Volební prohra domnělé naděje na obrat k lepšímu v osobě dosavadního prezidenta USA Donalda Trumpa drtivě zklamala masy jeho příznivců přímo ve Spojených státech i jinde ve světě. Hned se také vyrojilo mnoho tvrzení a domněnek o volebním podvodu a „ukradeném vítězství“. Hlubší a střízlivé zamyšlení však jasně ukáže, že je na místě značná míra skepse, a to jak ohledně podvodů ve volbách, tak v míře významu otázky, zda je opravdu tak zásadní, zda prezidentem bude Joe Biden nebo další čtyři roky Donald Trump.
Stejně tak Brexit nic přelomového z hlediska budoucnosti naší civilizace neznamená, a to nikoli proto, že nijak nepřispěl k reformování nebo dokonce rozpadu EU, ale protože sám o sobě není cestou k tomu, aby se začalo řešit to, co je skutečně podstatné.
Odchod Trumpa nic zásadního neznamená, stejně jako jeho čtyřleté působení
Nikde dnes nemůže s naprostou jistotou říci, jak přesně to s volbami bylo, kdo dostal kolik hlasů – a asi se to nikdy nedovíme. Opravdu solidní důkaz o podvodech v řádu několika milionů hlasů nikdo nepředložil. Nikdo nemá dostatek potřebných informací kolik hlasů bylo odevzdáno řádně (tj. jednou hlasující oprávnění voliči), zda, kde a kolik bylo podvodů a s jakým počtem hlasů se podvádělo. Hodně se zapomíná na to, že už v minulých volbách roku 2016 Trumpova protikandidátka Hillary Clintonová získala o dva miliony hlasů víc (podle některých tvrzení téměř o tři miliony), ale díky systému volitelů Trump zvítězil (vyhrál v mnoha státech s velkým počtem volitelů) a proto nikdo neměl potřebu povídat něco o podvodech. Čistě demokraticky vzato (vyhrává ten, kdo od lidí dostal víc hlasů) prohrál Trump už tehdy a jeho výhra v roce 2016 byla de facto naprosto nelegitimní a nedemokratická. Dokonce se tehdy vedly řeči o tom, že Trump získá víc hlasů, ale kvůli systému volitelů vlastně neférově prohraje a nebo že se s tímto systémem bude nějak manipulovat, aby nevyhrál. Když mu ale naopak systém volitelů pomohl, najednou všechny tyto hlasy zmlkly. Dokonce i sám Trump před volbami prohlásil, že není stoupencem dvoustupňových voleb; raději by prý viděl volby přímé. Hned po vyhraných volbách ale změnil názor a existenci sboru volitelů označil za „geniální“.
K nějakým podvodům nesporně došlo, ale nezdá se, že by skutečně došlo ke zfalšování sedmi milionů hlasů. O tolik totiž podle oficiálních dat Biden vyhrál. Dosavadní poznatky a indicie hovoří manipulacích v řádu desítek nebo stovek tisíc hlasů. Manipulace určitého rozsahu tu tedy byly, ale kdo může spolehlivě doložit naprosto konkrétními daty manipulace s miliony hlasů? Pravděpodobnější je, že Biden skutečně vyhrál, a to díky početně výrazné menšině pro něj hlasujících bělochů a díky masivní volební podpoře stále početnější barevné populace složené z menšin a přistěhovalců. Pro Bidena hlasovalo necelých 40 % bělochů, což není málo. A především pro něj hlasovalo 66 % Hispánců a 84 % černochů (menšiny hlasují mnohem jednostranněji a „rasističtěji“ než běloši). Obdobné podpoře se nepochybně těšil i u mnoha dalších méně početných minorit jako Filipínci, Vietnamci, Arabové nebo Indové. Proč by neměly tyto většinou chudší menšiny volit toho, kdo jim slibuje vyšší sociální transfery, zvýhodňování menšin, podporuje myšlenku „diverzity“ a otevřené hranice pro jejich na přistěhování do USA se chystající soukmenovce? Navíc je třeba připomenout, že tmavší lidé ze severní Afriky a jižní Asie se v USA počítají k bělochům a ti na rozdíl od skutečných bělochů také z velké většiny hlasovali pro Bidena. Skutečných bělochů, kteří většinou hlasovali pro Trumpa, je tak v USA ještě o několik procent méně, než uvádějí oficiální čísla. Za tohoto stavu není na vítězství Bidena nic překvapivého. Korektní konzervativci a patrioti však rasový faktor přehlížejí a patrně nechápou zásadní souvislost mezi rasovou demografií a politikou a když nezvítězí jejich kandidát, berou jako hotovou věc, že došlo k podvodu, místo aby si uvědomili, co se opravdu děje. Přitom je podstata této souvislosti nadmíru prostá: každá etnická nebo rasová skupina sleduje vlastní zájmy a hlasuje tak, jak je to pro ni výhodné (s částečnou výjimkou bělochů) a když se mění rasové složení obyvatelstva, mění se i programy, s nimiž je možné ve volbách zvítězit.
Samozřejmě možnost podvodu i v rozsahu sedmi milionů hlasů nelze úplně vyloučit a nelze tvrdit, že pokud k tomu skutečně došlo, je to úplně jedno. Je-li tomu tak, pak je to skutečně skandál naprosto popírající statut USA jako demokratické země a nemorální ohavnost. Nicméně celková situace (tj. především masová imigrace a rychle se měnící rasová demografie USA naklánějící misku vah k Demokratům) nasvědčuje spíše skutečnému vítězství Bidena než podvodu v řádu tolika milionů hlasů (rozhodně o tomto možném podvodu nelze psát jako o nepopiratelném faktu, jak to někteří dělají), a hlavně je třeba mít na paměti, že v obecnějším a dlouhodobém kontextu to není zas tak důležité.
Z obecnějšího dlouhodobého náhledu nemá smysl mluvit o podvodech, ať už je to pravda nebo ne. I kdyby za vítězstvím Bidena byl skutečně podvod a podařilo se zfalšovat miliony hlasů, brzy už to stejně nebude nutné. Politici Bidenova typu (přívrženci otevřených hranic, menšin, diverzity a boje proti „bělošské nadřazenosti“) budou už za 15, 20 let vyhrávat zcela bez problémů, bez nutnosti sebemenších podvodů a USA čeká nevyhnutelný úpadek (bez ohledu na to, že Trump byl čtyři roky u moci a i kdyby byl u moci ještě další čtyři roky). Jakékoli další volby už z hlediska budoucnosti Ameriky nic nezmění. Faktory rasy a demografie to garantují s naprostou jistotou. Pokračující masová imigrace a vyšší porodnost menšin v nadcházejících desetiletích natolik změní rasovou demografii USA, že jiný scénář není myslitelný. Neustálé řeči o podvodech a o tom, že s Trumpem v dalších čtyřech letech přijde spása (a přijde jen díky němu), zatímco bez něj přijde zkáza (a jen kvůli tomu, že další čtyři roky už prezidentem nebude) jen odvádějí pozornost od toho, o co skutečně jde – o dlouhodobé naprosto zásadní a osudové trendy změn rasového složení obyvatelstva a tím i samotnou civilizační existenci.
S Bidenem se jen destruktivní trend imigrace o něco urychlí, ale nic víc. Všechny další destruktivní trendy (jako nárůst menšin nebo dysgenický úpadek) budou jistě pokračovat beze změny dál, ale ty by pokračovaly i za čtyřleté vlády Trumpa a pokračovaly by i během dalších čtyř let, kdyby vyhrál – a budou pokračovat bez ohledu na Trumpa nebo Bidena i mnoho dalších let v budoucnu.
Trump navíc žádnou spásu nepředstavuje. Žádný z fatálních trendů nezastavil; není to někdo, kdy by měl komplexní přehled o všech osudových trendech a navíc ani nemá v současných podmínkách možnost a sílu prosadit natolik radikální řešení, aby je zvrátil. Na to už je pozdě, ani on si už nemůže dovolit třeba masovou repatriaci mexických přistěhovalců, jako to ještě v roce 1953 za operace „Morká záda“ učinil tehdejší prezident Dwight Eisenhower.
O tom, co udělal ohledně imigrace se diskutuje, podle některých názorů skutečně imigraci o něco snížil, podle jiných ale téměř vůbec. V každém případě ji však zdaleka nezastavil, přičemž právě to by bylo potřeba. V rámci současného systému a myšlenkového klimatu to však už ani, pravda, není možné. Dysgenický úpadek a nízkou porodnost bílé populace, další fatální trendy, už vůbec neřešil, protože o tom nemá povědomí ani se o to nezajímá a ani v této věci nemá možnost prosadit nějaké řešení.
Tak jako za uplynulé čtyři roky žádnou zásadní změnu k lepšímu nepřinesl, nepřinesl by ji ani dalších a už nevyhnutelně posledních čtyřech letech. Kromě toho, obrat k lepšímu by vyžadoval dlouhodobý komplexní program, změny a úsilí a nemohl by být nikdy zajištěn jedním politikem během několika let jeho funkčního období. Navíc, jak bylo řečeno, tento politik neměl ani přehled ani páky ke skutečně důležitým změnám a obratu k lepšímu.
Je třeba si také uvědomit, že v západních zemích je už nyní přítomno velké množství legálních i ilegálních imigrantů a už etablovaných etnických menšin. Přistěhovalé menšiny mají většinou znatelně vyšší porodnost než domácí obyvatelé. Už to samo o sobě je garantem postupného přečíslení a zničení původního obyvatelstva – dokonce i pokud by ještě dnes byla další imigrace úplně zastavena. Dalším aspektem vylučujícím záchranu původních bílých národů je fenomén občanství, udělovaný vesměs bez rozdílu všem. Příslušníky menšin s občanstvím (a těch je velmi mnoho) už není možné nijak přimět k odchodu, protože jsou právoplatnými občany země (dnes jsou papír a záznam v počítači důležitější než faktory jako identita a kvalita člověka, což jsou vlastnosti, od nichž se ve skutečnosti podoba a úroveň civilizace odvíjejí). Dokonce i imigranty přišlé ilegálně a bez občanství se nedaří téměř vůbec deportovat zpět. Jak se ukazuje, jakmile už nějaké rasově a kulturně odlišné imigranty na území vlastního státu pustíte, není cesty zpět – a většina bílých zemí už tento pomyslný Rubikon překročila. Dalším nevyhnutelným trendem vyvolaným dlouhodobou přítomností odlišných menšin je postupné míšení s domácí populací, což už samo nevyhnutelně časem naruší původní rasovou, národní a civilizační identitu skrze narušení vrozené mentality a kvalit původního obyvatelstva i skrze šíření cizích kulturních zvyklostí na úkor domácí kultury.
Dnešní osudová doba není o nějakém politickém a kulturním sporu, který ještě lze zvrátit změnami smyšlení/hodnot nebo reformami systému (a není primárně ani o hrozbě islámu, i to je až podružná hrozba). Není o de facto uměle konstruovaných sporech jako islám versus křesťanství nebo hispánský katolicismus a španělský jazyk versus anglosaský protestantismus a angličtina, jak nám je předhazují povrchní rádoby zachránci západní civilizace, politicky korektně se orientující jen na kulturu, hodnoty nebo náboženství. Primárně jde o bílou rasu a její civilizaci, kde je trend jasný a neodvratný: bílé obyvatelstvo se svými kvalitami a svéráznou vrozenou mentalitou mizí a je nahrazováno masami z třetího světa s nižšími kvalitami a odlišnými vrozenými tendencemi a temperamenty. Bílá civilizace, která je převážně výtvorem a spontánním vyjádřením vrozených tendencí, mentality a relativně vysokých kvalit bílé rasy, je nahrazována lidmi s radikálně odlišnými a méně vyspělými kulturami, které jsou také převážně výtvorem a spontánním vyjádřením jejich odlišných vrozených sklonů, mentality a nižší úrovně obecných kvalit. K tomu se jistě vážou i kulturní aspekty (jako náboženství), které nevyplývají přímo z vrozených tendencí a vloh, ale i ty jsou oněmi vrozenými sklony modifikovány. Například současná zpátečnická a rigidní podoba islámu je utvářena vrozenou mentalitou populací, které ho vyznávají. Postupné oslabení dogmatismu křesťanství, jeho humanizace (např. vystupování některých církevních představitelů proti otrokářství) a racionalizace (středověká scholastika mající víře poskytnou racionální zdůvodnění, myšlenka, že vědecké poznání světa jako božího díla je žádoucí) je zase příkladem toho, jak si ho bílá rasa přizpůsobila vlastním vrozeným sklonům a kvalitám. Taková je skutečná podstata hrozby imigrace a „střetu civilizací“.
I kdyby třeba některé republikánské myšlenky (které zastává i Trump) ještě někdy v budoucnu získaly popularitu a byly prosazeny, jako obrat k tradičním západním hodnotám nebo nižší daně na povzbuzení ekonomiky, mizení naší svérázné civilizace a celkový úpadek budou stejně pokračovat, protože jsou dány dysgenickým úpadkem vrozených kvalit, imigrací lidí z třetího světa, kteří vrozeně generují odlišné kulturní projevy a mizením bílé rasy, která svou přirozeností vytváří svoji specifickou civilizaci a ona jediná ji proto dokáže utvářet a udržovat. Pozitivní změny systému (jako snížení daní) či obroda prospěšných hodnot (jako tradiční rodina) ho samy zastavit nedokážou. Navíc ani Trump nikdy tak úplně nestál jednoznačně na „naší“ – bělošské – straně barikády. I on mluvil spíše o povrchnějším patriotismu, tradičních hodnotách a potřebě rozhýbat ekonomiku. Tomu stěžejnímu – rase a demografii – se vyhýbal. Je však pravdou, že dnes už politická korektnost zašla tak daleko, že o tomto veřejně mluvit si už nikdo nemůže dovolit (natož v tomto směru něco dělat) a neodváží se o tom mluvit ani ti, od nichž někteří mylně očekávají možnost obratu k lepšímu (le Penová, Wilders a další). Nebo si faktory rasy a demografie v rámci imigračního problému a budoucnosti vlastních národů tito lidé opravdu neuvědomují a vskutku si myslí, že jde jen o hodnoty, kulturu, jazyk, křesťanství nebo výši daní a ne o tyto prvořadé faktory. I proto není cesty zpět.
Je marné snažit se spravit to, co je nenávratně zničeno, je pozdě zastavit trend budoucí sebedestrukce, když už zastavit nejde – zvláště když většina lidí dodnes pořádně nechápe, o co ve skutečnosti jde. Šance na zvrat už dávno neexistuje, budoucí zánik naší civilizace je hotovou věcí a Trump to nezmění. To, co se ve Spojených státech dnes děje a bude dít, je důsledkem desítky let trvající imigrace z třetího světa, mizení bílé Ameriky, dysgenického úpadku a vítězství nové levice v politice, akademické sféře, kultuře a médiích. Na tyto hrozby ale měla Amerika myslet zavčas, kdy se skutečně rozhodovalo – nejpozději v 50. a 60. letech – a na prvním místě nepřipustit změnu imigrační politiky v roce 1965 za Lyndona Johnsona. Dopustit postupné zaplavení vlastní země třetím světem a pak se o 55 let později teprve začít divit, jak se moje dříve prosperující domovina v onen třetí svět začíná sama měnit a jak začínají ve volbách vyhrávat politici, kteří tento trend ještě podporují, to už je bohužel dost pozdní prozření. Realita je krutá – za hloupost, omezenost, neschopnost, změkčilost, nedostatek předvídavosti a vůle k sebezáchově se vždycky platí. Přesně to bílá rasa v uplynulém století projevila a nyní za to zaplatí.
Imigrační invaze třetího světa do USA je už nyní v podstatě úspěšně dokonána, náprava dávno není možná. Běloši se tu stanou menšinou už někdy kolem roku 2040 a svébytná americká národní kultura, jak jsme ji znali, postupně zmizí. Americká společnost ztratí i zbývající míru soudržnosti a rozštěpí se podle rasových a kulturních linií. Zároveň v USA do roku 2050 klesne kombinací přistěhovalectví, vyšší porodnosti menšin a dysgenickým úpadkem ve všech rasových skupinách průměrné IQ obyvatelstva na cca 91 a bude klesat i nadále. Ve druhé polovině tohoto století se Spojené státy stanou zemí třetího světa, podobnou multirasovým státům Latinské Ameriky. Na počátku 22. století budou běloši tvořit už jen třetinu obyvatel.
A co Brexit?
Na rozdíl od volebních tahanic kolem Trumpa a otázek okolo výsledků jeho čtyřletého prezidentského působení je Brexit podle všeho trvalejším krokem a v myslích mnoha lidí jakousi trvalejší pozitivní nadějí do budoucna. Tou ale také není. Pro budoucnost Británie je rozhodující, zda si udrží svoje bílé obyvatelstvo, jeho identitu, počty a kvality jako základ pro udržení si svébytné národní kultury a statusu vyspělé západní země. To si ale zajistit nedokázala, a to ani Brexitem. Členství nebo nečlenství v EU na těchto fatálních hrozbách a trendech nic nemění. Změnu by mohla přinést jen radikální změna politiky, například radikální uzavření se další imigraci. Nic takového se ale naprosto nekoná. Hlavní síla, která dovedla Británii k opuštění EU, strana UKIP, o ničem takovém nikdy nemluvila, nanejvýš o určitém snížení imigrace. A je třeba říci, že cestu k sebezničení Británie nastoupila sama a dávno před vstupem do EU (nebo přesněji do jejího předchůdce ES), ba dokonce ještě předtím, než vůbec první zárodky evropského sjednocování vznikly (Montánní unie v roce 1952).
Pro otevření hranic třetímu světa a postupnou likvidaci vlastního národa ve výhledu příštích 100 až 150 let se Británie rozhodla – pokud jde o přelomové politické akty – dokonce nejdříve ze všech zemí Západu a dlouho před vznikem EU a ES – v dávném roce 1948, kdy umožnila imigrací lidí z bývalých kolonií – Commonwealthu. Bylo to 17 let dříve, než byl vynesen rozsudek smrti nad bílou rasou založenými a vybudovanými Spojenými státy Imigračním Aktem z roku 1965. Austrálie a Nový Zéland opustily „white only“ imigrační politiku až v 70. letech. Rovněž státy v západní Evropě se začaly přistěhovalectví otevírat až v 60. a 70. letech. I dnes už imigrací zcela likvidované Švédsko se rozhodlo spáchat národní sebevraždu až v roce 1975, kdy se rozhodlo otevřít své hranice třetímu světu.
Bílí Britové se v hlavním městě vlastní země stali menšinou s méně než 50% zastoupením už v roce 2010, tedy 10 let před vystoupením z EU (a Londýn je prvním hlavním městem v Evropě, kde se toto odehrálo). V roce 2011 se totéž odehrálo v Birminghamu a v Manchesteru se totéž stalo možná už v roce 2020. Menšinou ve vlastní zemi se bílí Britové stanou někdy v 60. letech tohoto století. Na počátku 22. století budou tvořit už jen čtvrtinu obyvatel. Navíc sama domácí bílá populace se jako ve zbytku Evropy zmenšuje, stárne a ztrácí na kvalitě. Kombinací imigrace lidí s nižším IQ, dysgenického úpadku v domácí populaci a jejího vymírání klesne IQ obyvatelstva britských ostrovů do roku 2060 na cca 93 bodů, po roce 2100 dále klesne na cca 85 bodů a Británie se stane zaostalou a nestabilní zemí třetího světa s etnicky rozděleným obyvatelstvem, v níž bude původní bílé osídlení a národní kultura menšinovým a postupně mizejícím elementem. A to všechno se stane bez ohledu na to, že už není členem EU.
Upínaní se k Trumpovi a Brexitu jen vypovídají o nepochopení skutečné situace a nezvratnosti budoucího osudu naší civilizace.