Nejprve něco vhodné hudby jako pozadí.
Židokřesťané dělali co mohli, aby ve všech pohanských mytologiích, s nimiž se setkali, našli stvořitelský mýtus, a když žádný nenašli, prostě tomu nerozuměli a překroutili každé slovo dané mytologie, následkem čehož z ní vytvořili stvořitelský mýtus. Nebyli schopni pochopit, že ne vše má začátek a konec. Nebyli schopni obsáhnout věčnost.
Mohli byste říci, že jim za to nelze dávat vinu, protože toho nejsme schopni ani my – moderní lidé. Dokážeme věčnost pochopit, ale nedokážeme ji skutečně obsáhnout. Protože jedno z nejběžnějších neevropských rčení dneška je, že všechno má svůj počátek i konec. I mezi dobrými pohany zjišťujeme, že tato primitivní idea byla vtlučena do jejich mysli. Funguje jako základ všech dalších idejí a proto samozřejmě omezuje jejich schopnost myslet a vidět realitu.
Starověký Evropan byl lepší než my. Ano, musíme to uznat; byl lepší ve všech ohledech. Byl tudíž lepší i po intelektuální stránce, a na rozdíl od nás dokázal věčnost obsáhnout. Proto vytvořil mýty, s jejichž výkladem má moderní člověk vážné problémy, protože je skutečně nechápe. Je, tak říkajích, chycen v lineárním čase. Selhává v pohlédnutí za hranice času.
Jak se vysvětluje v «Sorcery and Religion in Ancient Scandinavia» , pohanský světonázor není lineární, ve skutečnosti je cyklický, a tudíž vlastně věčný. Vychází z chápání věčnosti, které dnes nedokážeme obsáhnout. V naší mytologii není žádný stvořitelský mýtus. Není počátek ani konec. Všechna popsaná zrození jsou jen novými začátky, takříkajíc: znovuzrozeními. To, co židokřesťané vyložili jako «Soumrak bohů » nebo «Konec světa », zvaný ragnarök, je ve skutečnosti jen takovým novým začátkem; znovuzrozením všeho v přírodě i v člověku – jak se to popisuje v «Sorcery and Religion in Ancient Scandinavia», ale aktuálně ještě lépe v «MYFAROG» (zatím nebyla vydána, ale zde si můžete udělat dobrý přehled).
Moderní člověk na to reaguje a ptá se: ale kdy to začalo? Odkud přišli? Co bylo první? Nikdy to nezačalo; vždy to bylo zde. Odnikud nepřišli; byli tu vždy. Nikdo sem nepřišel první; všichni a všechno existuje mimo čas, tj. souběžně, ve věčnosti.
Člověk, který nedokázal obsáhnout věčnost, si vytvořil vlastní chybné teorie, jež známe nejlépe jako «Stvoření», jak se uvádí např. v bibli. Když si tentýž člověk o pár tisíc let později rozšířil poznání, vytvořil si novou a pro sebe lepší teorii: «Teorii velkého třesku », která je samozřejmě ve skutečnosti totožná se «Stvořením » v bibli, s tím rozdílem, že «Bůh» byl nahrazen «Velkým třeskem » a sedm dní, po kterých «Bůh» tvořil svět, nahradila «evoluce». Jeho mysl je stále uvíznutá v čase.
Ačkoliv skutečně nedokážeme věčnost obsáhnout, měli bychom udělat to, že budeme myslet, jako by neexistoval žádný počátek ani konec. Takže i když nedokážeme skutečně obsáhnout nekonečný vesmír, můžeme náš světonázor založit na chápání, že je opravdu nekonečný. Ačkoliv nedokážeme obsáhnout věčnost, můžeme založit náš světonázor na chápání, že žijeme ve věčnosti. Není počátek! Není konec!
Jak začal existovat člověk je tak hloupá otázka! My nezačali! My tu byli vždy! HailaR WôðanaR!
PS. Více si můžete přečíst o věčnosti a o tom, jak lépe pochopit vesmír v těchto příspěvcích:
B. The invisible light: An infinite cosmogonic and cosmological model
1. The infinite thought
2. Electromagnetic radiation
3. A spacetime ?
4. The absorbed light
5. Temporal velocity, geographical velocity and absolute velocity
Varg Vikernes
9. května 2013
přeloženo z: www.thuleanperspective.com