Eugenika se zabývá studiem mechanismů lidské dědičnosti a hledá cesty, jak zlepšit populační genofond pomocí tzv. řízené evoluce.
Existují dva základní programy na zlepšení genetické kvality lidstva:
– klasická eugenika, spočívající v aplikaci metod, které používají šlechtitelé rostlin a živočichů po tisíciletí. Aplikace selektivního šlechtění probíhá ve dvou krocích:
pozitivní eugenice – jejímž cílem je, aby lidé, kteří mají žádoucí vlastnosti (zdraví, inteligenci, morální charakter), měli více dětí.
negativní eugenice – jejímž cílem je, aby lidé, kteří mají nežádoucí vlastnosti (např. mentálně retardovaní, psychopaté, kriminální delikventi), měli dětí méně.
– tzv. nová eugenika, používá k dosažení stejných cílů biotechnologie – umělé oplodnění, prenatální analýza genetických nemocí a poruch, klonování, genetické inženýrství atd.
V minulosti pomáhal přírodní výběr udržovat kvalitní genofond populace. Ti, kteří byli neschopní (např. narodili se s nějakou vážnou genetickou vadou), obvykle brzy zemřeli a nešířili vadné geny dále. Od 19. století však můžeme pozorovat snížení tlaku přirozeného výběru. Vzhledem :
– k pokroku medicíny
– vzniku sociálního státu
přežívají a reprodukují se i ti, kteří jsou nositeli nekvalitních genů – a to ve větší míře než ti, kteří jsou geneticky kvalitnější. Z tohoto důvodu dochází k tzv. dysgenetickému procesu.
V roce 1933 se začaly v Německu zavádět eugenický program. Pacienti s mentální retardací, psychózou nebo vážným defektem genetické povahy byli sterilizování. V období 1933 – 1939 byli sterilizováno zhruba 350 000 Němců. Tento program byl redukován v roce 1939 vzhledem k tomu, že na sebe vázal značnou část potenciálu, kterého bylo třeba na frontě.
Německý eugenický program je silně kritizován, ale ve skutečnosti se nelišil od podobných programů, které se realizovaly v 30 státech USA a také v několika evropských zemích. Např. proporcionálně více pacientů bylo sterilizováno ve Švédsku.
Až do konce 60. let 20. století byla eugenika v mnoha západních státech respektována a její metody využívány. Např. sterilizace osob s nežádoucími vlastnostmi se prováděla v USA, Švédsku, Dánsku a Kanadě do 70. let 20. století. V Japonsku až do roku 1995.
V druhé polovině 20. století se v západních zemích začíná prosazovat hodnotový systém, který je k eugenice nepřátelský. Změna spočívá v tom, že práva jedince jsou rozšiřována na úkor práv státu. Změna těchto hodnot vedla k odmítání eugeniky. Eugenika je totiž založena na tom, že stát má právo se chránit tím, že bude regulovat reprodukční svobody svých občanů.
Závěr: Eugenika, jednoznačně slouží potřebám jedinců i celé společnosti. Společnosti které budou eugeniku využívat, získají velkou výhodu nad těmi, které ji budou odmítat.
zdroj: Tabu v sociálních vědách od Petra Bakaláře