„Liberalismus – Tento směr vznikl v Anglii v 17. století a název pochází z latinského libertas = svoboda. Cílem všech liberálních koncepcí je dodnes důraz na individuální svobodu a ochranu společenského a ekonomického systému před zásahy vlády. A právě pro přílišnou svobodu je liberalismus kritizován, protože neposkytuje žádná vodítka lidského jednání a chápe člověka jako egoistu , který sleduje pouze a jen vlastní prospěch a užitek.“
Dnešní „neoliberalismus“ má však od klasického liberalismu (liberalismu – kladoucího důraz na osobní svobodu) odlišné představy. Můžeme ho v podstatě označit za liberalismus ekonomický, tedy ideologii nehájící ani tak svobody „prostého“ občana , ale spíše pouze svobody nadnárodních koncernů a bank. Lidé již byli v apatické egoisty proměněni, a tak nyní je na řadě bourání národních států a utváření celosvětového volného obchodu.
Silné státy (Rusko atd.) jsou rozvraceny zevnitř financováním opozice, separatistických tendencí, podporováním přílivu cizích etnik a importem pokleslé americké kultury života. Slabší odbojné státy jsou devastovány ekonomickými sankcemi či přímo vojensky zničeny nebo obsazeny jako Srbsko, Irák či nově Libye.
Ne jinak je tomu v Evropě, kde je vytvářen na neoliberalismu založený super stát. Národní státy jsou donucovány přenášet své pravomoci do Bruselu, úředníkům řízeným kdoví kým a odkud. Jsou odbourávána hospodářská ochranná opatření jednotlivých států, jejich ekonomika je uchvacována nadnárodními konglomeráty a domácí výrobci drceni dovozem levného zboží z Asie. Ale to nestačí, hrdý národ se může přeci vzepřít a proto (v souladu s „Novou levicí“) je podporován nejenom příliv imigrantů z celého světa , ale i import všelijakých prapodivných náboženství či kultur, čímž jsou národy stále více tříštěny. Lidé se již nedělí jen na třídy, ale i na různé subkultury. Kdy příslušníci těchto skupin neutočí proti společnému nepříteli evropských národů, ale spíše se napadají navzájem a tím dále přispívají k rozvratu kdysi hrdých národů. To se děje k všeobecné radosti zosnovatelů Nového řádu.
Liberalismus dnes tedy již neznamená občanskou svobodu. Naopak běžní občané jsou stále více svazování nejen nutností platit stále vyšší daně a vnucováním pro lidský život zbytečných výrobků, ale i stupňujícím se omezování osobních svobod a soukromí. Kdy v rámci údajného „boje proti terorismu“ nebo „extremismu“ je člověk sledován stále více kamerami a jinými zařízeními, musí vyplňovat při cestách více a více formulářů a v jeho „úřední složce“ přibývá citlivých údajů.
Liberalismus dávno ztratil ideály získané od anglických whigů či ve francouzské revoluci. Dnes se z něho a s ním spojené „pseudodemokracie“ stala pouhá ideologie. Ideologie, které se v zájmu mocných bohůmžel daří zatím většinu občanů obelhat zdánlivou svobodou. Ale o jakou se to jedná svobodu, když ve volbách mohou uspět pouze strany, jejíž programy se liší jenom v detailech. Kdy odlišně myslící člověk je drcen zástupem unifikovaných hlupáků vyrostlých na televizních pořadech Made in USA.