Pozn. překl.: Jak jsme Vás informovali, Varg Vikernes se svou manželkou Marií Cachet na počátku roku založili organizaci Ancestral Cult a stejnojmenný web. S články Varga jste se tu mohli setkat již v minulosti, nyní ovšem splácíme svůj dluh a předkládáme Vám konečně i příspěvek od jeho ženy. Vedle aktivit na Ancestralcult.com Marie vede svůj vlastní web atala.fr, jenž nese podtitul Cesta do Zlatého věku. Ve svých článcích se věnuje především prehistorii a teorii o hybridizaci neandrtálce a Homo sapiens. Vzhledem k aprílovému datumu jsme zvolili její zábavně laděný článek nejen o Šmoulech.
Wolf
Alternativní pohled na některé hrdiny…
Jedním z komiksových seriálů, které jsem měla v dětství nejraději, byli Šmoulové. Když jsem byla dítě, existovala velice dobrá alba, jež indentifikovala dětské obavy. Naivní dítě se v nich mohlo brzy vidět. Samozřejmě, brzy se dostavil výsledek. Samozřejmě, rychle se dostavil úspěch.
Nicméně, když jsem dospěla, uvědomila jsem si, že Šmoulové řekli mnohé tomu, kdo naslouchal. Jako všechny dobré příběhy, i zde se jednalo o moderní verzi starých vyprávění: tj. o příběh, jenž se může vyprávět večer dětem a oni si jej mohou užít a přesně zapamatovat, protože si jej užily; zároveň poučuje rodiče, které chápou či znovu chápat začínají jeho význam při vyprávění. Kdo říkal že učit děti je ponižující?
Zde je tedy analýza z pohledu mých dospělých očí.
Šmoulové mají pro evropské dítě vše. Jsou dokonalým zpodobněním evropské duše a evropských očí (modří, prostí). Jsou jako bohové, nejsou osoby, ale stavy. Jsou asexuální. Představují všechny aspekty evropské osobnosti, tak jako sedm trpaslíků. Mohou být šprýmaři, mrzouti, veselí, stydliví, hlupáčci atd., jsou všechno najednou, ale nejdou nikdy zlí. « Taťka Šmoula» je dokonalým obrazem evropské filosofie. Je stoik, vášně se jej netýkají a chladnou hlavou nalézá řešení všech problémů. Pokud může konat, vždy tak činí; ale pokud nemůže, necloumají s ním vášne. Je moudrým Evropanem. Sokratem či Senekou. Moudrostí.
Šmoulové jsou strejně malí, jako je jejich nenasytnost. Jsou dosti střídmí, morální a ctnostní. Žijí v harmonii a ve svém stylu života činí jen málo změn, a ačkoliv by byl dle všeho « Taťka Šmoula» schopen vymyslet všechno možné, zůstává morálním a nevidí v tom výhodu; jedním slovem: mírnost.
Žijí v harmonii, dokud zůstávají skryti před zlým Gargamelem a jeho kocourem. Peyo [tvůrce a kreslíř šmoulů-pozn překl.], díky za vaši srozumitelnost, Kocour se jmenuje Azraël (Israël), anděl smrti.
Gargamel, jehož jméno prozkoumáme později, je typickým portétem Žida. Co je ještě zajímavější: žije v domě, který svým tvarem připomíná synagogu, a je ostříhaný jako mnich. Tato mnišská tonsura, zcela běžná v 15. století, kdy byla církev plná Židů, je druhem skryté jarmulky (kippa). Jedná se tak trochu o opak evropského klobouku , který musíte sundat v přítomnosti někoho jiného, nebo když vstupujete do domu či obchodu, abyste ukázali, že nic neskrýváte: gesto je jasné: nemám nic pod kloboukem, nejsem nebezpečný a jsem poctivý, říkám pravdu. Naopak kippa (skutečná či symbolická) se nosí na hlavě, aby se Bohu zabránilo vás vidět (Kippur = obnovení). Zakrývá vaše hříchy. Ale proč byste měli chtít, aby vás Bůh neviděl? Kvůli hříchu. Stále nerozumíte? Vzpomeňte si na prvotní hřích? Ne?
Možná Oidipus? Freud? Už se vám to vybavilo? Ano, protože prvotní hřích je nyní zapomenut (ve srovnání s 15. stoletím) a než nám dojde, že bychom mohli žít bez toho, aby nám dávali za něco vinu, jako žijí Šmoulové, dychtili Židé po vytvoření dalšího hříchu. Aby zajistili, že nás tato falešná vina učiní otroky a aby zajistili, že jim musíme dávat své peníze, abychom napravili újmu, jež z tohoto hříchu pochází (jak činila Církev). Tímto dalším hríchem je lež Oidipově komplexu a celá psychologie. Když se narodí dítě, chce jen sníst svou matku a sexuálně ji (nebo svého otce) zneužít. Pokud si myslíte, že se jedná o karikaturu, což možná věříte, když se mluví o Talmudu, pak si přečtěte Freuda, a pokud jste normální, už nikdy nebudete psychiatry poslouchat.
Vraťme se ke Gargamelovi. Neustále chce krást Šmouly, protože je potřebuje k vytvoření kamene mudrců, který dokáže proměnit kámen ve zlato. Gargamel je součástí společnosti badatelů, kteří si zjevně nejsou vědomi jeho zlých skutků. Zní vám to povědomě? Pak rozumíte metafoře.
Gargamel se vnímá jako velký a mocný a jeho nenasytnost nezná mezí. Nezná morálku, nezná ctnosti, je zcela poháněn svou nenasytností a ta je jedinou věcí, která ho vede k tvoření či vynalézání. Není chytrý, je jen amorální: pokud je pro něho něco výhodné a může to udělat, tak to udělá, bez mírnosti, bez morálky. Dokonce svého kocoura bije.
Šmoulové VŽDY hledají své druhy a snaží se je zachránit před Gargamelem. Jsou čestní a stateční. Viděli jsme, že jsou morální, musíte však vnímat nuance, nepříteli nenastavují druhou tvář: vždy s nepřítelem bojují, i když je obrem (díky své nenasytnosti a síle). Bojují s žábami, pokud je to nutné a používají svou inteligenci a hloupost a nenasytnost svého nepřítele, aby bojovali proti slídívému kocourovi Azraëlovi / Israëlovi a jeho pánovi Gargamelovi.
Gargamel? Nebo Gargamelle?
Gargamel (mužský rod) je nepochybně odkaz na Gargamelle (ženský rod), matku (měli byste si vzpomenout, že židovský původ se odvozuje od matky) Gargantua z Rabelaisovy knihy (Gargantua, 1534, Francois Rabelais). Gargamel je starofrancouzské slovo znamenající “hrdlo”.
Proč “hrdlo”? Nenasytnost. Peyo byl pravděpodobně jeden z mála, kdo chápali díla Rabelaise. Ve skutečnosti nás tito malí a velmi moderní bohové berou zpátky do jednoho z období, které se našemu podobá nejvíce: do renesance. Co se dělo předtím? Myslím, že Varg výstižne zachytil, že: pohanské filosofické školy byly po starověku jedna po druhé zavírány. Vědění a umění byly zakázány, astronomie hozena do smetí, lékařství klasifikováno jako kacířství, a naši dobří a poctiví evropští učenci dáni do klatby jakožto zlí čarodějové.
Temný středověk, s bandity (cikány), kteří se potulovali všude. Přemýšlíte obvykle o jeho romantické podobě? Pak jste nepoznali realitu Církve. Byla vynaložena každá snaha, aby se zničilo evropské vědění, bujel zločin a ženy nemohly vycházet samy. Zní vám to povědomě?
Jedinou povolenou zábavou a jediným možným vzděláním pro děti byla židovská propaganda. Zní vám to povědomě?
Ti nejhorlivější či nesouhlasící byli sterilizováni (posláni do kláštera) nebo zabiti. Zní vám to povědomě?
Zatím během těch let zbabělci tloustli, jedli tolik, že se stali obrovskými, skutečnými obry. Obr Pantagruel (Pantagruel, 1532, Rabelais ) jí salát a ani si nevšimne, že polyká nějaké lidi (poutníky, haha). Zní vám to povědomě?Tito obři v díle Rabelaise jsou obrazem přímého nepřítele (kniha se hemží vtipy o « starých Hebrejcích» a o tom, jak si je sami často citují, jako by byli velcí profesoři, zatímco jejich jména ani neexistují).Tito obři jsou však zároveň obrazem části lidí, kteří se stali dle nepřátel chlípnými.
Díky osvojování si starověkého vědění se v obrech objevuje renesance a oni se stávají znovu malými (stoiky, méně nenasytnými).
Ano, k obnově došlo zavržením Židů a celého židovstva. Kryštof Kolumbus (1451-1506) nebyl nadaný objevitel, jak často slýcháme, ale Žid vyhnaný ze Španělska. Šmoulové museli bránit, co bylo jejich, Europe procitala. hrdinové byli jako první všude cenzurovaní (jako Rabelais), I když používali učené triky k zamaskování svých kritiků a dveře se rozrazily.
A co takový Král Slunce (Ludvík XIV. Francouzský, 1638-1715)? Dnes ho rádi kritizují v historických knihách, které dostávají naše děti ve školách (všechny napsali Židé, kteří Krále Slunce samozřejmě nenávidí), ale ve skutečnosti?Louis Dieudonné, alias Apollón (Baldr) (!), Král Slunce (Ludvík XIV.) byl oddaný… pohan. Kritizoval Církev a snažil se omezit její moc. Byl ctihodným člověkem a každý ho mohl přijít navštívit do Versailles a mít u sebe zbraň (nyní by to bylo naprostý blud, protože naši vůdcové jsou příliš zbabělí a příliš nenávidění). Postavil Versailles, protože chtěl dát Francii něco (mimo kontrolu Církve), na co může být hrdá (a Francie dosud je). Zámek je plný pohanskyých symbolů a křesťanské symboly chybí. Mistrovské dílo.
Ludvík XIV. jakožto Apollón
Možná lépe pochopíte, když zjistíte, že zakázal míšení plemen, vyhnal Židy ze svých kolonií a poslal cikány na Galeje a jejich ženy ostříhal. Uložil pokutu všem šlechticům, kteří některým z nich poskytli útočiště. Zní vám to povědomě? (Code noir): Nejhrozivější kniha, co kdy byla napsána, jak mnozí říkají…
Právě proto přivedl do Versailles šlechtice, ano, jak říkají, aby je kontroloval. Předepisovali přísnou etiketu a morálku. Šlechtu ovlivňvala Církev a Židé, a musela se tedy vrátit na správnou cestu, aby se chopila moci, kterou na ni měla Církev. Ludvík XIV. vykonával pohanskou kulturní politiku v letech 1661 až 1675. Snažil se integrovat ducha evropského pohanství v rámci římsko-katolické církve, aby se zbavil všeho židovství.
Naneštěstí byla velká část jeho díla zničena Francouzskou revolucí, kdy Židé (mnozí mezi “bourgeois”) vyhladili velkou část fancouzské šlechty. Všimněte si rovněž, že existoval skutečný odpor k tomuto skutečnému holocaustu, o němž nikdo nic neví: Chouannerie
Jeden z mých předků, který bojoval na straně “Chouanů”, byl skutečně zastřelen těmito « revolučními zrádci» , ale to už je jiný příběh…
Čerpejte svou odvahu z vlastního zoufalství! – L.A. Seneca
Musíte studovat ne proto, abyste věděli více, ale abyste věděli lépe. – L.A. Seneca