Kapitola třetí – Kosti této země nejsou němé : Národní identita, nacionalismus a dědictví
Dědictví a národní identita byly zjevně důležitými koncepty pro Vikernese i další na scéně, kteří se domnívali, že je třeba mít účast na takovém chování, jako je pálení kostelů, aby znovu nabyli svou zem, národní identitu a dědictví. Jak se tedy tyto koncepty propojují s black metalem jako celek? Jak se black metal stal odbytištěm pro témata dědictví a nacionalismu a jak se o dědictví daného národa hovoří v textech?
Spolu s tím, že švédští Bathory mají významný vliv na utváření žánru, jsou rovněž považováni za praotce ‘pagan black metalu’. Pagan black metal se výrazně tématicky zaměřuje na pohanství a severskou mytologii a promlouvá o svých skandinávských předcích a jejich tradicích. Toto přepnutí ze satanismu na nordické pohanství ‘označil bod obratu v tom, jaký by mohl mít black metal koncept’ (Thompson, C., 2012).
“Pohanský black metal čerpá představy o místě a historii a činí z nich ústřední část svého způsobu kulturního vyjádření.” (Olson, B, H., 2008).
I s ohledem na násilí a misantropii, vyskytující se v black metalu, stále zůstává vášnivou a romantickou formou hudby. Je to jasně patrné ve způsobu, jakým black metaloví umělci v textech líčí zromantizované pohledy a obrazy přírody a zidealizovanou minulost.
“The dark night’s landscapes and only me [Temné noční krajiny a jen já]
Seas and rivers high [Moře a řeky vysoko]
Deeps and waterfalls [Hlubiny a vodopády]
Massive mountains [Masivní hory]
Powerful mountains” [Mocné hory]
Within the Dark Mind [V temné mysli] – Immortal (2002)
Tyto texty popisují norské přírodní prostředí romantickou formou, podobnou tomu, jak Sibelius a jeho současníci romantizovali krajinu ve své hudbě.
Když byl kytarista/zpěvák Immortal Demonaz dotazován na téma jejich textů, odpověděl: “Nikdy bych se nepokoušel psát texty inspirované čímkoliv jiným.” Tento sentiment sdílí i další black metaloví hudebníci, jako Samoth z Emperor a Wongraven ze Satyricon;
“Síla norské přírody byla pro [Emperor] vždy zdrojem inspirace, zvláště v raných letech. V rozlehlých lesích a mohutných horách, a byly toho aktivní součástí a rovněž ve [své] umělecké vizi používají její vizuální sílu” (Samoth, cituje Thompson, C., 2012).
“Byla blízká [jeho] srdci. Působivá příroda země, [v které žije] a to, jak příroda působí na vzhled [jeho] země a na náladu Norů jako jednotlivců a lidí, je naprosto ohromující.” (Wongraven, cituje Thompson, C., 2012).
Tento romantismus přírody v norském black metalu je klíčovým aspektem ve vztahu k norské národní identitě, protože se týká zejména norské přírody, jako jsou stromy, které jsou přirozené pro zemi, fjordy, hory a další terén Norska (Thompson, C., 2012). Tyto vlastnosti norské přírody a krajiny se rovněž využívaly k znázornění Norska v romantickém uměleckém hnutí norských umělců, jako byli Theodor Kittelsen, Hans Gude a Adolph Tidemand, přičemž některá z uměleckých děl si dokonce našla cestu na obaly norských black metalových alb (Thompson, C., 2012).
Viggo Vestal (citoje Thompson, C., 2012) tvrdil, že důvodem ztotožňování se Norů s přírodní krajinou je, že “příroda má v norském veřejném životě velmi pozitivní auru a mnoha způsoby fungovala jako národní symboly” spolu se skutečností, že Norové mají “relativně málo pozitivních představ o městském prostředí ” (Vestal, V., cituje Thompson, C., 2012). Dle Thompsona (2012) příroda pro Nory také symbolizuje osobní nezávislost a svobodu.
Pokud jde o důvod, proč se black metal stal ventilem národní identity v Norsku, nemělo by se zapomínat na to, že black metal se v severských zemích vyvinul. Tyto severské země jsou převážně venkovské a hustě zalesněné oblasti, z nichž pochází většina norských black metalových hudebníků. Spojitost, kterou tito hudebníci mají s přírodou je vlastní jejich okolí (Olson, B, H., 2008).
Jak popisuje Olson (2008): “Texty o folklorních monstrech umožňují black metalistům pracovat s extrémní metalovou tradicí hrůzy, transgrese a zavrženíhodného, zatímco ukotvují téma v historii a místě.”
Důvod, proč je folklor obecným tématem mezi norskými black metalovými umělci, je zřejmé z výše uvedeného citátu. Historie lidových příběhů a tvorů z folkloru je důležitou součástí norského dědictví , tvorové jsou propojeni a spojováni s přírodním prostředím národa. Že je folklor a tvorové z folkloru důležitou součástí norské národní identity dále posiluje skutečnost, že romantičtí umělci jako Kittelsen, Gude a Tidemand se v silně zaměřují na tato folklorní témata a monstra, jako jsou trollové, skřítci, elfové, vlkodlaci, vodní bytosti a další (Thompson, C. 2012).
Olson (2008) tvrdí, že tato folklorní témata tvoří kulturní vlákno, která se vine severskými zeměmi a germánskou Evropou. Členové black metalové scény, s nimiž Olson dělal rozhovory, prohlašují, že důvodem inkluze folkloru a folklorních tvorů v black metalu je, že jsou přirozeně a historicky spojeny s přírodním světem. Na rozdíl od tématu většiny death metalové hudby, jako jsou zombie či sérioví vrazi, což je moderní výtvor. (Olson, B, H., 2008).
Jedním z nejlepších příkladů použití folkloru v rámci black metalu, je norská skupina Ulver (norsky Vlci), která vydal dvě alba s názvem ‘Bergtatt – Et eeventyr i 5 capitler’ (‘Přijatý do hory – Pohádka o 5 kapitolách’) z roku 1995 a ‘Nattens madrigal – Aatte hymne til ulven i manden’ (‘Noční madrigal – Osm hymnů na Vlka v Člověku’) z roku 1996, která se zaměřují na téma trollů, vlkodlaků a dalším pro norské prostředí významným folklorem.
Mimo severskou a skandinávskou scénu je rovněž v rámci black metalu silné téma požívání folkloru k líčení národní identity a dědictví. Olson (2008) to popisuje:
“Soudobé black metalové skupiny, zvláště ty mimo severských zemích, musí vzdávat jakýsi hold black metalové ortodoxnosti, ale zároveň se vyhýbat splynutí… Vyznávat lásku k sekvojovým lesům a venkovským oblastem Severní Kalifornie je efektivním způsobem, jak toho docílit, a umožňuje Xasthuru uplatňovat nárok, aby black metal zavrhoval modernitu, zatímco současně ono zavržení ukotvuje ve specifickém místě, v tomto případě v Kalifornii.”
Black metalová scéna v Anglii zažila nedávné vzdutí nově se vynořivších black metalových skupin, kterým narostla popularita a používají ve svých písních témata anglické historie, dědictví a krajiny. Skupiny, na které se tu primárně zaměřím, jsou Winterfylleth (Manchester) a Wodensthrone (Sunderland).
“Kontroverze je v black metalu klíčovou pro vymezení hranic mezi ním a šokovaný mainstreamem… Fanoušci, s nimiž jsem mluvil, si také byli vědomi kontroverze kolem anglické black metalové skupiny Winterfylleth, která flirtuje s obrazy a ideologií konzervatismu a anglického nacionalismu.” (Spracklen, K. 2012).
Dřívější člen skupiny z ní byl vyhozen kvůli vyjadřování rasistických názorů na online fóru (Lucas, C. 2010). Vyjadřuje to aktivní postoj, který některé skupiny vůči rasismu v black metalu zastávají.
Winterfylleth v této záležitosti vydali prohlášení:
“Jak někteří z vás již možná vědí, Winterfylleth si z různých důvodů/nedorozumění v posledním roce, prošli množstvím pomlouvačných ‘očerňujících’ kampaní, jimiž jsme se mnohokrát zabývali, abychom lidi přeorientovali na AKTUÁLNÍ poselství skupiny.
Nedávné osobní hrozby vůči členům skupiny vedly k policejní akci proti těm, kteří byli původci těchto hrozeb. Jako takoví si přejeme rozptýlit jakákoliv šedá místa v chápání lidí opětovným potvrzením naší pozice, pokud jde o několik věcí. Winterfylleth nikdy nebyli, ani nebudou skupinou politickou, nenávistnou či náležející k nějaké ‘agendě’. Vždy jsme měli pevný záměr být tvořivými lidmi, kteří hrají hudbu inspirovanou historií, kterou jsme nadšení a které si přejeme přinést význam.
Vždy jsme si přáli to činit z následujících důvodů: –
Znovu oživit zájem lidí o naši národní historii a popularizovat krásná, zapomenutá díla, jako je ‘Codex Exoniensis’ anglosaské poezie (na našem připravovaném album), prostřednictvím média folkem inspirovaného black metalu.
Žádali bychom fanoušky a také potenciální skeptiky, aby přistupovali ke skupině na osobní bázi, než uvěří čemukoliv, co uvidí nebo si přečtou, protože šeptanda a tichá pošta mohou být zdrojem bezdůvodných a neopodstatněných negativních pocitů.” (2009)
“Toto album je věnováno všem těm, kdo se v průběhu věků aktivně podíleli na zachování našeho nádherného odkazu předků, bohaté národní kultury, folkloru a tradice. Navždy vás budeme ctít!” (Poznámka v bookletu alba ‘The Ghost of Heritage’ z roku 2008).
Existuje možnost, že podobné citace by mohly být nepochopené jako rasově a politicky motivované. Kontroverze ohledně skupiny přispěla k tomu, že podepsali smlouvu s větším nezávislým labelem. Nicméně záměrnost není známa.
Naughton k tomuto tématu uvedl.
“Skutečně nechci být spojován s krajně pravicovou politikou, ale existuje také jeden její prvek nebezpečí a tajemna a já nemůžu předstírat, že celá tahle věc [tj. jejich starým basistou inspirovaná online diskuse atd.] nám nepomohla se zviditelnit. Už jsme se od toho posunuli, ale pokud nás lidé shledávají provokativními, pak je to možná povzbudí zjistit si více o věcech, o nichž píšeme. Jde o nalezení cesty osvícení a okouzlení vaší kulturou, namísto toho, být jen součástí tupé televizní generace. Lidé prostě přijímají věci tak, jak jsou, ale pokud nevíte, odkud jste, jak můžete vidět, kam jdete?” (Naughton, C., 2010).
Winterfylleth nejsou jedinou skupinou, která utrpěla tímto nepochopením a dezinterpretací. Wodensthrone byli nuceni odvolat závazek, že budou hrát na festivalu. Vydali prohlášení podobně jako Winterfylleth, aby vysvětlili důvod tohoto odvolání. Prohlášení je následující;
“Wodensthrone nejsou součástí masy, která možná používá podobné přesvědčení jako kejkle, módu, nebo aby obhajovala bezduchou propagandu. Hudba Wodensthrone je cestou k temnějšímu pohanskému dávnověku Británie, v upomínku na starověkou zemi a ty, kteří kráčeli po této půdě pod věčným sluncem. Naše lyrické rozjímání mají často historickou podstatu a podivují se našemu kulturnímu dědictví a všemu, co jsme ztratili kvůli mdlé, monokulturní realitě postmoderní společnosti – ne žádné reakční politice, která má v úmyslu onen ideál bastardizovat.” (2009).
Lze vyvodit závěr, že národní identita a dědictví jsou důležité koncepty při vytváření black metalu. Mělo by se také poznamenat, že ačkoli existují jedinci a umělci, kteří mají rasistické tendence, je mnohem větší procento umělců, kteří se chtějí distancovat od jakýchkoli rasových či politicky motivovaných prohlášení.