28.září roku 1092 se datuje oficiální konec pohanství u Čechách. Stalo se tak díky králi Břetislavu druhém, který dal po České zemi rozhlásit silná protipohanská nařízení, načež se rozhodl krutě skoncovat s těmi, kteří ignorovali hlas církve a byli pevně rozhodnuti pokračovat dál v tradicích předků.
Krom poprav a různých forem ponižování se církev snažila získat kontrolu nad soukromým životem bezvěrců. Bylo tak činěno z důvodů “volného stylu života“ pohanského lidu –tedy styl neakceptovatelný. Sňatek se stal nerozlučitelným a směl se konat pouze veřejně. Zákaz se týkal i zvyku únosu manželek a dalších věcí, které by “jakkoli sráželi autoritu církve svaté“. Ani mrtvím se klidu nedostávalo. Najednou tu pro ně bylo přichystáno poslední pomazání a pohřby na hřbitovech u kostelů – nikoli užf na místech jejich srdci nejbližších (lesy, pole..atd.)
Vyhnáni byli čarodějové a věštci, pokáceny a spáleny háje a všechny stromy, které lid uctíval. Absurdní nařízení se týkala dále i zrušení nedělních trhů a práce u 7. dnu v týdnu jako takovém. Neuposlechnutí stanovených nařízení se trestalo finančními sankcemi, nebo rovnou zabavením celého majetku.Veškeré tyto výdělky putovaly na tzv. kněžský důchod. Z tohoto je naprosto patrný jediný záměr církve. Nikoli vlastní přesvědčení, ale to co je nám známo tisícovky let – pouze finanční aspekt a ponižování odlišněji smýšlejících. Ale upusťme od náhledu na tuto největší myšlenkovou teroristickou organizaci a postupme dále.
Další osobou, která se zasadila o konec pohanství u nás, byl kníže Václav. Ten sice ve svém “milosrdenství“ odstranil žaláře a šibenice a různé mučící nástroje, za to však dal srovnat se zemí pohanské svatyně a další atributy, jež byly shnilé církvi a všem jejím přisluhovačským hodnostářům posledním trnem u oku.
Krvavých incidentů na odzbrojených bezvěrcích a degenerování lidské osobnosti bylo (nejen) v zemi Česko-Moravské více než hojné. Mnoho informací se samozřejmé nedochovalo a plno zvěrstev pod vlajkou despotického náboženství bylo zapřeno. Přesto si myslím, že staré kroniky, zmínky v knihách a archeologické nálezy řekly vše podstatné – současné chování těchto vysokohodnostářských podlidí tyto fakta jen umocňuje.
Záleží už jen na každém z nás, zda-li hodlá toto šílenství i nadále tolerovat či ne… Odpouštět je lidské – nenávidět božské. Staňme se tedy bohy a nenáviďme to, co nenáviděno býti má a právem zasluhuje…
Článek ze zinu Heathen Wrath č. 1