Svatba nějakých neznámých lidí mě nechává klidným. Bylo by tomu i tak u té, co nyní proběhla v Anglii. A nic na tom nemění, že je někdo „modré“ krve. Ti jsou mi, až na jednoho degenerovaného Huhlu z Bildebergu, rovněž naprosto ukradeni. Proč tedy píši o tomto reji smetánky?
Jedná se zde totiž o zářný příklad toho, kam vede tisk v nepřátelských rukou dnešní společnost. O příklad odpoutávání pozornosti a směřování lidí k tupé stádovosti. Jak by řekl klasik: „Tahle svatba nám chleba nezlevní“. A ono tomu tak je. Zatímco společnost zažívá v historii neviděný úpadek morálky a svět se i z ekonomického či kulturního hlediska žene do záhuby, je lid krmen stupidními a nepodstatnými hloupostmi.
Je zde vytvářen dojem harmonického světa. Údajně dvě miliardy lidí sledují tu pohádku. Nejspíše i ten Usáma odložil samopal a v duchu popřál hodně štěstí tomuto báječnému páru. Zatímco na dveře mnohých rodin klepe exekutor, tak hospodyňky u té proklaté bedny sní o tom, jak na ně čeká ten jejich princ. Americký sen a falešná naděje to, je co drží společnost v klidu. Však máme přeci v té báječné demokracii všichni stejné šance jako ten úžasný princ. I chudá holka se může dobře vdát a hloupý český Honza k miliardám přijít.
U této svatby jsou překonávány sociální a všemožné další rozdíly (podobných poselství hodných Nové levice by jsme zde zřejmě našli povíce). Nejen, že si šlechtic bere dívku z lidu, ale díky TV přenosu u toho může být snad i ten poslední chuďas. Lidstvu je předkládána snová harmonie a ten zapomíná na války, bídu a všudypřítomné zlo. Masmédia začínají postrádat informační charakter, ale stávají se továrnami na virtuální realitu a sny. Vytváří se nám zde představa, že svět je jedna malá rodina, všichni společně jásáme, všichni se máme rádi a jsme si rovni. Prostě multi-kulti ráj jak vyšitý.
Občas si říkám, jestli tohle lidi vůbec zajímá. Zda blbneme v důsledku působení masmédii, nebo se pouze ta přizpůsobují naši blbosti. Pravda je zřejmě někde uprostřed. Lidi jsou stále více zatěžování v práci i rodinném životě. Oni už nechtějí večer řešit nějakou politiku, a tak sedají k TV a sledují ten smyšlený svět plný emocí. A mnozí ti, kteří by i přemýšleli se prostě přizpůsobí tomu, co se po nich žádá. Vždyť psali, že to zajímá všechny, tak přeci nebudu vyčnívat z davu.