Je příznačné, že dnešní doba jest obdařena všudypřítomným balastem, jenž se snaží tvářit navenek jako majestátní, avšak ve své podstatě lze připodobnit obalu bez obsahu, který právě z tohoto důvodu nemůže být majestátní, ale je apriorně dekadentní a nic neříkající. Symbolem dnešní doby charakterizujícím sociální a kulturní prostředí, v němž se pohybujeme a žijeme své životy, je prázdnota. Ta dosáhla svého plného vědomí a naplnění v globálním prostředí. Toto prostředí, snažící se vytvořit novou kulturu, nový myšlenkový systém, a tak zavrhnout to, co bylo krásné a morální, tj. odkaz předků, úctu k tradicím a kulturní svébytnost, jež náleží k jedněm z předpokladů plného života přesahující transcendentální cítění světa individualitou člověka.
Plytkost globalizace, která zasévá své spáry do kulturně vyspělých zemí se svými tradicemi a historickou kulturou a snaží se rozvrátit to krásné a jedinečné, které tradice a kultura symbolizují, a tak drasticky mění mínění a sociální cítění lidí. Sociální prostředí pod tlakem těchto okolností se stává atomizovanějším a méně soudržným. Jinými slovy, individualismus se stal moderní modlou, jež má lidstvo vynést na piedestal dokonalosti a rozkvětu. Tato cesta vytyčená modernímu člověku nedovoluje se zastavit a rozhlédnout se a zvážit tuto cestu a její prospěch, ale naopak ho staví do role dostihového koně, majícího za úkol pouze hledět vpřed a o okolí se zajímat, neboť jen vítězové jsou neseni a ověnčeni vavříny, přičemž na ostatní v kapitolách kroniky lidstva místo nezbývá. Tato dostihová kariéra nás dovedla do stavu, kdy hamižnost, sobectví a lhostejnost rozvrací staré pořádky a nahrazuje je fenoménem hédonismu a materialismu. Štěstí je měřeno penězi a materiálním zabezpečením, které moderního člověka zavírá do zlatých klecí, v nichž žije svůj život s falešným přesvědčením o svém štěstí.
Tento nihilismus nesoucí jméno liberalismus a demokratismus je až hystericky oslavován a protěžován bez ohledu na jeho zkázonostný přínos. Místo otázky, kterou by měl každý systém ve své funkčnosti zosobňovat “co je dobré pro člověka?” , je místo toho kladena otázka “co je dobrého pro systém?”. Systém, který zotročuje evropské národy ne fyzicky, ale duševně, což je jen horší příklad zotročení, neboť fyzickou bolest si uvědomí i hlupáci, avšak k duševnímu otroctví a jeho zhoubným důsledkům potřeba jisté dávky vědomosti.
Demokratická totalita
Na počátku si položme otázku, co je vlastně demokracie? Ve vulgarizované a značně zjednodušené interpretaci je to vláda lidu. V technické podobě zjevené v dnešním prostředí je to vláda plnící zájmy úzkého okruhu mocných a v organizační podobě je to vláda průměru a nekompetentnosti. Jednoduchou logikou a při pohledu na salaš (poslaneckou sněmovnu) vidíme, že naši zákonodárci jsou symbolem průměru a nijak nevyčnívají, neboť úspěch či jistý intelektuální a svobodný postoj a pohled na směr politiky se nehodí kapitálovým investorům (plátci kampaní, nadnárodní kapitál, ne ty občane), kteří nepotřebují na vysokých politických postech svébytné a svobodomyslné lidi, ale masu která plní jejich agendu. Tento rakovinový systém prostoupil i justici a policii. Tato chiméra, obklopující naši zemi, již prolezla do podvědomí občanů tak silně, že již tento stav berou jako normu a co je skandální i jako jistou tradici a všední jev. Jelikož jsou občané smířliví k tomuto stavu věcí nemůže být překvapující, že dalším procesem může následovat, bude snaha zvrhnout tento systém k vládě oligarchie, která pod maskou právního a demokraticky se tvářících institucí se bude snaží utáhnout smyčku kolem hlav svých novodobých nevolníků za frázemi líbivými ale prázdnými. Neboť již zde nebude nikoho, kdo by měl sílu se tomuto vývoji postavit, ale bude zde pouze apatická masa lidí, kteří za drobky a iluzi bohatství prodají své duše a svou mysl. K tomuto procesu jim slouží dnešní omezování svobody pod maskou ochrany demokratického prostředí, a tak se snaží nekonformním názorům či způsobu života zamezit šíření mezi lid a jeho probuzení z apatie a nevědomí.
Tento totalitarismus myšlení již prostoupil tak daleko, že občan již nemůže uniknout takovému zhoubnému prostředí, ale je s ním konfrontován v podstatě celou dobu svého aktivního trávení dne. Tato totalita názoru, kterou si uzurpuje dnešní doba, dělá z lidí nekriticky smýšlející loutky, které bez sebemenší racionalizace těchto procesů přejímají někým jiným zformulovaný názor za svůj, aniž by si byli vědomi, jak do tohoto postoje byli šikovně vmanipulováni. Tím se stávají zaslepení a všechny, kteří jsou totalitou prostředí ocejchování za neakceptovatelné slepě nenávidí či se jich obávají, aniž by znali jejich motivy či názory, které tito lidé sdílejí. Společnost se tak stala obalem bez identity, která jediná dokáže těmto zhoubným procesům bránit, neboť identita či tradice, kultura jsou v hloubce lidské duše a při správném rozjímání si i totalitou mysli manipulován člověk dokáže tohoto kontextu uvědomit.
Tak jako Sokrates, který dokázal otroka přivést k výpočtu obsahu trojúhelníku, i když neznal matematické vzorce ani souvislosti, avšak musel být obdařen jistým intelektuálním nadáním k pochopení fungování matematických procesů, tak musí i dnešní pro národní aktivismus směřovat na intelektuálně zdatné lidi, kteří jsou schopni s pomocí úniku z dnešní totality myšlení. O méně nadané nemá cenu usilovat, neboť ti z totality jsou schopni vystoupit také, ale úsilí vynaložené k této proměně neodpovídá zisku, který mohou v počátcích přinést, neboť ti se ke změně prostředí přidají tak jako tak.
pozn. Druhá část brzy