V době kamenné si každý lovecko-sběračský kmen (či větší rodina) sám vyrobil vše, co potřeboval: oblečení, zbraně k lovu, potřeby pro vaření, stany, rybářské náčiní a na co si vzpomenete. Vypadá to, že odvedli kus práce, a pokud máme věřit archeologickým důkazům, někteří z nich byli skutečnými odborníky – a vynaložili rovněž čas na to, aby jejich vyrobené nástroje byly krásné a zároveň praktické.
Výrobky z doby kamenné:
Muž doby kamenné (Ötzi):
Se zemědělstvím přišla rovněž specializace [česky] a různé rodiny se učily, jak si osvojit jedno konkrétní řemeslo či umění a zaměřovaly se na to, aby v oné jedné věci vynikly. Dovednosti se předávaly z otce na syna, z matky na dceru, a všichni byli na své výrobky velmi hrdí.
Výrobky doby bronzové a železné:
Dnes zpravidla sami nevyrábíme nic, ale necháváme ubohé asijské otroky, aby za pár drobných celý den pracovali v továrnách, jež chrlí spotřební zboží, které se musí neustále nahrazovat, protože má tak příšernou kvalitu, že vůbec nevydrží. Nikdo není na své výrobky hrdý, protože, ačkoliv lidé přispívají k výrobě produktu, dělají to obecně vzato jen proto, aby dostali výplatu. Už by nemohli mít menší starost o produkt či jeho kvalitu, dokud dostávají svou měsíční mzdu.
Některé “nezbytnosti” a “vysoce kvalitní” moderní výrobky a jejich výroba:
Přesto si myslíme, že jsme na tom dnes lépe, než jsme byli v minulosti. Jsme skutečně otroci a pracujeme jako otroci na druhé, abychom dostali výplatu a mohli si pořídit krámy vyrobené jinými otroky, protože tyto krámy potřebujeme k přežití – nebo jen proto, že si myslíme, že je potřebujeme. Nakupujeme si auta, protože je často potřebujeme, abychom se dostali do práce (tj. otročit). Nakupujeme kuchyňské náčiní, protože je potřebujeme k vaření. Nakupujeme oblečení, protože se také potřebujeme obléci. Vše, co nakupujeme, jsou však většinou krámy; auta se záměrně vyrábí tak, aby vydržela jen tři nebo možná pět let, abychom si co nejrychleji koupili nové. Mnoho oděvů má tak ubohou kvalitu, že to vypadá, jako by se vyráběly jen na jedno použití.
Má žena a já se alespoň nacházíme v bodu, kdy prostě nechceme nakupovat vůbec nic; jsme tak nasyceni tímto trendem, že se místo toho snažímě nalézat alternativy; lednička je krám, tak co s tím? Možná, že bychom měli najít alternativní způsoby skladování potravin? Začali jsme tedy také nasolovat maso, jak se to dělalo v minulosti. Začali jsme teď pěstovat vlastní zeleninu a doufáme, že nebudeme nuceni nakupovat tolik nahnilé (a pravděpodobně geneticky modifikované a silně otrávěné) zeleniny v obchodě. Plánujeme si koupit slepice, abychom měli vejce, a rovněž králíky – kvůli vyšší dávce proteinů v časech nouze. Nakupujeme dražší oblečení, vyrobené ženami v Evropě, a jeho kvalita a tkanina jsou o tolik lepší, že vydrží nejméně desetkrát déle než oblečení «made in China». Pořídili jsme si také velmi dobrého hlídacího psa, aby nás včas varoval, kdyby se spodina z měst snažila přijít k našemu domu, až jim tam dojde jídlo a čistá voda – a oni přijdou, dříve či později, až nám to všechno spadne na hlavu. Udělali jsme si zásoby všeho, o čem si myslíme, že budeme v době krize potřebovat, a očekáváme, že krize se budou objevovat často a budou trvat dlouho. Už neveříme, že systém bude mít dlouhého trvání, protože nemůže – a ani by vlastně neměl. A já přinejmenším jeho pád uvítám.
Jsem připraven na cokoliv.
A vy?
HailaR WôðanaR!
Varg Vikernes
13. března 2013
přeloženo z: www.thuleanperspective.com