Morální dogma, které infikuje evropskou civilizaci od jejího počátku, je židovský dualismus, převzatý od zoroastrismu a přinesený křesťanstvím. Dualismus tvrdí, že v duchovní a pozemské sféře (a dokonce v nitru každého jedince) probíhá bitva mezi dvěma protějšky, „dobrem a zlem“. Nejen že tento dualismus rozvrátil naši kulturu, ale učinil z jedince rozpolcenou osobnost: toto je následek potlačování toho, co se dle morálních a náboženských dogmat považuje v lidské přirozenosti za „zlo“.
Časové cykly
Než došlo ke vštípení dualismu, pohanské společnosti nepřisuzovaly přírodním sílám takové absolutně morální vlastnosti. V přírodě existovaly tvořivé a destruktivní síly, jež byly často symbolizovány jako bohové. Ale dokonce i destruktivní aspekty mají tvořivé cíle a byly součástí transcendentní kosmické jednoty.
Vždyť do jakého morálního kontextu můžeme např. umístit indo-árijská božstva Šivu a Kálí? Pro rozdvojenou evropskou mysl by byla kvůli své prvotní ničivosti považována za „zlá“. Ale pro hinduisty, kteří si udrželi starou árijskou moudrost, se nacházejí „mimo dobro a zlo“. Zahrnují jak tvořivé, tak ničivé aspekty přírody ve svých různých formách a funkcích. Dokonce ničivé funkce jsou nezbytnou součástí kosmického cyklického procesu stvoření-zničení-obnovení. Šiva ve svém kosmickém tanci ničení uvolňuje cestu pro další kolo nekonečných cyklů historie.
Ragnarök
Germáni a Nordici, stejně jako jejich indoevropské příbuzenstvo, měli také svou cyklickou kosmologii. Destrukce, kterou s sebou nese ragnarök, je předehra k nové zemi, novému lidstvu, novému nebi a dokonce novém panteonu bohů. Samotní bohové se nemohou vyhnout své zkáze, protože bez zničení za ragnaröku by došlo k stagnaci a úpadku.
Temné síly Lokiho, Fenriho, Surta, Garma a Jörmunganda jsou katalyzátory změn; čili cyklus pokračuje: stvoření-zničení-obnovení. Toto je neúprosný proces, který lze pozorovat v historii i přírodě.
Peršané před zoroastrismem znali tuto koncepci souhry mezi silami světla a tmy, na něž bylo pohlíženo jako na dva aspekty Zervana, Pána času. Světlo Ahura Mazdy a tmy Ahrimana byly oba emanacemi Zervana. Zoroastrismus rozdělil oba do dvou morálních protějšků, oddělených od Pána času. Odtud judaismus a nakonec i křesťanství získaly svůj DUALISMUS, který zasáhl Evropu.
Některé gnostické sekty odmítly dualismus a obnovily starou moudrost v božstvu Abraxas, které v sobě sjednotilo obě polarity. Psycholog Carl Jung se obrátil k pojmu Abraxas při svých úvahách o vzájemném vztahu mezi polaritami v přírodě.
Individuace
Jung starou moudrost oživil moderními vědeckými metodami a termíny, čerpal však z předkřesťanských a nekřesťanských kultur a středověké alchymie. Snažil se sjednotit polarity v nitru jedince, aby vytvořil úplnou osobu (nazýváno jako „individuace“), která není izolována od svého potlačovaného tzv. „zlého“ stínového já. Tato individuace jungovské psychologie se také podobá okultistickému hledání adeptství.
Jung se zabýval tím, jak navrátit neurotickou křesťanskou civilizaci k celistvosti z časů pohanství. Chápal potřebu umožnit potlačovanému barbaru, jenž se skrývá v moderním člověku, aby se znovu vynořil a nalezl moderní vyjádření. Odtud jeho úvahy o národně socialistickém Německu, jako vyjádření potlačovaného stínového já Germánů, symbolizovaného Wotanem.
Pokřesťanštění pohané
Židokřesťanský morální dualismus je dnes tak hluboce usazen v evropské duši, že dokonce pohané, kteří si myslí, že nemají žádnou souvislost s křesťanstvím, jsou rozdvojeni jako každý jiný následovník Krista.
Tito „neopohané“ (sic) učinili z kmenových bohů války internacionalisty a pacifisty! Kde nelze válečnické atributy opomenout, tam byly přeměněny „po způsobu mírného bojovníka“ (kecy!). Týr, Tór a Ódin byli vykastrováni. Neopohané prostě udělali ze starých bohů odraz svých vlastních rozdvojených polo-osobností. Potlačili temné aspekty jako „zlo“. Tito neopohané jsou horší než zbyteční; jsou dalším aspektem dualismu, který dohání evropský národ k sebevraždě.
Dokonce mnoho (většina?) tvrdozrnných „ódinistů“ vyznává kosmologii, která je v podstatě křesťanská. Rozdvojili Ásy a obry v zápasící morální síly „dobra proti zlu“ – Ódin (či Baldr) je jejich Ježíšem. Loki je jejich Satanem. Ragnarök je jejich armagedonem. Hodnota celé indoevropské cyklické kosmologie byla učiněna neplatnou.
Pohanské dědictví bylo rozdvojeno… pokřesťanštěno!
Existují nicméně pohané, kteří dál uznávají starou moudrost. Pohlíží na vesmír jako na souhru polarit, ne jako na bitevní pole morálních dualit. Toto je základ evoluce. Bez těchto katalyzátorů lidstvo klesne zpět do mlhavé masy, z níž se vyvinulo. Právě k takovému stavu degradace nás vlečou úpadková náboženství a morálka. Nechť naše cesta míří ke hvězdám.