Název úvahy jsem zvolil záměrně patetický, ale jinak si opravdu myslím, že této společnosti absolutně chybí férová bojovnost a s ní spojené zásady. Jestli se tomu stalo pouze z důvodu zvýšení blahobytu, který otupuje nutnost bojovat o své místo na slunci, nebo je to i něčí záměr, nechám na posouzení každému. Výsledek je však jasný. Pár bezcharakterních vlků trhá na cucky pomyslné apatické stádo naivních a zlenivělých ovcí.
Vraťme se však přímo k válce. Boje a šarvátky byly v historii běžnou věcí. Teprve konec 19. a 20. století znamenaly jejich zprůmyslnění a zmasivnění do absolutně destrukčně apokalyptických rozměrů, kdy se stávaly projevy „pravého vojáctví“ stále více ojedinělými. V dnešní době jsme se dostali ještě dále, moderní vojáci již mnohdy ani na bojišti nepobývají. Stisknutí knoflíku na druhé straně zeměkoule stačí k vyslání smrtící rakety a ani zmáčknutí kohoutku u pušky odstřelovače za účelem zabití nic netušícího protivníka na velkou vzdálenost již tolik odvahy v porovnání s minulostí nevyžaduje.
Války měly samozřejmě vždy destrukční charakter. Stačí nahlédnout do Bible a člověk hned zjistí, jak se choval ten nejlepší a nejčestnější ze všech národů. Přesto se nebojím říci, že války omezené na bojovníky jednotlivých kmenů byly naprostou přirozeností a docházelo k nim v souladu s přírodou a evolučním rozvojem lidstva. Války byly takovým pojistným ventilem na přetlakovém hrnci, který umožnil realizaci mladých mužů, v jejímž rámci přežili schopnější, u nichž došlo k upevnění charakteru. Válečné tažení je nutilo ke spolupráci a potoky prolité krve k uvědomění si národní sounáležitosti. Stačí se podívat do historie a zjistíme, že téměř všichni velcí státníci si prošli nějakou tou válkou nebo přímo pocházeli z vojenské kasty.
Tito lidé se pak nebáli za své ideály tvrdě bojovat i na politickém kolbišti a bylo jim známo, že křivost mezi spolubojovníky se nevyplácí. A zde se opět dostáváme k problému nastíněnému na začátku. Ke stavu dnešní společnosti, jež se propadla do absolutního sobectví, apatičnosti k dalšímu vývoji a absenci jakýchkoliv charakterních vlastností. Nemusí jít přímo o válku, ale boj za nějaký ideál opravdu upevňuje charakter, vytváří přátelská pouta a je zdrojem onoho v našem názvu zmiňovaného bratrství.