Podnětem ke zveřejnění této úvahy se stala debata na jednom pohanském fóru.
Jsou symboly, které za sebou mají podstatně větší počet obětí než svastika. Křesťanský kříž, muslimský půlměsíc, komunistická pěticípá hvězda, srp a kladivo. Přesto je svastika démonizována větší měrou než všechny ostatní symboly dohromady. Paradoxně asi proto, že vždy byla až na období třicátých a čtyřicátých let minulého století naprosto bezproblémová, takže všechny její oběti jsou koncentrovány ve velice krátkém období Hitlerovy hrůzovlády.
Na většině území Evropy má svastika vinou druhé světové války velice špatnou pověst. V těch krajích, kde její používání v lidové kultuře zapustilo nejhlubší kořeny, si však udržela oblibu dodnes. Shodou okolností se jedná o ty končiny, kde je její standardní démonizace, založená na spojitosti se Třetí říší, obzvláště nepoužitelná. Pro národy Pobaltí a Finska větu nebyl nejhorším nepřítelem Adolf Hitler a jeho voje nesoucí svastiku v srdci. Svastika byla výsostným znakem finského (stejně jako lotyšského) letectva, které pomohlo neprohrát zápas za finskou národní existenci. Svastika tedy musí být Finům obzvláště drahá i kvůli druhé světové válce. Obyvatelé Pobaltí si oddechli, když u nich Stalinovu nadvládu vystřídala německá, symbolizovaná svastikou. A neexistuje ani důvod, proč by ke kterékoli podobě svastiky měl cítit nechuť maďarský nebo rumunský vlastenec nebo dědic španělských nacionalistů z dob občanské války.
Dokonce i v zemích západní a holt i střední Evropy je dnes svastika předmětem náboženského uctívání. Jejími uctívači jsou přistěhovalci z Indie nebo buddhistických zemí, pro které svastika zůstává legitimním symbolem dobra. Nikdo je, na rozdíl od bílých pohanů, nepopotahuje za zobrazení onoho prastarého indoevropského symbolu. Proč si nejsme v našich vlastních zemích rovni s asiatskými přistěhovalci?
My ovšem nejsme ani Finové, ani Maďaři, natož asiatští přistěhovalci. Jsme hrdí Češi. Hitlerovská svastika pro naše předky symbolizovala porobu a zmar. Proč by nás mělo démonizování svastiky znepokojovat?
Svastika je pouze symbol. Tažení proti ní, obzvláště proti její hitlerovské podobě, je vydáváno za boj proti symbolu zla. Boj proti symbolu zla však představuje pouze zástěrku pro tažení proti všem hodnotám, o které se kdy otřel hitlerovský režim. Ať už jsou kladné nebo záporné. Masové vraždy nebo Hitlerem plánované zotročení většiny bílé rasy nejsou kladnou hodnotou, a nikdo to ani netvrdí, tudíž není třeba proti nim vést nějakou zvláštní kampaň. Hlavní nápor zmíněného tažení se tedy soustřeďuje proti těm hodnotám, které byly v tom či onom svém aspektu zahrnuty do Hitlerova světonázoru, protože jsou v zásadě dobré. Jedná se například o tyto:
* Vlastenectví. Kdokoli je silně pociťuje, je a priori označován za „nácka“. Naposledy se o tom přesvědčil Ladislav Bátora.
* Vojenská připravenost.
* Eugenika. Má nespočet podob, od systematického zabíjení neduživých novorozenců a vraždění nevyléčitelně nemocných (což je špatné) až po podporu porodnosti nadějných a zdatných lidí (což je nezpochybnitelně dobré). Z nějakého důvodu si dnes každý pod pojmem „eugenika“ představí hitlerovské vraždění, aniž by vzal v potaz existenci eugenických programů v desítkách dalších vyspělých zemí.
* Hrdost na vlastní rasu a kulturu.
* Nechuť k přistěhovalcům.
* Odhodlání přenechat svoji zem vlastním potomkům.
* Podpora porodnosti státotvorného obyvatelstva.
* Imperiální pojetí státu jako posvátné pospolitosti dané shůry a mající právo vyžadovat od svých státních příslušníků oběti. Namísto toho tu máme smluvní pojetí státu, které považuje stát za nahodilý celek založený na „každodenním plebiscitu“. Takový „stát“ je řízen bytostmi, které se v čase voleb nechutně podbízejí voličům a po zbytek svého mandátu po lidech šlapou a nechutně se podbízejí svým skutečným chlebodárcům z Bilderbergů a Trilaterálních komisí.
Od toho všeho se odvíjí dnešní úpadek Západu, a to i těch zemí, které s Hitlerem nikdy neměly nic do činění. To je skutečný problém, ne boj proti hákovému kříži. Svastika je napadána nejen proto, že je spojena se druhou světovou válkou, ale také proto, že to slouží k paušálnímu napadání výše uvedených hodnot. Jinými slovy, útok na svastiku je na první pohled motivován obranou naší pospolitosti, ale ve skutečnosti je to pouze zástěrka útoku na samotné základy naší pospolitosti.
Stejně jako za Hitlera, i nyní čelí český národ vážnému ohrožení. Stejně jako v případě Hitlerova vítězství, ani nyní se nedá s určitostí prohlásit, že český národ jako takový bude existovat za padesát nebo sto let. (Ostatní evropské národy včetně těch Němců jsou na tom podobně, ne-li hůř.) Nevíme přesně, jaký symbol stojí za ohrožením českého národa dnes. Dotyčný symbol a jeho nositelé však pro nás v přítomnosti a v budoucnosti představují neskonale větší hrozbu než svastika, tudíž si démonizaci zaslouží mnohem spíš než ona.