Začal bych třeba údajně „svobodnými“ volbami. Tedy jednou z iluzorních nám neustále do hlavy vtloukaných zásadních představ. Lidé jsou znechuceni a k volbám jich chodí stále méně. Není se čemu divit, když toho není moc na výběr. Tedy výběr „na první pohled“ je, ale jen z těch „prověřených“ mediálně protlačovaných stran (To se samozřejmě týká i těch údajně revolučních nových , jako jsou např. VV). Přes mediální očerňování či ignorování se v dnešní konzumní době nemůže nikdo prosadit, a kdyby náhodou, tak zde máme ještě „pojistky demokracie“, tedy zákazy či šikanu.
Jsme v kapitalismu, takže si samozřejmě může reklamu koupit každý, ale kde na to vzít, že? Opozici si málo kdo dovolí dát sponzorský dar, když i tento může vést k postihu ze strany Systému (pár zaslaných stovek se zmiňovalo jako důkaz např. i při odůvodnění rozsudků našimi „nezávislými“ soudy). Navíc si můžeme udělat jednoduchou matematiku. K volbám chodí cca 50% voličů. K vítězství tedy stačí podpora 25% z lidí co mohou volit. Dle odhadů je 15 -20% občanů nějak zainteresováno na chodu Režimu (ať už tím že sedí na výhodných postech, podílí se na korupci, něco východně zprivatizovali či nemusí v dnešní právní džungli platit daně. Pozor! Těchto lidí samozřejmě tolik není. Jenže oni mají manželky, děti a i tu popletenou správně instrukcemi vybavenou babičku není problém k těm volbám dotlačit). Z toho všeho nám pak vyplývá, že stačí již jen ovlivnit pár procent „voličů“ a to při dnešním stavu hlouposti informacemi přetěžovaného ovčanstva není zas takový problém. Patřičná mediální masáž zajistí, že demokracie „svobodně“ vítězí na věky!
Můžeme přejít tedy dále. Podívejme se třeba na další klišé dnešní doby, tedy svobodu slova. Když pominu riziko, že za každé ostřejší vyjádření např. k nějaké korupční scéně nás dotyčný může žalovat a v dnešním soudnictví je výsledek vždy nejistý, a to nemluvím o nákladech, co to obnáší, tak se dostáváme k případnému vyjádření nějakých radikálnějších politických názorů. Zde se snad o svobodě nedělá iluze nikdo. Dokonce nám v poslední době stále intenzivněji útočí i na ten poslední relativně svobodný prostor, jakým je internet a je jedno pod jakými záminkami se tomu děje. Ovčanům je to ale zřejmě jedno. Jim jde přeci o tu hlavní svobodu – volnost v jejich konzumu zboží a pokleslé zábavy.
A tady se dostáváme k meritu věci. Svobodná volba je pro mnohé zřejmě opravdu v tom, jestli si na úvěr koupím modré nebo červené trenky. Že přeháním? Určitě ne! Vždyť toto téma se nám dostává už i do reklam: „Užijte si absolutní svobody v tom a tom nákupním středisku“ nebo na obrazovky, kde je za vrchol demokracie prezentována možnost výběru námětu na seriál, který se posléze zfilmuje atd. Ano, většině lidí je ta skutečná svoboda ukradená. Jim nejde o nějaké vyšší ideály, ale o nepodstatné malichernosti. K tomu jsou lidé intenzivně vychováváni a vedeni. Na tom je založen dnešní pseudodemokratický kapitalistický systém. Svoboda výběru konzumních cetek pro lůzu a svoboda rozkrádání státního majetku pro elity.
Kdy to skončí? Dle dnešního vývoje se již k tomuto konci blížíme. Ono se nejen v ekonomice projevuje, že to prohlubující se žití na úvěr z důvodu financování výše uvedených „konzumních“ svobod, není udržitelné na věčné časy. Zde již nepomáhají ani stále složitější finanční operace či vyspělejší technika, která doposud divoký odlidštěný kapitalismus držela při životě.