Dlouhodobým čtenářům těchto stránek může připadat, že se zde již objevuje málo původních úvah. Není to způsobeno nedostatkem témat, k nimž by se dalo vyjádřit, ale možná právě naopak. Témat je tolik, že snad ani nelze na všechna dostatečně reagovat. Vezměme si za příklad některé zajímavé zprávy z jednoho zpravodajského serveru, které se objevily jen za včerejšek:
Láska některých bělošských odrodilců k jiným rasám může dosahovat takové hloubky, že se snaží vydávat za někoho, kým se nenarodili. Zvláště pikantní je, když jde o někoho tak uvědomělého, jako je předsedkyně Národní asociace etnických menšin (NAACP) v USA. Podvod s vlastním původem však trvá jen do té doby, než rodiče veřejně práskli, že dotyčný pomatenec není žádná hrdá černoška, ale blondýna, jejíž oba rodičové jsou běloši. Mrzet nás trochu může to, že na takový pitomý nápad, nebo snad vzorový příklad pohrdání svou identitou, přišla zrovna osoba s českými kořeny: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/372431-zena-s-ceskymi-koreny-tvrdila-ze-je-cernoska-ale-rodice-ji-prozradili-ted-podala-demisi.html Jestliže někomu nelze věřit nos mezi očima, téhle dámě nebylo možno věřit ani to, že je černoška.
Dále se dozvíme, že naši partneři z EU vyhrožují ostatním státům, pokud nepřijmou kvóty na přerozdělování uprchlíků: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/372458-nechcete-uprchliky-mame-plan-b-ale-ten-vas-bude-bolet-hrozi-italie.html. Vnitrozemské státy by ale zase na oplátku mohly po svých přímořských spojencích požadovat třeba přerozdělení jejich příjmů z cestovního ruchu, který je díky po moři dychtícím turistům v takových zemích jistě větší než u států ve vnitrozemí. Přímořské státy tak v podstatě platí daň za to, že mají moře, které zneužívají k transferu uprchlíci, na druhou stranu je jim však zdrojem příjmů, které přerozdělovat určitě nebudou. Jde tedy o jakýsi “sociokapitalismus”, jak říká R.O., kdy se kapitalisticky uzurpuje úspěch a zisk, ale problémy a ztráty si všichni socialisticky dělí, což je právě případ uprchlických kvót. Jejich přijetím by byl samozřejmě překročen pomyslný Rubikon a kvóty by se pak pravidelně navyšovaly, aby obsáhly další nárůst imigrantů. Jejich příliv by totiž poté ještě vzrostl, neboť ti zatím váhající, by jistě váhat přestali, pokud by věděli, že o ně bude v Evropě postaráno ještě lépe.
Jiná zpráva říká (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/372428-na-ostrove-lesbos-se-vzbourili-migranti.html), že imigranti v Řecku se už začínají bouřit za zlepšení podmínek a požadují rychlejší vyřizování azylu a zajištění vlastní bezpečnosti. Je to jen jejich drzost, kdy si neváží toho, že jsou konečně v Evropě, nebo je život v těchto táborech ještě horší než tam, odkud uprchli? Skutečný uprchlík před válkou spíše bude rád, že mu v Evropě už nikdo neusiluje o život, a nebude vypyskovat. Kolik jich však takových skutečně je a kolik jich jsou ve skutečnosti uprchlíci ekonomičtí… Zvláště v případě zájmu uprchlíků o ostrov Lesbos mám pocit, jako by mezi nimi v jejich domovinách tamtamy teprve teď roznesly zprávu, že na Lesbosu nežijí jen 4% ženy. Vždyť právě přes tento ostrov cestovala většina z 50 000 imigrantů, kteří letos do Řecka zamířili, zatímco ještě loni jich touto dobou bylo jen 6 500.
Do tohoto koktejlu si můžeme ještě přidat občas tragickou zprávu o utrpení těch, kteří raději opouští s vidinou lehčího života svou zemi, místo toho aby se snažili aktivně zapojit do zlepšení situace ve své otčině a dotvoříme si obrázek o tom, jak je přece potřebné a nutné už konečně začít uprchlíky přijímat: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/372389-migranti-neprezili-riskantni-prechod-pres-saharu-ztratili-se-v-bouri.html Většinou můžeme vidět v uprchlických táborech či přelézat ploty přes hranice mladé muže, kteří by mohli své zemi pomoci i zapojením se do ozbrojeného konfliktu. Takto svým útěkem však jen posilují pozici nepřátel, před nimiž utíkají. Neprchnou však někam do okolní země, která je jim blízká etnicky, kulturně či jazykově, ale vydají se až do Evropy, jež je přece známa svou imigrantsky smířlivou politikou, sociálními vymoženostmi a vysokým životním standardem. Pokud jsou ovšem oni takto lhostejní ke své rodné zemi, lze očekávat, že budou mít nějaký lepší vztah ke své nové domovině? Incidenty, které se odehrávají ve Skandinávii, Francii či Itálii, pro to rozhodně nesvědčí.
Bude tedy patrně třeba mediálně a politicky zlomit odpor k jejich přijímání ze strany našich občanů, kteří se tedy oprávněně obávají o budoucnost. Každopádně v přehledu nebezpečí ohrožující naší zemi jaksi postrádám jinak mediálně profláknuté hrozby neonacismu, rasismu a politického extremismu: http://www.novinky.cz/domaci/372454-cesi-se-boji-islamskeho-fundamentalismu-teroristu-i-prilivu-uprchliku.html Tyto obavy Čechů z uvedených jsou vcelku oprávněné, protože se stačí podívat tam, kde zkušenost s islámským fundamentalismem, terorismem či přílivem uprchlíků již mají, a není důvod se domnívat, že by u nás měla být v budoucnu situace lepší.
A tak Evropa pokračuje s přijímáním uprchlíků z arabských zemí, kteří znamenají potenciální nebezpečí zavlečení islámského fundamentalismu, a souběžně s tím se dál bezúčelně podílí na likvidaci islamismu tam, kde má své kořeny a svou působnost navzdory léta trvající válce proti němu jen dál rozšiřuje: http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/372416-pri-naletu-bezpilotniho-letounu-zahynul-druhy-muz-al-kaidy-uz-si-nasli-nahradu.html Boj vedený bezpilotními letouny proti bojovníkům skrývajícím se v horách totiž může být jen zoufale neúčinný. Připomíná spíše počítačovou hru, kdy se z vojáků stali hráči, kteří v bezpečí své základny válčí joystickem a pro něž se nepřítel stal odlidštěnou postavou na obrazovce. Chceme vyhrát, ale máme strach se nepříteli už jen postavit tváří v tvář a riskovat svůj život, jako jej riskuje on sám. A tak se našimi hrdiny stávají vojáci, kteří jsou v nesprávnou chvíli na nesprávném místě a náhodou je rozmetá výbuch sebevražedného atentátníka… Není divu, že odhodlaní mudžáhedíni, kteří jsou ochotni skutečně za svou ideu položit i život, si pak dokážou poradit s nejmoderněji vyzbrojenými armádami západního světa, stejně jako si dokázali kdysi poradit s tou sovětskou. Západ si jaksi neuvědomuje, že Afgánci ve své zemi bojují nepřetržitě od roku 1979 a patrně to ještě nějaký pátek vydrží, dokud budou mít důvod bojovat , ať si USA či NATO nasazuje sebemodernější zbraně chce.
Proč se tomu však divit. Vždyť žijeme v době, která přímo šokuje svými paradoxy. V systémech, které zvýhodňují jakoukoliv minoritu oproti majoritě, klidně i narkomanskou, aby se tak správně po neomarxisticku pomáhalo rovněž takovýmto potřebným, třeba i pomocí poněkud nadstandardní léčby: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/372438-danska-terapie-pro-drogove-zavisle-plavba-po-karibiku-za-2-5-milionu.html
Tolik tedy přehled několika událostí z jediného dne. Pokud se tedy na těchto stránkách v budoucnu objeví nějaká úvaha, bude mít možná podobu takového okomentovaného přehledu zpráv, které Vám třeba unikly, jako tomu bylo dnes. Díky za pozornost a Vaši přízeň.