poměry a bude již jen dobře a nechá si pro toto vpálit kulku do hlavy, docílí pouze toho, že pánové se při tom velmi dobře baví. Nehledě na to, že vyjma agresivních jedinců ve válkách za hynou i odpovědní, stateční a odvážní, kteří mohli být pospolitosti platní jinde.
Idealista si plně uvědomuje časovou limitaci svého života, proto odpovědně pečuje o své zdraví (jak tělesné tak duševní), odolává svodům, zahálce, vlastním slabostem, nemocem (jenž přibývají s věkem), nenechá se zlomit nepochopením druhých (mnohdy i jejich arogancí a intrikami) a odpovědnou náplní každého dne (plným nasazením a dynamickým vystupováním) dokazuje, že nežije naprázdno a proto bere svou smrt s nadhledem jako přirozenou věc a této skutečnosti se nebojí. Uvědomuje si, že překážky k jeho životu patří a nikdy před nimi neuhýbá. Svým poctivým, odpovědným, svědomitým a materiálně střídmým životem, touhou po znalostech a entuziasmem k řešení otázek života se navěky pozitivně zapisuje do vývoje lidstva směřující k vlastní harmonii a harmonii s univerzem. Uvědomuje si, že sice sám nezmůže mnoho, ale je nedílnou součástí týmu, čili klíčové jsou především přežití, pozitivní rozvoj a nárůst odpovědnosti týmu jako celku. Věří, že lidstvo jako evolučně nejvyspělejší životní forma převezme odpovědnost, nebude se potácet a utápět v konzumním bahně, nenávisti a válkách, ve lžích a pokrytectví, v pohádkách a bludech, a dá zelenou logickému úsudku a sociální spravedlnosti a najde znovu ztracenou vazbu k přírodě. Již teď je jasné, že bohatství Země a daru pozemského života by měli užívat především odpovědní, kteří každým dnem dokazují, že si tohoto daru jsou svým přístupem hodni. Závěrem mi dovolte zopakovat známé rčení provázející idealisty: “Per apera ad astra”.