Omezenost a maloměšťáctví doby

V souvislosti s proběhlou demonstrací v Brně jsem se nezávisle na sobě setkal s několika podivnými argumentacemi. Něco ve stylu: „kvůli té bandě extremistů se musela omezovat doprava, všechny ty policejní manévry budeme muset platit z daní“ atd. V jednom případě takto argumentoval člověk, co ještě před měsícem nemohl přijít Cikánům na jméno z důvodu ukradené peněženky.

Uvědomoval si tento „občan“, tak trochu paradoxnost ve svém chování? Určitě ne. On jednal poplatně dnešní době, tedy naprosto egoisticky. Všichni, kdo ho omezují, jsou jeho nepřátelé. On nemá žádné myšlenky a uznává jediné, tedy co je dobré pro něj. Vždyť ty extremisté hlásají násilí, při jejich demonstracích může dojít ke zranění. To, že se tento ctihodný občan poté ve svém autě řítí nepřiměřenou rychlostí po městě , je ovšem již pochopitelné. On spěchá, musí zařídit něco důležitého. Zde se musí mu všichni klidit z cesty, vždyť jde o jeho dobro, že momentálně své okolí ohrožuje mnohem více než údajní extremisté, mu v jeho samolibosti nedochází. Co je dobré pro něj, je jistě správné pro celou společnost. Tak zní falešná egoistická morálka dnešní doby.

Tento prototyp ctihodného občana se podobně chová i u voleb. Volí ne podle cítění, nýbrž podle slibů a toho co se mu zdá výhodnější. Mám dobrý džob, tak budu pravičák a nadávat na socky. Jejda, vyhodili mě z práce, tak ihned žádám všemožné sociální výhody. Kam vítr, tam plášť. Tito lidé nejsou schopni myslet v horizontu více let. Mám momentálně peníze, tak je vyhodím za třpytivá pozlátka a okázalosti co si žádá doba. Co bude později je mi jedno, hlavně být momentálně trendy frajer.

Má se tedy cenu snažit tvořit lepší svět pro tuhle stádní verbež? Pro tyhle určitě ne, ale pro vyšší cíle ano. Dav, co se přidá na stranu silnějšího, zde bude vždy. My však musíme bojovat za naše ideály už jen z principu. Neboť život je od přírody boj. Momentálně se naše snaha může jevit zbytečná. My však vytváříme základy pro budoucnost. Až to stádo tupců, co nyní slastně chrochtá v bahně konzumu, nebude mít co žrát, jeho chování se změní, a pak se možná do jeho směřování částečně vrátí i ta nyní potřená stádní logika.

Leave a comment