Semitští bratranci, Izraelci a Palestinci, se zase jednou pustili do sebe. Je naprosto jisté, že Izrael teď dostane spoustu peněz a zbraní od USA a Německa a že hodná Evropská unie nasype Palestincům do korýtka nějakou tu dodatečnou miliardu, i když sama bankrotuje. Za vytvoření moderního židovského státu v zemi Kanaán si můžou Arabové sami. Za první světové války zradili svého souvěrce, osmanského sultána, a přidali se na stranu „nevěřících“, Britů a Francouzů. Blázni, když jim věřili. Podle svého vlastního muslimského práva by za to zasloužili mnohem horší věci než jen vznik Izraele. Palestina teď sice podle všeho získala mezinárodní uznání, ale na reálné síle obou stran se nic nezměnilo, takže se vlastně nic nestalo.
Proč tedy vůbec píšu tenhle příspěvek? Spousta lidí mluví o tom, jaké příkoří se stalo Palestincům vznikem Izraele. Sotvakdo se však zajímá o druhou stranu téže mince. Muslimové se dostali do Středomoří, tedy i do Palestiny, agresí. Přepadli árijské říše, zmocnili se Alexandrie nebo Antiochie – jedněch z největších měst, jaká do té doby Árijci postavili. Středozemní moře, které kdysi tvořilo jádro antické civilizace, se od té doby stalo frontovou linií a místem nekonečného střetu civilizace s barbarstvím. Některé kraje postupně padly za oběť jak Židům, tak muslimům. Za starých dobrých pohanských časů, na konci vlády božského Trajána, jak Kyrenaiku, tak Kypr strašlivě zpustošili židovští vzbouřenci. Kyrenaika byla po třináct staletí řecká, a už není, zabrali ji Arabové. Na Kypru žijí Řekové tři a půl tisíce let. Od roku 1974 okupují třetinu ostrova Turci, kteří odtamtud vyhnali všechny Řeky a přesídlili tam bezpočet tureckých přistěhovalců z Anatolie, která beztak původně byla indoevropská.
Nebudeme-li odsuzovat tato příkoří spáchaná na našich lidech, proč by nás měl zajímat konflikt mezi židovskými a muslimskými monoteisty?