Úsvit lidských dějin následuje po soumraku předchozích dějin člověka. Zrod a zánik kompletních dějin lidstva není nepodobný samotným civilizacím či cyklu fyzického těla člověka. Říká se, že lidských život se skládá z dvanácti sedmiletých cyklů a v konečné fázi úpadku vyhasne kvůli nevyhnutelnému procesu fyzické smrti. Dějiny lidstva rovněž vyhasnou kvůli cyklické smrti, jež přichází v podobě přirozené, či v některých případech nepřirozené katastrofy. Toto je období, v němž vyhasíná veškeré předešlé vědění a je až na pár tajemných stop smazáno. Když se člověk zrodí, vzpomíná si jen velmi málo, pokud vůbec, na své minulé životy, především proto, že má nový mozek. Existuje pár šťastlivců, kteří si udrželi schopnost pamatovat si svůj minulý život díky probleskům paměti krve či psychické schopnosti.
“Při lidské analýze chápání sebe samotného je dobré vědět, odkud člověk pochází a kam směřuje.” ………………..Edgar Cayce
Všichni současní muži a ženy, ať si to přiznají nebo ne, v sobě chovají úzkostný pocit, pocit hrozící zkázy postihující lidstvo a planetu, na níž plánujeme svůj každodenní život. Cítíme se tak, protože jsme s ní byli dříve spojeni, snad ve vzdálené prehistorické civilizaci. Naše krátkodobá paměť nás může izolovat od okamžitého potenciálního nebezpečí pod našima nohama, dokud si budeme přát ignorovat žhavou, bublající skutečnost pod naší zemskou kůrou, či řítící se nahodilou hmotu, jež stále putuje nevypočitatelně vesmírem. Skutečnost, že na tomto světě žijeme a jsme v tuto chvíli při vědomí, není jen fenomenální, jedná se o úplný zázrak! Celá planeta Země má potenciál vybouchnout v kteroukoliv danou dobu, nebo se celé světadíly potopí do oceánu, nebo se roztrhnou vedví náhlým vychýlením osy, způsobeným posouváním ledu na pólech. Přední vědec, zabývající se podzemními jadernými testy, prohlásil, že nás dělí jen pár podzemních jaderných explozí od rozštěpení Země. I ta nejmenší změna teploty by dokázala zničit všechen lidský život. Pouštíme tyto hrozící katastrofy z hlavy, ale nikdy nevymažeme skutečnost, že takové děsivé případy se již dříve staly a stanou se znovu.
Krátkých deset tisíc let našich zaznamenaných dějin je stěží dostatek času na významnější zušlechtění lidstva, přesto by bylo směšné říci, že nyní žijeme ve vrcholném zlatém věku lidského vývoje. Naši velcí praotcové, kteří zbudovali velkolepé civilizace naší historické minulosti by se s odporem odtáhli kvůli tomu, co se z nás stalo po takových slavných a vznešených začátcích. Upadli jsme i duchovně a zneužíváme a znásilňujeme planetu, na níž beztrestně žijeme. Mnoho genetiků věří, že civilizace zapříčiňuje, že lidské plemeno pomalu degeneruje, protože umožňuje jedincům se špatnými mutacemi, aby žili a rozmnožovali se—kdežto v divočině by rychle zahynuli. Nejen že mnoho dnešní árijců se za árijce nepovažuje, většina nemá ani ponětí, že ono slovo označuje jejich jedinečný druh mezi lidskými rasami. Všechny knihy v dějinách vždy odkazovaly na bílou rasu jako na árijce, až do sedmdesátých let dvacátého století, kdy se vlastně objevilo celé to protibělošské stigma. Árijské rodiny mají postupně méně a méně dětí, zatímco tichá genocida, potraty a antikoncepční pilulky naprosto ničí jakoukoliv šanci na obnovu rovnováhy počtu našich lidí po celém světě, což jen uspíší úplný zánik naší rasy už v blízké budoucnosti
Jedním z nejdůležitějších vědeckých objevů 19. století byl ten, jenž oficiálně vysledoval původ všech indoevropských národů k árijcům, kdežto dnes nepřátelé našeho rodu pracují přesčas, aby našim dětem vymyli mozek, že árijci nejsou žádná rasa. Hlavních árijských větví je zhruba pět: Řekové, Latinové, Keltové, Teutoni a Slované. Pro pochopení původu a vývoje árijských kmenů je třeba znát něco o příčinách jejich vystěhování. Musíme se proto vrátit k posledním významným kataklyzmatickým událostem, které změnily geografii světa. Byla to doba velkého stěhování ras, doba, kdy se potápěly celé kontinenty a kdysi klidná, obydlená území světa zmizela a téměř byla zapomenuta pod mořem. Začněme s jednou z velkých civilizací předchozí historické éry, jež byla výrazně tajemná a nikdy neměla být zapomenutým kontinentem pod jménem Atlantida, protože od přeživších oné velké kataklyzmatické katastrofy přibližně před 11,600 lety získal náš současný západní svět světlo nejvyššího vědění a moudrosti, které stálo za novým Zlatým věkem a sedmi divy světa.
Člověk si může jen představovat strašlivou hrůzu, když by měl být svědkem potopení celého kontinentu. Je rovněž jen přirozené, že těch pár přeživších tíhlo k tomu, migrovat co nejdál a co nejrychleji, jak jim nohy či boty dovolí, od příšerné geologické pohromy. Na tyto árijské kmeny se později odkazovalo jako na Indoevropany, kteří se pohybovali a usazovali až na vzdálených severních a jižních okrajích. Hlubší studium Atlantidy a nejnovější věděcká fakta o nálezy se jí týkající lze nalézt v knize “Atlantis The Eighth Continent” od Charlese Berlitze.
Na počátku naší nové historické éry již Atlantida neexistovala, nebyla však zapomenuta. Přežila v paměti árijských kmenů pod mnoha nejrůznějšími jmény. Podél severního pobřeží Afriky na ni starověcí árijští spisovatelé odkazovali jako na Atlantes, Atarantes a Atlantioi. Mořeplavci z Kartága ji znali jako Antilla. Welšané a Angličané tento ztracený ráj pojmenovali Avalon. Baskové, kteří dodnes věří, že jsou přímými potomky Atlantidy, ji nazývali Atlantika, Portugalci Atlantida, Španělé Atalaya. Babyloňané nazývali západní ráj Arallu. Egyptské hieroglyfy ukázaly námořní bitvy s Atlanťany, o nichž se zmiňují jako o “Amenti z ráje západního příbytku mrtvých a části božské sluneční bárky.” Starověcí Arabové se zmiňovali o Atlantidě jako o Zemi Ad. Stejně dobře jméno nového člověka z křesťanské Bible, Ad-am, mohlo být odvozeno z oněch dvou. Povšimněte si ve slově Amenti jména Amen, protože se zdá být více než shoda náhod, že první egyptský bůh árijců se jmenoval Amen Ra. Křesťané ještě dnes zakončují své modlitby slovem ámen, z nichž většina nemá ani ponětí, že stále vzdávají poklonu Amen Reovi, jakož i Atlantidě. Tímto způsobem vzniká mnoho jmen. Např. Židé nazývají svůj národ Israel, což je kombinace tří bohů: Isis, Ra, El.
Po celém Mexiku a Střední Americe dál nacházíme zbytky vzpomínky na Atlantidu ve jménech Tlapallan, Tollan, Azatlan a Aztlan. Níže v Jižní Americe, ve Venezuele, konkvistadoři narazili na osadu zvanou Atlan, osídlenou lidmi, o nichž se zmiňovali jako o “bílých indiánech”. První průzkumníci Wisconsinu v USA objevili nedaleko jezera Michigan opevněnou vesnici, kterou její obyvatelé nazývali Azatlan.
Vikingové věřili, že Atli je úžasná země na západě a tam teutonské rasy umísťovaly Valhalu, tajemnou zemi sebeobnovování, bitvy, pití a hodování. Árijci, kteří po ponoření Atlantidy putovali na východ, se usadili v Baktrii, v nynější střední Asii. Tam se dle zpráv starověkých autorů nacházel národ zvaný Arii a země známá jako Aria. Sem měl přijít árijský bůh Wotan (vyslovováno vo-tahn) s Ásy z oblasti dnešní Asie. Nedávné vykopávky v Číně odkryly mnoho hrobek, jež obsahovaly vysoké, světlovlasé árijce, což dodává důvěryhodnost oné otázce v dějinách. O starověkém árijském městě Tróji, nyní součást Malé Asie, se rovněž říkalo, že mělo vzdálené vazby s patriarchálním Otcem veškerenstva, Wotanem.
Po pádu Atlantidy se jméno Wotan vynořilo na mnoha rozličných územích, dokonce až ve vzdálené Jižní Americe. Pedro Corzo, který čtyři roky plachtil po peruánském pobřeží, podal zprávu, že všude v chrámech nalézal dřevěné či kamenné sošky boha jménem Guaton. Jméno znamená vichřice, což je obdoba teutonského jména Wotan, známého rovněž jako bůh bouře, a Májové ho nazývali Votan, Quetzalcoatal a Kukulcan, všichni byli známi jako světlovlasí a bílé pleti, vykazovali zarážející podobnost a ovlivňovali tehdy hlavní centra civilizace. Kukulcan se trochu podobá velké keltské, hrdinské, legendární postavě jménem Cuchulainn. Někteří badatelé věří, že historicky jsou Hermés a Wotan jednou a touž osobou, snad třemi v jedné, pokud přidáme Quetzalcoatala. Zdá se zřejmé, že někteří jedinci či možná několik vysoce inteligentních bytostí šířilo po potopě vysokou vědu a technologii Atlantidy v zbývajících hlavních civilizacích.
Základem árijského spiritualismu bylo primárně slunce. Tato idea nikdy neuhasínajícího ohně bezpochyby patř k nejstarší formě náboženství bílé rasy. Rané kmeny, které se usadily v Itálii, tam zavedly kulty Vestina ohně, jejichž další příklady se uvádí v mýtu o Prométheovi. Okřídlený sluneční disk byl ochrannou známkou raných árijských civilizací. Árijci byli vždycky bojechtiví jako bohové, které uctívali, stejně jako se věnovali zemědělství; všichni byli obdařeni zejména božským darem uměleckého tvořivosti, vysokého intelektu a důvtipu. .
Jméno árijec se odvozuje z indoevropského sanskrtského jazyka a znamená vznešený. “Árijec” je korektním, platným názvem našeho druhu. Bílý znamená barvu, ne jméno, které definuje druh, Evropan je rovněž pojmenování místa, ne druhu. Původ tohoto jména začíná u bohyně Europy. Většina je obeznámena s mytologickým příběhem o Europě a býkovi. Podobně Kavkazan nedefinuje druh, odvozuje se ze slova Caucus, což je název místa či oblasti na Kavkaze. Je to jako nazývat se rasou “Američanů” a stejně tak směšné, název také nedefinuje druh, jsou to názvy pouhopouhých míst. Slovo “nežid” (Gentile) má židovský původ v Bibli a používá se k označení těch, co nejsou Židé. Opět se nejedná o rasu definující název specifického lidského druhu.
Árijská rasa měla vždy sklon se rozdělovat se na národy a dopouštět se docela běžné chyby v prohlašování, kdo takové národy jsou a čím jsme jako rasa. Je to stejné, jako když árijec v Kalifornii řekne, že je jiný lid než árijci žijící v New Yorku. Zeptejte se dnes kteréhokoliv árijce, jaké je rasy, a bude jmenovat některý národ v Evropě a nebo v horším případě řekne, že je Heinz 57, čímž řekne, že je od všeho něco. Někdo říká, že je Němec, Francouz a Skandinávec. Co to znamená geneticky? Všichni jsou teutonskou kmenovou větví árijce.
V Evropě existují pouze dva primární základní kmeny árijců, Keltové a Teutoni, všechny ostatní árijské kmeny jsou od nich dvou odvozeny. Rozhodně to není místo zvané Evropa, jež učinilo z árijců to, čím se za mnoho staletí naší historie stali. Byli jsme árijci, než jsme se tam usadili a za to jednoduše vděčíme vzdálenému árijskému původu a dalekosáhlému vlivu období migrace po pádu Atlantidy, který náš lid utužil a rozvinul zdravý a silný charakter našich předků. Nemá tím být řečeno, že všichni árijci byli před velkým kataklyzmatem zazátkováni na samotném území Atlantidy, starověký Egypt s Atlantidou koexistoval a podobně se mnoho kmenů našeho lidu šířilo daleko široko mezitím. Zůstaly zachované egyptské hieroglyfy, které zobrazují velké námořní bitvy mezi Atlanťany a Egypťany.Vlastně se obě vojska nacházela vprostřed zuřivé bitvy právě v den, kdy se Atlantida potopila, což, jak již dnes víme, bylo v důsledku asteroidu, který narazil do země v oblasti Sargasového moře. Jako doklad velkého stáří Egypta slouží to, že přežil poslední velkou záplavu a posun osy. Dosud existují stopy po proudu slané vody v interiéru pyramidy v Gíze, což dokonce není pyramida nejstarší. Samotná Sfinga je mnohem starší než všechny pyramidy v Egyptě. Podívejte se na glóbus a uvidíte, že řeka Nil je jedinou řekou, která ústí směrem na sever. Že přežila poslední posun osy je rovněž zřejmé z toho, že horní Egypt se dosud nazývá dolní Egypt a dolní Egypt se dosud nazývá horní Egypt.
Jak se z árijce vyvinul Indoevropan? Rozhodně svou domovinu opustil, a to jako člověk odlišný od toho, kým se stal, když vkročil na evropskou půdu — v době, kdy se poprvé objevil v dějinách. Ani není trvale stejný. Řek se liší od Římana, Říman od Kellta, Kelt od Teutna, Teuton od Slovana. Přesto mají všechny árijské kmeny jeden společný jeden prvek, který je charakterizuje až k původnímu zdroji. Jedná se o genetickou fyziognomii, která charakterizuje árijský druh, tedy ne řeč či dočasné politické hranice, jak tomu věří mnozí, které to naučili současní deformátoři árijské kultury. Rasa se nemá určovat jen dle barvy kůže, jde o genetiku a ta charakterizuje DNA specifické lidské rasy. Existují árijci s kůží středně světlou až po tmavou. Existují Číňané s kůží od nažloutlé až po čistě bílou. Černoši mohou mít kůži od nejtmavší černé po hnědou, snědou a někdy se vyskytují i černoši albíni čistě bílí. Indiáni mohou mít kůži od načervenalé po snědě bílou až tmavě černou jako v Indii. Jak bylo zjištěno, indiáni žili spolu árijci v Atlantidě. Indián nebylo původní jméno používané k označení jejich rasy, za dnů Atlantidy byli všichni známi jako Toltékové.
Celý současný stav dnešní árijské kultury je skutečně špatný a alarmujícím způsobem degeneruje. Dostala se do poručnictví lidí, kteří jsou vůči sobě lhostejní, trpí nenávistí k sobě či jsou vůči ní dokonce nepřátelští, a jejichž duševní a morální postoje se drasticky liší od našich vznešených, rasově uvědomělých předků. V tomto klíčovém okamžiku dějin bojuje árijský člověk bitvu o svůj život, se stále přítomným přízrakem hrozícího zániku celého jeho druhu, jenž se před ním nejistě vznáší. Dle zprávy Imigrační komise Spojených států z roku 1911 se uvádí, že “Árijské ‘rasy’ tvoří téměř polovinu populace Země, asi 700,000,000 z celkových 1,500,000,000.” Za ani ne století se árijská rasa ztenčila na šokujících 8% světové populace a stále se zmenšuje, zatímco světová populace se více než zečtyřnásobila a převyšuje 6 miliard. Úvodní článek národního časopisu z roku 1960 uvedl, “Je to jedna z hádanek naší doby, proč Bílý člověk, pán světa od pólu k pólu, by se měl v krátkém úseku jediné lidské generace vzdát svého nároku, stáhnout se z pozice světové síly, aby dnes v panice utíkal odtud, kde ještě včera nedotknutelně vládl.”
Pokud árijská rasa znovu nezíská kontrolu nad svými instinkty přežití, pak je zaručeně nevyhnutelné, že zmizí z povrchu Země během jednoho století, ale pravděpodobněji již během 50 let. Bitva, jíž je třeba čelit, není kvůli nějakému vnějšímu nepříteli, ale nepříteli v nitru sebe samého a našeho lidu. To zvláštní něco, co udělalo z našich předků doslova vládce země a rozvinulo se z původní, vrozené tužby. To ona tužba buduje výjimečnou chrabrost, působí, že muži riskují a nasazují život za větší slávu svého lidu. Taková tužba vždy patřila ke genetické charakteristice árijského muže, spolu s nezdolnou vůlí a biologickou určeností. Tuto tužbu lze možná přesněji vyjádřit jako “Jiskra vitality”.
Árijská rasa v minulosti určitě nikdy nebyla submisivní, a proto od úsvitu dějin vládla svou mocí. Pokud by měla zcela přijmout výživu cizího křesťanského dogmatu submisivity, nastavení druhé tváře, neodporování zlu, všichni lidé jsou stvořeni rovni, nebo universalistického a sebe nenávistného čehokoliv napadajícího nemocí liberálů, všichni zahyneme stejně jistě, jakože slunce zapadá na západě. Židovské náboženství a dějiny funguje pro Židy, není to však naše náboženství, ani naše historie. Nikdy nenalezneme cestu k naší árijské duši, pokud se budeme řídit židovskou mapou či cestou nebo systémem, který není náš vlastní. Pouze odvaha být silným a velkým lidem, odvaha k bdělosti navzdory všemu za právo a čest vaší rodiny, kultury a rasy. Toto naplňovalo naše předky jiskrou vitality, aby vytvořili divy světa! Alfa árijec či árijka musí rovněž zůstat otrlý, aby dosvědčoval svou pevnou nekonformnost před nesnesitelným a nevědomým světem, jenž je vždy připraven nás strhnout do bahna. Vždy mějte na paměti, že z obrušující, skřípavé třenice v ústřici vzejde perla. Není růstu bez protivenství a není život hodný žití bez vaší rasy, vašich etnických kořenů a oné vůle k bytí, což je vám dle božského práva samotným cílem!