Vždy jen nevěřícně zakroutím hlavou nad některými „intelektuálními“ úvahami, že se svět napraví sám od sebe, jen na základě přijetí nějaké osvícené duchovní myšlenky. To jsou ty všechny nejen hippie představy o tom, že vypukne ráj na zemi (zlatý věk) poté, co se lidstvo na základě všeobjímající lásky a vědění vrátí k té dozajista správné duchovní podstatě a samovolně přijme z ničeho nic na povrch vystoupené neposkvrněné a dokonalé duchovní autority atd. Ostatně, kam jsme to např. dopracovali s tzv. sametovou mírumilovnou revolucí (tedy spíše podvodem), můžeme vidět na každém kroku.
Lidé jsou nedokonalí (hříšní) a mají větší či menší sklon ke konání špatností, a to obzvláště plyne-li jim z nich prospěch. Tyto lidi nezastaví od jejich činění vlídné slovo nebo nějaká vyšší myšlenka. Nýbrž jediné a tím je strach z trestu (to nemusí být přímo fyzický trest, ale i např. takové vyloučení ze společnosti). Právě dnešní marasmus je způsoben faktem, že schází strach z potrestání a to v důsledku toho, že zde ani není k tomu vůle. Společnost je naočkována falešnou humanitou a tolerancí. Darebáka se spíše snažíme pochopit a ospravedlnit. Dnes již prakticky kromě násilných či drobnější materiálních prohřešků neexistuje snaha po potrestání a i to morální společenské odsouzení se téměř úplně vytratilo. „Vždyť on vlastně jen využil příležitosti a dělá to tak skoro každý“.
Komu tento stav vyhovuje, je nadmíru jasné. Anonymním vládním elitám a jejich poskokům, neboť ty se schovají za tu falešnou toleranci a mírumilovnost. Lidem byl naordinován strach z akce. Pak se souhlas v důsledku „hozené dlažební kostky“ mění v hrůzu a příklon k moci. Je sice všechno špatně, ale hlavně ať se proboha neděje žádné násilí. Převrácená popelnice tak mění revolucionáře v násilníky. Jenže ono to jinak nepůjde. Dobrovolně málokdy někdo odešel z trůnu.
Je to možná nepříjemný fakt, ale historie jasně dokazuje, že k nastolení řádu nedochází samovolně. K jeho vytvoření nestačí mávat ratolestmi a mluvit o lásce a míru, nýbrž tvrdě konat. Nebojím se to říci: „ Je nutno jít přes mrtvoly!“ Svoboda a pokrok byl téměř vždy vykoupen utrpením. Hoďme tedy tu směšnou, lidstvu naordinovanou, falešnou toleranci za hlavu. Nebojme se ukázat na zlo a žádat jeho potrestání. Spravedlnosti a lepšího světa nedosáhneme filozofickým mudrlantstvím, nýbrž jasnou a čitelnou akcí. Musíme si uvědomit a smířit se s tím, že nejsem dokonalí a občas padne rána vedle. Když se kácí les, létají třísky. Na své cestě se zřejmě dopustíme omylů, ale jinak to nejde. Pokud se přizpůsobíme duchu dnešní doby, tak se nepohneme z místa.