Paměti padlých andělů
Kapitola 1
SAMAEL ZLÝ ANDĚL, jezdec na hadu, vešel do Evy a ona otěhotněla a porodila Kaina. Zahleděla se na něho a řekla: Získala jsem muže s poslem Páně. Potom poznal Adam svoji ženu a ona porodila Ábela.
Na jiném místě, Pověsti Židů, ve stejné kapitole – Bratrovražda – předkládají verzi, že otcem Kaina je Adam, tedy nikoli Samael jezdec na Hadu alias Had z ráje svůdce Evy…
ADAM POZNAL EVU, svoji ženu a ta porodila Kaina. Její těhotenství proběhlo bez potíží a porod byl bezbolestný. Tu pravila: Získala jsem muže s Pánem.
Tyto dva citáty z židovských pověstí předkládají jednu zásadní a až skandální mýticko historickou alternativu. Pramen, v němž je partnerem Evy a otcem jejích dětí „Zlý Anděl Samael“, předjímá, že formální starozákonní legenda o vyhnání z ráje je stručným extraktem samostatného mytického příběhu, který se Biblickým redaktorům „nehodil do krámu“ a do knihy Genesis vložili jen jeho miniaturní okleštěnou verzi.
Výše uvedené citáty odhalují, že partnerem Evy a otcem jejích dětí je Posel Páně resp. Pán sám. Eva se odvolává na Boha jako na otce jejího syna Kaina a s ohledem na to, že otcem Kaina je alternativně sám „Jezdec na Hadu zlý anděl Samael“, lze legitimně dovodit, že i onen bájný Had z ráje, který svedl Evu na scestí, je tím samým Samaelem se kterým podle neformálního zdroje Eva počala Kaina.
Biblická legenda vypráví o tom, že Had v ráji Evu svedl tím, že jí nabídl a poskytl poznání, plody „ovoce rozumu“, Eva se díky tomu stala rozumnou – rovnou Bohům a byla za svůj prohřešek Bohem prokleta a vyhnána i s „Adamem“ (Adam je v uvozovkách proto, že sám Adam = Had Samael) z ráje. S ohledem na to, že Had z ráje Samael-Adam coby partner Evy je tím zrádným vzpurným Hadem, který se vzepřel Božímu řádu, nezbývá než se tázat – poohlédnout po zdrojích, které tuto alternativu doplňují a potvrzují.
Mimo Bibli – Starý zákon existují prameny, které dokládají, že svůdce Evy „Had z ráje“ má autonomní mýtickou historii, která byť nebyla zaznamenána v oficiální verzi S. zákona tak přeci jen zůstala zaznamenána v jiných, ignorovaných či zapomenutých pramenech. Pramenech, které dokládají, že pro-vzdělávací intervence Hada z Eden – Samaela, která se v podání knihy Genesis scvrkla na jakési vágně neurčité ovoce vědění dobrého a zlého, měla daleko komplexnější a realističtější pozadí než ta klasická, primitivně zjednodušená až lživá Biblická báchorka o Evě Hadu a zakázaném ovoci poznání.
To, „ovoce vědění dobrého a zlého“ nebylo žádným pokrmem ze stromu poznání, ale aktem přijetí zapovězeného vzdělání, které nebylo pod trestem zapuzení ze sídliště „Bohů“, určeno prostým lidem. Eva od údajného Hada nepřijala nějaké mysteriózní plody způsobující náhlou rozumnost a třeskutou inteligenci, nikoliv. Evě bylo „Hadem“ poskytnuto vzdělání, které jí bylo vyšší mocí coby tabu odpíráno. Nicméně se našel někdo, kdo toto tabu ignoroval a Evu navzdory zákazu tehdejších „Božských“ autorit přivedl na cestu poznání – vzdělání, a tato vzpoura se prostřednictvím Bible stala obecně známou jako akt Vyhnání z ráje.
Biblická Legenda o Vyhnání z ráje má velmi komplexní byť ignorované (nebiblické) mýtické pozadí, které Starý zákon programově obešel či zapřel, ale které je stále k dispozici jako špatné svědomí usvědčující autory knihy Genesis ze lživé manipulace s mýticko historickou pravdou.
Henochova kniha vypráví o vzpouře Synů Božích – Edenských strážcích, kteří se, inspirováni Samaelem (Henoch ho nazývá Semjaza) rozhodli navzdory zažité normě – tabu vstoupit do důvěrnějšího kontaktu s lidmi, konkrétně ženami – „dcerami lidskými“ a poskytnout jim spoluúčast na moudrosti a poznání, kterým coby Synové Boží sami disponovali. O tom že pointou jejich vzpoury proti „Božímu řádu“ bylo „rozdávání Ovoce rozumu“ vypovídá Henochova kniha (K.7/1. A 8/1,3.)
7/1.A byli s nimi ostatní a brali si ženy: každý si pro sebe vybral jednu a začali k nim vcházet a spát s nimi . Učili je kouzlům a čárům a obeznámili je s řezáním kořenů a roubováním stromů.
8/1. A Azazel učil lidi dělat meče, nože a štíty a drátěné košile a obeznámil je s věcmi, jež k tomu patří i s jejich opracováním, s náramky a ozdobami, používáním antimonu a líčením obočí, s nejvzácnějšími a nejvybranějšími drahokamy všech barevných odstínů a s proměnlivostí světa.
8/3 Amiziras učil všechny zaříkávače a řezače kořenů, Armaros učil, jak zbavovat kouzel, Berakeel vyučoval astrology, Kokabiel učil znamením, Tamriel astrologii a Asdareel vykládal o dráze měsíce.
Jak dokládají citáty, je zřejmé, že to „ovoce“ nebylo plodem nějakého mysteriózního stromu plodícího „ovoce poznání“, ale jednalo se „prosté“ vzdělání – poznání, které však bylo odpíráno těm, kterým ho Samael se svojí družinou vzpurných „hadů“ předal. Henochova interpretace skutečného pozadí intelektuální akcelerace Evy (přesněji celé družiny „Ev“) a jejích potomků zásadním způsobem rozšiřuje úhel pohledu na to, co se odehrálo mezi „Evou a Hadem“.
Potvrzuje, že Starozákonní verze je velmi stručným a povrchním extraktem zpráv o konfrontaci relativně primitivních domorodců s vyspělejší kulturou – rasou – civilizací, jejíž zástupci a vůdci jsou Starým zákonem povýšeni na post Boha či Bohů. Bohů, kteří v kulturně zaostalejších, avšak nadaných domorodcích tušili potenciálně velmi nebezpečné civilizační konkurenty, a proto ze všech sil bránili tomu, aby dosáhli poznání – vzdělání kterým tito „Bohové“ sami disponovali. Domorodci, kteří respektovali tabu vzdělání, měli za loajalitu k zákazu sebevzdělávání zajištěn bezpracný existenčně zajištěný pobyt v zahradě Eden, sídelním centru „Bohů“.
Avšak protože domorodé ženy alias dcery lidské – alias Eva knihy Genesis – tabu vzdělání ignorovaly a od vzpurného Hada–Samaela a jeho družiny vzpurných přijaly vzdělání v plném rozsahu, tak přišly o výsady pobytu v zahradě Eden mezi „Bohy“. Byly i se svými učiteli vyhnány a přišly o zajištěný bezstarostný život, který osada Bohů poskytovala loajálním = nevzdělaným a proto „Bohům“ libým domorodcům.
O okolnostech vzpoury, která předcházela samotnému aktu předávání ovoce rozumu resp. vzdělávání domorodců navzdory vůli Edenských vůdců – „Bohů“ vypráví Henochova kniha (Kap. 6/1-6)
A stalo se, když v oněch dnech přibývalo lidských dětí, že se jim rodily krásné, půvabné dcery. A když je andělé, synové nebes, spatřili, zatoužili po nich a řekli si: Pojďme si vybrat ženy mezi lidskými dětmi a ploďme jim potomstvo.
Vzápětí potom, co Synové Boží pochopili, že dcery lidské jim mohou být důstojnými partnerkami a matkami nové vyšší lidské rasy, iniciátor porušení tabu vzdělávání domorodců Samael – Semjaza oslovil své druhy váhající předat lidem vzdělání – poznání takto: Bojím se, že se k tomu snad ani neodhodláte, vždyť sám bych pak pykal za tento velký hřích. Na to mu všichni pravili: My všichni složíme přísahu a zavažme se vzájemným zaklínáním, že od svého úmyslu neustoupíme a že jej určitě provedeme. Potom všichni společně přísahali a vzájemným zaklínáním se zavázali záměr uskutečnit. Celkem dvě stě jich pak sestoupilo na Arias jež tvoří vrchol Chermónu, jak se zapřísáhli a zavázali vzájemným zaklínáním.
Po tomto vzájemném ujištění a zapřísahání, které dokládá osudovou závažnost a nezákonnost Samaelova záměru předat lidem – domorodcům moudrost a poznání Bohů, spiklenci uskutečnili svůj plán a tím kdo byl terčem jejich vzdělávacího úsilí byly ženy – Dcery lidské alias archetypická Eva v podání starozákonní verze, která se nechala svést na cestu poznání – rovnosti Bohům Hadem.
Podle Henocha těch dvě stě vzbouřenců proti zavedenému řádu a zákonu sestoupilo na Hermon, odtud pokračovali ve své zpupné vzdělavatelské misii ve prospěch lidí.
Starý zákon v kapitole 6 přiznává, že synové Boží měli velmi pozitivní vztah k dcerám lidským, avšak podezřele obchází a opomíjí fakt, že kauza synů Božích vyučujících dcery lidské je i kauzou Hada – učitele Evy. Proč starý zákon nepřiznal fakt, že jeho téměř bezúhonný Adam údajně svedený Evou nebyl ani v nejmenším svedenou obětí, jak ho presentuje Genesis? Ale naopak byl sám tím svůdcem a vzpurným narušitelem zákona Samaelem–Hadem který svedl Evu na cestu zapovězeného poznání a vzdělání? Tuto ošklivou pravdu bylo nutno zapřít resp. transformovat tak, aby žádoucí cílová legenda sesadila konkurenční ženská Božstva té doby z trůnů a vydláždila cestu k nastolení nového výhradně mužského pojetí Boha. Boha, kterému ženská Božstva tisíce let úspěšně a oprávněně konkurovala, a ideologicky překážela židovským kněžským elitám, jejichž cílem byla absolutní kontrola společnosti, kterou jim mohl poskytnout a legitimovat jedině jediný Bůh mužského pohlaví. Dějiny dokládají, že starověké společnosti respektovaly jako Božský mužský i ženský princip – ženský Božský princip byl z principu atraktivnější a obecně realističtější, protože jeho manifestací byly samotné ženy, které reprezentovaly a ztělesňovaly tu nejvyšší Boží moc – dar života schopnost vytvořit kompletní lidskou bytost. Muži kromě vlastní plodivé síly neměli nic, žádnou přirozeně numinozní moc, (kromě fyzické převahy a heroicky kompenzačních manýrů) kterou by myticky podepřeli vlastní význam. Obzvláště židovská mýtická intervence v této doméně byla orientována tak, aby ženu – tisíciletími zažitou a ověřenou manifestaci Bohyně života jednou provždy interpretovala jako nikoli zprostředkující zdroj života potažmo záruku kontaktu s oživujícím Božstvím, ale jako archetypicky ďábelskou překážku, která Božímu řádu vzdoruje a překáží jeho skutečnému naplnění. Ve jménu dosažení tohoto cíle, (Konstrukce mysogynyzujícího mýtu jež by legitimně dehonestoval ženu a Jahwemu konkurující ženská Božstva obecně.) byl tudíž Adam – Samael (Satan) Syn Boží účelově rozdvojen a v Biblické legendě vystupuje v bizarní, avšak průhledné dvojroli svůdce i svedeného.
Poznámka autora: Tento materiál není určen k volnému šíření a přetiskování a je chráněn autorskými právy.