Jak a proč vlastně vznikly obě světové války, proč se válčí dnes a zda může multi-kulturní politika ovlivnit budoucnost státu, by mohly zodpovědět alespoň z části další sto let staré poznatky o Anglii z národopisného a zeměpisného svazku Evropa z roku 1912.
Třicet let po vydání této knihy hrozila Anglie snahami nacistů ovládat svět a stavěla se do role ochránce svobody a demokracie jiných národů. Popis Anglie z roku 1912 ale neukazuje na žádný markantní rozdíl mezi nacistickou expanzní politikou a tehdejší politikou Anglie ve světě. Jak už naznačil i díl pojednávající o Irsku, či předchozí díl se zmínkou o majoritním postavení anglické banky a čtvrti City ve světovém obchodu.
Jak sto let starý text poodhaluje, někdy se může za hlasitou obranou svobod a demokracie jiných států skrývat pouze vlastní individuální zájem na nepřerušeném přísunu životních potřeb, jako jsou potraviny a nerostné bohatství, dnes třeba ropa. A také zájem na stabilitě světového obchodu, který zajišťuje plusová čísla v hospodaření státu, který tento obchod ovládá. A nakonec se můžeme zamyslet i nad sto let starou otázkou, zda začleňování nenárodních složek do chodu státu/říše/unie nepřispěje nakonec k postupnému rozpadu těchto institucí. Vše otevírá rasový rozbor Angličanů.
Upozornění:
Celý původní text bude jako vždy označen uvozovkami a kurzívou a je přesně opsán podle originálu. Není v něm žádná gramatická chyba nebo překlep. Je tak zachována originalita říšské češtiny. Vysvětlivky k původnímu textu budou opět jen v hranatých [..] závorkách.
—
“Národnostní typ germánský jeví se v obyvatelstvu, jež žije v severních a východních částech Anglie od Kanálu po Humber a odvozuje původ svůj dle Kirchhoffa od Anglosasův a Friesů [Frísové byli germánským kmenem ze severního pobřeží Holandska]… Lid zevnějškem svým, stavbou těla, rusým vlasem, modrýma očima podobá se lidu dolnoněmeckému. Typ gaelský [keltský] v Cornwallisu a Walesu liší se od germánského nižším, stlačeným tělem, temnějšíma očima a vlasy, výraznějšími tahy obličeje a větší obratností v pohybech.”
“Pravý Angličan jest nápadný útvarem svého obličeje, jenž jest tou měrou výrazný, že nepřipouští pochybností. Podobně nápadny jsou štíhlostí těla Angličanky, jichž jemná, bledá pleť a světlé vlasy jsou charakteristickými známkami germánského původu. Krásky anglické dokážou si dlouho zachovati svěžest pleti a svého těla, k čemuž nemálo přispívá způsob jejich žití a vlhké podnebí, jež na ostrovech převládá. Výraz obličeje mužův i žen přímo ukazuje na svéráznost národní, jež kořen svůj má v sebevědomí, že občané tvoří stát… Naproti tomu věrné plnění státních povinností jest všeobecným přesvědčením, a jasnou představou každého muže, ženy i dětí. Mužnost, úcta k zákonu, láska k rodinnému životu, důvtip, podnikavý duch, píle, vytrvalost, láska k svobodě a oddanost k vlasti jsou cnosti, jimiž dějiny anglického národa na všech stránkách jsou skvěle vyzdobeny.”
“Na venkově provozuje se farmářství, a v centrech horních nebo průmyslových zaměstnávají se armády pracovníků v oborech nejrozmanitějších. Dělníci mají sice proti svým chlebodárcům zvláštní práva, smějí pro své zlepšení stavu se sdružovati a žijí celkem v lepších poměrech nežli dělníci zemědělští, ale proto přece nezřídka zasluhují svého názvu ‘bílých otroků’. Ženy a děti zaměstnávají se těžkými pracemi v dusných, nezdravých továrnách, aby odpomohly nedostatku, a přitom škodí na zdraví sobě a příští generaci. Dělníci hodlají svůj osud zlepšiti občasnými stávkami (strikes), ale bez výsledku, poněvadž poměrů jejich nejsou vinni továrníci, nýbrž poměry všeho života společenského.”
“Veškerá ostrovní úroda neobnášela r. 1905 ani ⅓ sklizně francouzké, ani ¼ sklizně v říši Německé. Následkem toho Anglie jest zemí, jíž nestačí vlastní výroba, a do níž nutno přivážeti životních potřeb odjinud. Dříve měly Rus a Německo za úkol doplňovati obilných zásob na ostrovech; nyní do polovice zaujaly místo Spojené státy, do polovice druhé země, s nimiž Anglie je v obchodních stycích… Dle toho vypočetlo se, že nutno jest z ciziny přivézti do Anglie potravin na 220 dní v roce.”
“Z obchodu, průmyslu, hornictví a zvláště ze styků s koloniemi nashromáždil se v Anglii nesmírný kapitál, jenž stále roste a jenž, uložen jsa částečně v cizí podniky, úroky, výnosem obchodním a ziskem anglické bursy v mezinárodním peněžnictví, vyrovnává passivní obchodní bilanci státní.”
“S osadním panstvím britským [v době vzniku knihy se kolonie označovaly také jako osady] nelze srovnati, pokud se týče rozlohy a významu ani světovou říši Římskou. Jest osadní říše Britská největší, již kdy svět viděl. Čtvrtina všeho lidstva na zeměkouli jest poddána anglickému králi…”
“Upříti nelze, že Angličané velikou část svých kolonií získali způsobem lstivým a brutálním… Udrží-li se říše v budoucnu na dlouho v celku nebo neudrží, jest záhadou. Jsouť některé příznaky, jež připomínají rozkvět říše Římské, ale také zároveň počátek jejího úpadku. Příjem cizinců do legií římských nebyl přízniv dalšímu vývoji říše, jako nebude výhodou Angličanům, že posádky loďstva obchodního i válečného mimo lodní důstojníky záležejí již teď ze Skandinávců, Němců, Hollanďanův a různých lidí barevných.”
“Na uváženou jest i okolnost, že po zániku polního hospodářství v Anglii bylo by těžko uživiti 46 mill. obyvatelů, kdyby přerušena byla na některé straně doprava obilnin, masa a jiných potřeb životních.”
—
Příště – národopis Francie. Možné osvětlení otázky, proč má Francie dnes tak vysoké procento přistěhovalců. A proč by tato skutečnost mohla do budoucna postihnout i zbytek západního světa.