Slovník cizích slov definuje identitu jako totožnost, shodnost, sebeuvědomění člověka. Jistě, je zcela přirozené, že lidé mají pocit vlastní identity. Ať už jde o vědomí identity sebe samotného jakožto osobitého jedince, až po identitu širší, kterou sdílejí s lidmi stejného původu, tedy identitu národní, etnickou či rasovou. Ano, i rasovou, protože ačkoliv jsme přesvědčováni o tom, že rasa je podobně jako pohlaví také pouhý sociální konstrukt, který si lze libovolně volit dle svého uvážení, v případě jednoznačně rasového hnutí BLM se mu paradoxně dostává v dnešní době široké podpory médií i společnosti. Někteří lidé nicméně projevují symptomy odcizení své identitě. Během života ji dle libosti mění, nebo přímo zavrhují a pošlapávají. Může se to projevovat různými způsoby, ať už sebemrskačstvím nebo až nenávisti vůči lidem téhož původu, jako jsou oni samotní, což by bylo možné nazvat sebenenávistí. Dnes se budu věnovat právě představitelům prvně zmíněné skupiny.
Obrázek, který vidíte v záhlaví tohoto článku, je zpracován jako vtip. Má však poněkud hořký podtext, protože reaguje na skutečně existující iniciativu Life Expedition. Tu vedl v letech 2000-2007 Brit David Pott a dle jeho slov se mělo jednat o “křesťanskou odpověď na dědictví atlantického obchodu s otroky”. Cílem iniciativy bylo dosáhnout usmíření mezi bílými a černými a vyjádření lítosti nad obchodování s černými otroky. Ano, pouze s černými, protože např. obchod s otroky bílými nedosahoval takových rozměrů, jak to sami uvádějí na svých stránkách. Omluva v případě bílých otroků by stejně měla vycházet ze strany muslimů, protože to byli oni, kdo v letech 1530 – 1780 zotročovali v severní Africe kolem 1 až 1,25 milionu evropských křesťanů, jak o tom píše historik Robert Davies. Dle něj si toto neviditelné otroctví Evropanů zasluhuje více pozornosti badatelů: “Ztratili jsme smysl pro to, jak velké zotročení mohlo hrozit těm, kteří žili v oblasti Středomoří a pod jakou hrozbou se nacházeli. Otroci byli vždy otroky, ať už jsou černí nebo bílí, a ať už trpěli v Americe či severní Africe.”
Vraťme se ale k iniciativě Life Expedition, která si vytkla následující:
• přednést omluvu za obchod s otroky (zvláště za roli církve) a pomoci těm, s nimiž se potkáme, vypořádat se s jeho odkazem
• zaujmout školy, veřejná fóra a média pravdivou historií otroctví a abolice [zrušení otroctví] a zasadit se o větší pochopení, smír a odpuštění
• připomenout si černé a bílé abolicionisty před 200 lety a horlivě podporovat soudobé kampaně usilující o ukončení zvěrstev soudobého otroctví
Iniciativa se zviditelnila zvláště expedicemi do různých zemí na obou stranách Atlantiku, kde uspořádávala něco jako omluvné pochody. Účastnilo se jich kolem 30-40 lidí, včetně potomků zotročených Afričanů. V cílových destinacích vypadalo omlouvání se tak, že se účastníci oblékli do triček s nápisem “So sorry”, nechali se vsadit do klády a nasadili si řetězy. Takto ověšení se vydali na truchlivý pochod, na jehož konci požádali černé potomky otroků o odpuštění, jehož se jim následně dostalo, a byli svých pout zbaveni. Že emoce zjevně prýštily na obou stranách, lze vidět na sestřihu níže.
Komu by tato krátká ukázka masochismu ještě nestačila, může se na webu iniciativy za 14,99 liber zakoupit 90ti minutové DVD Klády a řetězi, s podtitulem Cesta za odpuštěním a svobodou… David Pott později vedení iniciativy předal mladším. Patrně však slouží stále jako vzor pro soudobé pochody proti rasismu a občas je i dnes vyzván, aby se podělil o svůj příběh a vyjádřil se k aktuální situaci. Na webových stránkách iniciativy mj. píše: “Věřím, že samozřejmě nejsem osobně vinen, pokud jde o obchod s otroky, věřím však, že jakožto Angličan vědomý si toho, že měl předky, kteří se účastnili vykořisťování Afriky, nesu jistou zodpovědnost.”
Představme si trochu blíže alespoň motivaci jednoho z výraznějších účastníků těchto expedic, který na rozdíl od Potta, cítí svou vinu mnohem osobněji. V 16. století žil jistý sir John Hawkins, bratranec sira Francise Drakea, anglický kupec, stavitel lodí, pirát a obchodník s otroky. Na základě shody jmen se až dodnes traduje v rodině jiných Hawkinsů vtip, že byl jejich příbuzný a jsou tedy pirátská rodina. Právě z této rodiny pochází Andrew Hawkins, který byl jako dítě na svého údajného prapředka hrdý. Než však v roce 2000 uslyšel hovořit Davida Potta o tom, že John Hawkins byl první anglický obchodník s otroky. Sám k tomu řekl toto: “Byl to pro mě trochu šok a výzva, zvláště proto, že Hawkins pojmenoval své lodě Jesus of Lubeck a Grace of God [Milost Boží]. To mne skutečně urazilo, zvláště druhé jméno. Boží milost nemá nic společného s tím, být spoután řetezi v podpalubí lodě a ležet několik měsíců ve vlastních výkalech. Tak často se dějí ve jménu Boha věci, které jsou pro lidstvo příšerné, a já si myslím, že Bůh považuje skutky sira Johna Hawkinse za ohavnost. Je to docela šokující, že si mohl myslet, že je to ospravedlnitelné. Nepokoušíme se ospravedlňovat židovský holocaust, ale toto byl holocaust africký.”
Hawkins se tedy začal účastnit výše uvedených expedic, na nichž vyjádřil své omluvy: “Je obtížné si vzpomenout, co jsem řekl. Řekl jsem, že jakožto člen rodiny Hawkinsů neakceptuji, že to, co se stalo, bylo správné. Řekl jsem, že obchod s otroky byla pro Boha ohavnost a že jsem přišel, abych africké lidi požádal o odpuštění.” Herecký výkon Andewa Hawkinse můžete vidět na obrázku vlevo. Jistě ne náhodou vede divadelní kroužek mládeže… (Zdroj)
Ať se tihle lidé klidně omlouvají za to, co sami nespáchali, a za své údajné předky před 500 lety. Nepřipadá mi však vhodné zatahovat do těchto aktivit děti. Jaký to může mít dopad na formování jejich identity si lze odvodit z toho, co jeden z dětských účastníků napsal na FB (je to právě ten chlapec, který je vyobrazen na úvodní fotografii): “Já a můj otec na dnešní So Sorry akci. Tolik litujeme [#SoSorry], co naše zlá rasa černým udělala.. nevybrali jsme si být bílými a je to něco, co nás straší každý den”. (Zdroj) Iniciativě se navíc povedlo se svým programem proniknout i do škol v Británii, jak vidno na fotografii vpravo. Samotná iniciativa se již nezdá vyvíjet nějakou činnost. Nedovedu posoudit, zda pro samotné účastníky měly expedice nějaký efekt a mají nyní již svědomí čistší po absolvování své omluvné série. Zjevně jim totiž nestačilo omluvit se jednou, během 7 let navštívili v rámci svých expedic 14 zemí. Když nic, třeba z toho byla aspoň pěkná dovolená…
Pro úplnost třeba dodat, že pochodů se tehdy s bílými účastnili i černí Afričané, aby se omluvili za spoluúčast svých předků na obchodu s otroky. Jednalo se o např. o obyvatele Jamajky, Barbadosu, Mali, Pobřeží slonoviny a Sierry Leone. Otrokářství totiž bývalo v Africe běžné a tamní vládcové s bílými otrokáři spolupracovali. Aktuálně lze vidět, že se takovým omlouváním ve stylu Life Expedition nechali inspirovat i další, jen jej posunuli o level výše. Černí při něm někdy vystupují vůči bělochům dominantněji až výhružně a vyžadují od nich třeba i potupné líbání bot, jehož se jim od sebemrskačů také dostává. Viz video níže s názvem “Pohané na kolenou před proroky Božími”.
Tolik pro dnešek k degradaci identity, jež se projevuje sebemrskačstvím. Příště si uvedeme příklad toho, jak konkrétně vypadá ještě vyšší stupeň degradace identity v podobě nenávisti vůči svému původu, kterou lze charakterizovat již jako sebenenávist. A máte se opravdu na co těšit!



