“Vlastně se skutečně zdá, že jsme ztratili cestu —-což by druidové se svou citlivostí ke kameni a stromu nikdy neudělali. Obdrželi poselství, které jsme svým posunem ke komplexněji intelektuálním telekomunikacím ztratili v divočině většího vědění. Taková cena se však musí zaplatit, dokud ve svém vědomí nezjistíme pravdu o tom, co se s námi děje!” ………………………….. E. Graham Howe
Slovo gnóze se odvozuje od řeckého gnosia a znamená vědění či vědět. Gnóze se objevuje jako zdroj a samotný úhelný kámen všech náboženství, jejichž smyslem je, aby člověk dosáhl osvobození prostřednictvím úplné pravdy a božského vědění.
Gnosticismus byl náboženstvím těch, kteří byli přesvědčeni o přítomnosti příměsi božského ve svém nitru, “božském já”. Pochopení a využití této základní gnóze se považovalo za posvátné vědění, které přinášelo spásu. Gnostici věřili, že skutečná gnóze má přímý dopad na blaho jednotlivce, muže i ženy, a na rozvoj dokonalejšího řádu.
Teutonský Bůh Wotan je dobře znám svým dychtivým hledáním vědění a mnoho gnosticismu se nalézá na wotanistické duchovní cestě, jakož i keltském druidství. Raný alexandrijský gnosticismus formuje vlastní jedinečné hnutí původní myšlenky. Samotné kořeny gnosticismu, živené řeckou filosofií a posvátnou egyptskou vědou, sahají až do Atlantidy, Hyperboreje a jejího hlavního města Thule, nejvyššího centra vědění, které kdy lidský svět poznal. Lid Hyperboreje sahá ještě dále do historie než Atlanťané. O obou civilizacích se soudí, že ji původně založili potomci inteligencí z jiných světů, což by vysvětlovalo, proč takové vysoce pokročilé vědění se rozvinulo už v tak dávných dobách.
V Knize Henochově, kapitolách CVI. a CVII., se Hyperborejec popisuje takto: “Jeho tělo bylo bílé jako sníh a rudé jako okvětní lístek růže; i vlasy na hlavě a její pokožku měl bílé jako vlnu; a jeho oči byly krásné.” Už dávno bylo řečeno, že v oněch osvícených časech chodili po zemi boholidé, ještě před kataklyzmaty a potopou v důsledku velké komety. Starověké hieroglyfy líčí tuto zprávu spolu s používáním létajících strojů. Otec řecké didaktické poezie, Hésiodos, napsal, že v období Zlatého věku se “Bohové oděni vzduchem pohybovali mezi lidmi.”
Život byl vždy nekončícím bojem mezi rozličnými živly. Duchovní hledání člověka zastihuje v boji mezi opačnými protiklady, světlem a tmou, dobrým a zlým. Utrpení člověka se vysvětluje v základu tím, že nezná svůj počátek (v metafyzickém smyslu slova) a utváření.
Osvícení pochází pro gnostiky ze znalosti knihy nadlidského původu. Tato tradice “Velké knihy ” je rovněž tradicí Grálu. Ta obsahuje odpovědi ohledně lidských počátků a utváření, proto se po tomto vzácném předmětu gnostiků stále nejvíce pátrá. Nejedná se o kalich, který údajně obsahoval Kristovu krev, jak by náboženské, romantické fantazie chtěly, abyste věřili, ale ve skutečnosti o dvě části, smaragdový kámen a knihu druhů v podobě tabulky. Skutečný Grál, známý rovněž jako Hermova Smaragdová deska, není fantazie; a mnozí riskovali život a ztratili jej, když jej hledali, aby jej získali nebo bránili. Tento tajemný pohanský poklad přišel do Evropy perskou cestou po zmizení mysteriozní říše Thule, jejíž lid byl předky indo-evropských kmenů. Dle okultních pramenů se Grál dostal do držení Appolonia z Tyany, který jej nalezl ukrytý v jeskyni. To by mohlo vysvětlovat, proč tolik cestoval a shromáždil tak pozoruhodnou moudrost. Grál se později vynořil na rozličných místech v Říme, Británii, španělském Toledu, Pyrenejích v jižní Francii a Bavorských Alpách v Německu.
“Z každého bodu se táhne přímka zpět, a napojuje se
na vzdálený střed. Na tomto světě neexistuje s něčím nespojený život,
Ani okamžik v čase, o němž by nevěděl okamžik jiný,
Ani slza prolitá ve vzduchoprázdnu.“
………………………..Hermés
Gnostická sekta Katarů sloužila jako ochránkyně Grálu. Kataři své jméno odvodili od řeckého ‘cathari’, ‘čistí’, a zřídili komunity v severní Itálii a jižní Francii. Kataři učili dualistickou víru v protikladné síly světla a temnoty. Stejně jako gnostici věřili v návrat duší a materiální svět ztotožňovali s ‘plání iluzí’. Zavrhovali křesťanský kříž jako symbol zla. Kataři v rámci svého knězstva se sedmi stupni zasvěcení, které představovalo úrovně duchovní dokonalosti. Obřady vykonávali venku, v jeskyních a lesích; podobně jako druidové nosili zasvěcenci tuniky opásané provazem.
Templářstí rytíři se podobali Katarům v tom, že se jednalo o tajnou společnost, která prahla po gnostických mystériích a snažila se svrhnout ‘zpitou devku’, dlouho známou jako Římskokatolická církev. Svobodné zednářství se také v mnohém podobalo Katarům až do Zednářské konstituce z roku 1717, kdy opustilo pravou cestu. Dále jej narušilo vnuknutí jednoho světa, universalističtí Illumináti, které roku 1776 založil Adam Weishaupt.
Existuje mnoho gnostické mytologie, která obestírá skutečný život historické postavy krále Artuše a jeho rádce a kouzelníka Merlina. Nicméně záznamy z oné doby nezmiňují Artuše a Svatý Grál, Kulatý stůl či magický meč Caliburn, (Ex-Calibur). Merlinův osobní život nebude znám nikdy, protože nebyl nikdy zaznamenán. Velké mystické učení se nikdy nemění, pouze časové období a zasvěcenci, nikoliv hráči. Existuje jen jedna zkušenost, která může dovést k pravdě, a existuje jen jeden popis odpovídající těm, kteří podnikli toto božské dobrodružství. V Merlinově případě byl adept přiveden do Kruhu živých kamenů v Salisbury, ne skalních monolitů v Stonehenge, ale na Gorsedd, trůn zjevení starých země. Gorsedd druidů se stal Kulatým stolem krále Artuše. Známá legenda o Ex-Calibru je převyprávěnou legendou wotanismu o Notungu. Notung je meč Volsungů, který Wotan zarazil do dubu a který ze stromu dokázal vytáhnout jen Sigmund. Zkouška s mečem představuje uvolnění vůle z područí materiálních elementů.
Gnostici chápali, že celý smysl lidské evoluce je přivést mysl a tělo do dokonalé koordinace. Pokud to životní nutnosti v kterékoliv chvíli neumožňují, pak by mysl jakožto nadřazená část měla mít největší důraz. Pro mysl je možné tělo předčit díky její přirozené a jí vlastní znamenitosti, pro tělo však není nikdy možné předčit mysl. Mysl je pro mozek jako mozek pro tělo; je zdrojem a nadřazenou částí sebe samé. ‘Vše’ je mysl; vesmír je mentální. Vše, co na zemi určuje hodnotu se nejprve zrodilo ze světa mysli.
Mysl jedince se podílí na kosmické mysli, jejíž zvláštní oblastí je stejně, jako se fyzické tělo podílí na fyzické podstatě, z jejichž prvků se také skládá. Celý mozek, jak jej známe, není pro myšlení či duševní existenci podstatný. Podstatná je přítomnost našeho magnetického pole. Gnostičtí lékaři během celých našich dějin mají za to, že pokud toto magnetické pole, jež sjednocuje astrál s fyzickým tělem, není definitivně poškozeno, je stále možné život obnovit.
Gnózi lze rozdělit na dvě protikladné cesty, jimiž ji může gnostický adept dosáhnout, v závislosti na vlastním osobním, duchovním rozhledu. Existuje “optimistická forma gnosticismu , jež přijímá vesmír jako božský; Bůh se zjevuje ve všem a prostřednictvím svého intelektu se člověk může stát podobným Bohu, aby ho pochopil. Náboženským přístupem k vesmíru a vepsáním podoby vesmíru do svého mensu (stupně duchovního vzestupu), může člověk vystoupat a sjednotit se s Bohem. Na druhé straně “pesimistický gnosticismus” zavrhuje svět jako zlý, a materiální aspekty člověka a vesmíru se považují za formu božího trestu. Člověk může uniknout omezením těla a zbožnosti a sketismu; pozvednutím sebe samého nad hmotu, zlou podstatu, jež se vnímá prostřednictvím mensu, může stoupat sférami k Bohu.
Gnosticismus je spiritualita, jež je bezčasová. Podobně jako wotanismus má sklon plně se vyjadřovat duchovním hledačům v dobách velkých krizí. Gnosticismus i wotanismus přežije tak dlouho, dokud člověk bude hledat pravdu a vnitřní rozvoj, potkávající se s vitální zkušeností naší osobní, psychické transformace. Každý gnostický adept sdílí společný úkol, jímž je dosáhnout plnosti bytí a vyhnout se omezením náboženského dogmatu a slepé víry. Člověk by se měl vytrvale stavět neznalosti a dolů směřující cestě života postrádajícího smysl. Získávajíce tolik z materiálního světa kolem nás, jsme stále v nebezpečí, že budeme ztrácet více a více z podstatné hodnoty a smyslu našich původních zvyků a kmenové jednoty, jakož i své životní podstaty.
Ti, kteří se snaží hledat světlo pravdy, ponesou v sobě onoho světla stále více, jak budou procitat ke svému životnímu hledání. Toto světlo, Božský paprsek, Boží já, (Hamingja) který od dávných časů neporušen prochází nekonečnými legiemi duší, dál generuje živou jiskru božství v našem životě, v naší vůli a v nadějích a snech, které formují budoucnost fyzického světa a nesmí nikdy zpustnout, když mapujeme nebezpečný průběh našich pomíjivých křehkých životů zde v Midgardu (zemi).
“Obtíže, jež vyvstávají v průběhu evoluce
v lidském chápání, mají hluboké kořeny v podstatě
chápání, jímž je vědomý myslitel. Ačkoliv cítí
a tedy intuitivně chápe existenci,
nedokáže, s výjimkou prostřednictvím rozumu, svou intuici konceptualizovat.”
………………………..Bika Reed