První díl zde.
-
Mattias Gardell
Významným hlasem rasově orientovaného ódinismu je Wotansvolk, který na počátku roku 1995 založil David a Katja Laneovi a Ron McVan. Wotansvolk s hlavním ústředím na hoře u St. Maries, dřevařským městečkem jihovýchodně od Coeur d’Alene v severním Idahu, se rozvinul do dynamického propagandistického centra, které své poselství šíří po Spojených státech i v zahraničí a rozběhlo celkem úspěšný vězeňský program, zajišťovaný pro několik tisíc vězňů v amerických nápravných ústavech. Řada pohanských White Power skupin texty Wotansvolku zhudebnilo, včetně Darkenova alba Creed of Iron nebo skladby skupiny Dissident “Roots of Being” na albu A Cog in the Wheel. Ve shodě s White Power vzorem rozpadání a vnitřních bojů se Wotansvolk roku 2002 rozštěpil, když se vedení přesunulo na Johna Posta v kalifornské Napě. Zde uvedená prezentace se zakládá na práci v terénu na konci devadesátých let 20. a začátku 21. století a omezuje se na první fázi Wotansvolku.
Ten kombinuje árijské volání do zbraně s esoterickým učením vycházejícím částečně z jungovské psychologie, völkisch filosofie a okultního nacionálního socialismu. „Lane, jakožto první zastánce teorie o ZOG, věří, že vedení Spojených států ovládají rasoví nepřátelé, kteří používají vojenskou moc k zavedení židovské diktatury. Lane, přesvědčený o tom, že árijský člověk je odhroženým druhem, vymyslel “14 slov” jako jednotící prvek pan-árijského vzdoru: “We must secure the existence of our people and a future for White children.” [Musíme zajistit existenci našeho lidu a budoucnost pro bílé děti.] Motto se na globální White Power scéně uchytilo, jak dokládá téměř celosvětové odkazování na 14 slov v básních, textech, článcích a knihách a běžný rasistický zvyk podepisovat dopis 14/88 (což znamená 14 slov a Heil Hitler).
Wotansvolk, zaměřující se na bílou revoluci, schválil strategii “vedení bez vůdce”, kterou původně rozvinul klanový veterán Louis Beam, dlouholetý přítel rodiny Laneových. Ve verzi Wotansvolku zahrnuje taktické oddělení boje otevřené propagandy a paravojenského podzemí. Funkce otevřené části je “čelit systémem sponzorované propagandě, vzdělávat Lid, zajišťovat lidský fond, z něhož lze [doplňovat] skrytý či vojenský boj.”
Protože otevřeně rasistický propagandista “se stane předmětem zájmu”, Lane (1994: 26f ) zdůrazňuje, že zapojené kádry musí “operovat v rámci [právních] parametrů” a udržovat “přísně oddělené” od vojenského podzemí. Polovojenská část “musí operovat v malých, autonomních buňkách, čím menších, tím lépe, může jít i jen o jednoho člověka.” Revoluční aktivity znamenají využití “ohně, bomb, zbraní, teroru, narušování a ničení. Primárními terči jsou slabé body infrastruktury industrializované společnosti. Cokoliv či kdokoliv vykonává pro systém cennou službu stává s terčem, lidským či jiným. Zvláštní pozornost a nelítostný teror potká ty bílé, kteří se dopouští zrady rasy.”
Lane (rozhovor z 1996) je netečný vůči tomu, že toto poselství by mohlo inspirovat obdoby Timothy McVeigha (který byl uznán vinným za bombový útok Oklahoma City, který zabil 168 osob, včetně 15 dětí). “V nadcházející revoluci nejsou nevinní. Jsou jen ti, kteří jsou za naši věc, a ti, kteří jsou nepřátelé. [Masy] budou následovat nás, nebo je. Nyní následují jejich terorismus. Až přijde čas, kdy náš teorismus vynikne nad jejich, budou následovat nás. Budou uctívat a zbožňovat kohokoliv, kdo je větším tyranem. Taková je přirozenost mas.” Současná slabost árijského člověka se přisuzuje křesťanství, vyznání “naprosto opačné přirozenému řádu” (Lane v rozhovoru z 1996). “Bůh není láska. Bůh Stvořitel učinil lvy, aby požírali jehňata; učinil jestřábi, aby požírali vrabce. Soucit mezi druhy je proti zákonu přírody. Život je boj a absence boje znamená smrt.” Pokud mají Árijci přežít, je třeba vzdát se nepozemského a sebepopírajícího křesťanství ve prospěch ódinismu; náboženství založeného na přirozeném řádu; “přirozeného náboženství”, jež “hlásá válku, drancování a sex.”
Tato nekompromisní rétorika, navržená Lanem pro dosažení jednoduché válečnické kasty, se kombinuje s esoterickým učením, které je ve svém jádru rasovým mysticismem. Ariosofie Wotansvolku, rozvinutá Ronem McVanem, umělcem a bývalým spolupracovníkem Bena Klassena, je nastíněna v knize Creed of Iron [Železná víra] (1997) a Temple of Wotan [Wotanův chrám] (2000). Wotansvolk, nespokojený s multirasovým přerodem amerického národa, se zaměřuje na “hluboký dosah do minulosti předků ” pro znovunapojení se na “kořeny árijské rasy” za účelem znovurozvinutí ztraceného “vědomí lidu ” (McVan v rozhovoru z 1996). Wotanismus se představuje jako “vnitřní hlas árijské duše, který spojuje nekonečno minulost s nekonečnu budoucností” (McVan 1997: 2). V souladu s tím McVan (1997: 29) věří, že “všichni Árijci si dnes zachovávají prvek wotanského vědomí”, jehož vzkříšení by bílého člověka osvobodilo. Pro Wotansvolk symbolizuje Wotan (germánské jméno Ódina) “základní duši a ducha manifestu árijského lidu ” (McVan v rozhovoru 1999). O Wotanovi jakožto válečnickém bohu s železnou vůlí se říká, že vštěpuje bílé rase směr a hrdinské kvality nutné k vítěznému vzedmutí v probíhající rasové válce. Wotansvolk svou práci líčí jako pokračování snah z přelomu století – ariosofa Guido von Lista, filosofa Friedricha Nietzscheho a psychoanalytika Carla Gustava Junga, zaměřující se na návrat árijského člověka k jeho chápaném skutečné přirozenosti. Wotansvolk učí, že každá rasa je svou přirozeností jedinečná a jsou jí dány rozličné kvality jí skutečně vlastní. Pro přežití a rozvoji po žádoucí cestě rasové velikosti musí být rasa odživena svou “rasovou duší”, geneticky přenášeným duchovním dědictvím, chápaným jako rasově specifické jungovské kolektivní nevědomí. “Každá rasa más svou duši a každá duše svou rasu” (McVan nedatováno). Každému příslušníkovi rasy jsou vštípeny silné archetypy, jichž lze dosáhnout prostřednictvím vykonávání rituálů a obřadů, které rozvinuly předkové v pradávných dobách.Tyto archetypy jsou Bohové Krve, kteří budou existovat, dokud budou žít příslušníci rasy. Pokud jde o árijského jedince, setkání s těmito archetypálními silami nabíjí božskou energií, kterou člověk může rozvinout v realizaci nietzschovského nadčlověka. Ódinismus zde odpovídá lanu nad propastí, které spojuje Zvíře s Nadčlověkem. “Jedinec může prostřednictvím wotanismu zakusit nekonečnost životních mystérií a božské završení [árijského] člověka,” prohlašuje McVan (1998).
Neexistuje ontologické rozlišení, které by odělovalo árijského člověka od árijských bohů. Chápou se jako spříznění a odlišující se spíše mocí než podstatou. Význam Wotana, zosobňujícího božskou podstatu árijského člověka, přesahuje jeho válečnický aspekt. Je mistrem gnóze, který člověka zve, aby sledoval ariosofickou stezku zdokonalování se. V okultní NS tradici Serrana a Rosenberga McVan rozvíjí “mystérium krve” a věří, že nesmíšená árijská krev nese genetické vzpomínky na rasovou spřízněnost se všemi jejími bohy, polobohy a hrdiny původního Zlatého věku. Člověk znovu spojený s archetypálními bohy krve a rozvíjející své mentální síly “je chopen procitnou k božství, které v něm proudí ” (McVan, nedatováno). Pro rasu je vztah s jejím nevědomím nezbytným předpokladem pro udržení své identity a poslání jakožto jedinečné duchovní bytosti. “Rasa bez svých mýtů a bez náboženství krve se jen bezcílně potácí dějinami.” (McVan 1997: 16).
McVanovy ideje, operující s méně komplexním konceptem cyklického času než u Heleny Petrovny Blavatské, Miguela Serrana a Savitri Devi (3), stále odrážejí základní strukturu původního árijského Zlatého věku, pádu, očisty a obnovy, které jsou pro svět rasistického pohanství universální. Ačkoliv McVan věří v prehistorické árijské civilizace Hyperboreje a Atlantidy, primární ohnisko jeho historiografie má blíže k našemu současnému věku a detailně se zaměřuje na to, jak kdysi slavná árijská vysoká kultura byla sražena do současného vlčího věku, následujícího po skonu severských bohů během předchozího ragaröku. McVan v tradici Yockeye a Christensenové prohlašuje, že primární důvod pádu byl duchovní. Se zavedením židovského křesťanství začal dramatický proces degenerace. “Pokud někdy došlo ke zrodu tragédie, bylo to, když se árijský člověk obrátil zády k rodným Bohům své rasy,” píše McVan (1999). “Toho dne obětoval samotné kořeny své bytosti a odebral se do labyrintu svého úpadku.” Úroveň vědomí lidu postupně mizela a metafyzická rasa ztratila povědomí o sobě jakožto rase. Po selektivním čtení Junga Wotansvolk prohlašuje, že árijští bohové nikdy nezemřeli, ale zůstali skrytí po celá staletí křesťanské nadvlády, usazeni hluboko v árijské psýché. S völkisch obnovou konce 19. století a vzestupem nacionálně-socialistického hnutí se začaly archetypální síly znovu projevovat. Wotansvolk parafrázuje Junga a přirovnává Wotana k dlouho neaktivní sopce, která může kdykoliv mohutně obnovit svou aktivitu. Potlačovaní Bohové Krve se vrátí s drtivou silou pomsty, praví sebevědomě Wotansvolk (“Wotan”, nedatováno) a jako příklad z historie poukazuje na převahu Hitlera:
“Od vikinských dob nebyl přímý, neobyčejný účinek wotanského vědomí více patrný než v lidové jednotě nacionálně- socialistického Německa.”
Wotansvolk svým následovníkům doporučuje praktikovat každodenní meditaci jakožto techniku, prostřednictvím které “se nabývá duchovního poznání a posléze se dosahuje jednoty s velkými bohy našeho lidu.” V této oblasti se setkáváme s nápadnými hinduistickými a budhistickými vlivy, ačkoliv ve verzi rozředěné v západním prostředí alternativní spirituality. Stejně jako Serrano i McVan si představuje árijského člověka jako vesmír se všemi světy, jako mikrokosmický obraz Yggdrasilu, rozvíjející se k dokonalosti.
Podél páteře se nachází sedm energetických center “kol” či “bran,” z nichž každá je spojována s konkrétní runou. Duchovní dominance jedince začíná meditací za využití těchto čaker runového stromu člověka jako ohnisek soustředění. Vedůe individuální praxe se vyznavači filosofie Wotansvolku navíc povzbuzují k spojení s archetypálními bohy prostřednictvím skupinových pohanských obřadů.“Praktikování rituálu a obřadu wotanismu během výročních svátků se považuje za nejefektivnější způsob, jak působit na náš árijský lid moudrostí, etikou a zvyky našich předků. Slavení našich rodných tradic je stejně staré jako naše rasa a je zásadní pro naši identitu, jednotu a přežití jakožto lidu” (McVan 1997:142). Wotansvolk koná obecné pohanské obřady “blót”, které oslavují přírodný cykly, ale odlišují se od blótů jiných severských pohanů otevřeně rasovým aspektem. Během blótu o letním slunovratu, který se konal v hlavním ústředí Wotansvolku, účastníci oslavovali nadcházející “den vzkříšení” Baldra, který bude “zvěstovat nový věk světla pro árijského člověka po ragnaröku”. “Kolo života se dál otáčí,” recitoval hlasitě účastník, jeho hlas se dramaticky třásl, když byla zapálena petrolejem nasáklá svastika. “A v cyklu přírody se točí stvoření. Zářící jako velký sluneční disk, emanace nejvyššího boha Baldera, čas posvěcení, [zvýraznující] mystické podstaty rasy a krve, nositelé prvotních substancí. Kolo života se dál otáčí — kolo života se dál otáčí. Vítám letní slunovrat a příslib Zlatého věku.”
Dalším významným rituálem je zasvěcující rituál, jímže se přijímá vyhlídka na bratrstvo einherjů (McVan 2000). Einherjar je severský výraz pro statečné bojovníky, kteří zemřeli v bitvě a byli přineseni do Valhaly, Ódinova příbytku. V terminologii Wotansvolku to označuje komunitu rasových bojovníků, kteří si přejí zemřít v revoluční válce za ustavení árijské domoviny. Ve venkovním zasvěcovacím obřadu by účastníci na sobě měli mít nejlépe vikingy inspirované oblečení a nést meč. Po vytvoření posvátného kruhu zve vedoucí rituálu (gothi) bohy, aby “otevřeli mocné brány Valhaly, Síně Wotanových vyvolených válečníků, bojovnické elity neznajícíc strach, Pýchu Valkýr,” a pak před nimi, kteří zemřeli v bitvě, uvede jméno zasvěcovaného. Gothi se einherjů zeptá, zda zasvěcence přijímají do svých řad, a pak na vršek zasvěcencovy hlavy položí naplocho meč, zatímco ten poklekne na jedno koleno. Gothi se obrací k zasvěcovanému. “Před našimi bohy a vyvolenými válečníky zavazuješ se slavnostním slovem, že budeš vždy se ctí, důstojností a odvahou udržovat celoživotní věrnost Wotanovým einherjům?” Zasvěcovaný potvrdí svůj slib a vstane. Gothi se dotkne špičkou meče zasvěcencova zátylku, aby symbolizoval, že smrt je lepší než porušení svého závazku. Zasvěcovanému je pak přes oči dána páska je předveden před pány Valhaly, mezi něž nyní vstupuje. Páska je mu sňata, gothi palcem tiskne olej na zasvěcencovu hlavu a udává mu požehnání Ódina. Prohlašuje, že zasvěcovaný se nyní stal členem Wotanových einherjů, gothi poté klade meč do napřažených rukou zasvěcovaého. “Tímto mečem předkové tisíce věků naplňují tvou bytost,” promlouvá gothi a zakončuje se všemi účastníky v opakování sborem: “Sláva Wotanovi! Vítězství, nebo Valhalu!”
Wotansvolk provádí duchovní službu ve věznicích, uznávanou jako oficiální Federálním úřadem věznic a většinou státních vězeňských autorit, a zůstane nejvyšší prioritou nové administrativy Wotansvolku pod vedení Johna Posta. Existují kongregace Wotansvolku — “klany” [kindreds]— v každém státu, včetně tuctu států, kde wotanismus/Ásatrú/ódinismus ještě nezískal plné náboženské uznání. Vězně v těchto státech Wotansvolk pobízí, aby proti státním regulacím vznesli námitky u soudu. V Utahu, Ohiu a Wisconsinu se momentálně vedou právní bitvy za náboženská práva a plné uznání Ásatrú za legitimní náboženství. K 30. lednu 2001 se Wotansvolk staral o více než 5,000 vězňů. Státy s nejsilnějším zastoupením vezeňských klanů Wotansvolku byly Arizona, Kalifornie, Texas, Michigan, Florida, Indiana, Missouri, a Pensylvánie, kde je v každém státu třista až pětset vězňů Wotansvolku. (4) Duchovní služba Wotansvolku vyrostla pozoruhodnou rychlostí. Když jsem poprvé navštívil hlavní ústředí Wotansvolku na podzim 1996, existovalo méně než sto vězeňských klanů. V roce 2000 jich bylo více než třista.
Soudě dle přehledu korespondence mezi stovkami jednotlivých vězňů a hlavním ústředím Wotansvolku se zdá, že v populaci bílých vězňů, včetně koverze celých vezeňských gangů k náboženství předků, nastává pohanské obrození. Vězeňské úřady do jisté míry úsilí Wotansvolku bezděčně ulehčily tím, že vězeňské klany rozbily a vůdčí pohany přesunuli do jiných věznic, kde se předtím organizovaní pohané nevyskytovali. Odhodlaný vězeňský program Wotansvolku si získal ve světě lidového pohanství reputaci primárně vězeňské organizace.
Dle Katji Laneové (rozhovor 1999) to má daleko k pravdě, protože vězňové tvoří odhadem asi jen dvacet procent členů Wotansvolku ve Spojených státech. Přesto má onen postřeh jistou platnost v tom smyslu, že v porování s jinými Ásatrú/odinistickými programy je Wotansvolk ve svých snahách úspěšnější, což lze částečně vysvětlit reputací Davida Lanea a legendárních Brüders Schweigen ve White Power kultuře. Wotansvolk daruje literaturu, videa a obřadní předměty, aby pomáhal vězeňským klanům v pořádání pravidelných bohoslužeb, studijních kroužků a sezónním obřadům. Katja Laneová si navíc dopisuje s vězeňskými kaplany a na vyžádání jim zasílá bezplatně materiály a pomáhá vězňům právně vznášet námitky vůči vězeňským úřadům, pokud se popírá plné uzání Ásatrú/ódinismu za legitimní náboženství. V četných případech, kdy bylo vězňům upřeno dostáváni literatury Wotansvolku, knih o runách nebo nošení pohanských symbolů, dostali radu, jak právně postupovat, jako když vězňům zabavila pohanský materiál vězeňská služba. Její kampaň přispěla k tomu, že nyní všechny státy dovolují nosit Tórovo kladivo jakožto náboženský přívěsek.
V březnu 2002 nový administrátor Wotansvolku John Post ohlásil zformování Národní vězeňské aliance klanů [National Prison Kindred Alliance], společnou snahu Wotansvolku a množství nezávislých Ásatrú/ódinistických kmenových sítí, které cílí na účinnější duchovní službu ve věznicích a sladění snah o získání větších náboženských práv a svobod pro pohanskou komunitu za mřížemi. Uvězněný člen Orderu Richard Scutari (2000) poskytuje obrázek zevnitř; popisuje klanové aktivity ve federální věznici v kalifornském Lompocu poté, co úřady roku 1997 schválili ódinismus jako legitimní náboženství: “Mužům bylo prezentováno to, co promlouvá k jejich duším a průměrně jsme měli na týdenních setkáních asi 50 až 55 vězňů. Neučil jsme jen náboženství našich předků, ale rovněž jsme vyučovali bílou kulturu a bílou historii. Dokonce jsme dělali i pravidelný cyklus s názvem ‘Hrdinové věků’, v němž jsme vyprávěli příběhy o růzých bílých hrdinech miulosti, jako byli Horatius, Leonidas, Hermann, Vercingetorix, Adolf Hitler [a] Bob Mathews.” V úvahách o úspěchu vězeňského programu Wotansvolku Katja Laneová vysvětluje (rozhovor 1997): ”Většina mužů, kteří mají stále instinkty bojovníků, ochránců, obránců svého národa, žen svého lidu a svých dětí; tito muži jsou ti, co se nachází ve vězení. Jsou zjevně na frontové linii bitvy za zachování naší rasy a jsou prvními oběťmi. A tam nacházíte ten nejvroucnější zájem o ódinismus. Muži ve vězení, kteří si nemusejí trávit čas obživou své rodiny, trávit čas láskou své ženy a zabývat se každodenními problémy, se obracejí do nitra a hledají svou duchovní duši, a tak tyto dva faktory vytvořily velmi silné zastoupení Wotansvolku ve věznicích. Jak víte, ve věznicích panuje velké rasové napětí . . . a obvykle násilné. Muži potřebují smysl pro svou vlastní identitu a její vyjádření. Tedy téměř v každé věznici, státní i federální, je dnes tedy klan, a téměř v každém připadě . . . jsou ódinismus či wotanismus oficiálně uznávané” vězeňskými úřady.
Poznámky:
3) Miguel Serrano a Savitri Devi jsou dva zastánci okultního nacionálního socialismu. Viz Gardell 2003.
4) Záznamy poskytla Katja Lane, 2001.
Odkazy:
Rozhovory
Else Christensen 1998. Interview by author. Tape recording. Parksville, BC, Canada,
August 7.
Matt Hale 1999. Interview by author. Tape recording. Superior, Montana, September 4.
David Lane 1996. Interview by author. Tape recording. Florence, Colorado. November 12.
Katja Lane 1997. Interview by author. Tape recording. St. Maries, Idaho, May 6.
—— 1999. Interview by author. Notes. St. Maries, Idaho, October 14.
Ron McVan 1996. Interview by author. Tape recording. St. Maries, Idaho, September 25.
—— 1999. Interview by author. Notes. St. Maries, Idaho, October 13.
Gay Yarbrough 1997. Interview by author. Notes. Leavenworth, Kansas, April 15.
Tištěné prameny
“Aryan Freedom”, 1983. The Odinist, no 77.
Christensen, Else 1984. “Odinism—Religion of Relevance”, The Odinist, no. 82.
Devi, Savitri 1958. The Lightening and the Sun, Niagara Falls, NY: Samsidat.
Gardell, Mattias 2003. Gods of the Blood. The Pagan Revival and White Separatism, Durham,
NC: Duke University Press.
—— 2003b. “White Power”, Encyclopedia of Race and Ethnic Studies, Ellis
Godwin, Joscelyn, 1996. Arktos: The Polar Myth in Science, Symbolism and Nazi Survival,
Kempton, Ill: Adventures Unlimited Press.
Goodrick-Clarke, Nicholas 1992. The Occult Roots of Nazism. Secret Aryan Cults and Their
Infl uence on Nazi Ideology, London: I.B. Taurus.
Goodrick-Clarke, Nicholas 1998. Hitler’s Priestess: Savitri Devi, the Hindu-Aryan Myth, and
Neo-Nazism, NY: New York University Press
Klassen, Ben 1981. The White Man’s Bible, Otto, NC: Church of the Creator.
—— 1987. RaHoWa! This Planet Is All Ours, Otto, NC: The Church of the Creator.
—— 1992 [1973]. Nature’s Eternal Religion, Milwaukee, Wisconsin: The Milwaukee
Church of the Creator.
Klassen Ben & Arnold DeVries, 1982. Salubrious Living. Otto, NC: Church of the
Creator.
Lane, David 1994. Revolution by the Number 14. St. Maries, ID: 14 Word Press.
—— 1999. Deceived, Damned and Defiant: The Revolutionary Writings of David Lane,
St. Maries, ID: 14 Word Press.
626 mattias gardell
McVan, Ron (n.d.). “Death”. Folder. St. Maries, ID: 14 Word Press.
—— (n.d.)f. “Mind”. Folder. St. Maries, ID: 14 Word Press.
—— 1997. Creed of Iron. Wotansvolk Wisdom. St.Maries, ID: 14 Word Press.
—— 1998. “Haminga”. Folder, St. Maries, ID: 14 Word Press.
—— 1999. “Religion: the Good, the Bad, the Ugly”. Folder. St. Maries, ID: 14 Word
Press.
—— 2000. Temple of Wotan. Holy Book of the Aryan Tribes, St. Maries: ID: 14 Word Press.
Mills, Rud A. 1957. The Call of Our Ancient Nordic Religion. Reprinted by Wodanesdag
Press, Union Bay, BC.
“Neo Tribalism”, 1979. The Odinist, no. 43.
“Odinism and Racial Politics”, 1985. The Odinist, no. 91.
“Racial Consciousness” 1984. The Odinist, no. 83.
Scutari, Richard, 2000. “Unbroken spirit”, Focus Fourteen, January.
Serrano, Miguel 1978. El Cordón Dorado: Hitlerismo Esotérico, Bogotá, Colombia: Editorial
Solar.
—— 1984. Adolf Hitler, el Último Avatára, Bogotá, Colombia: Editorial Solar.
—— 1984b. NOS. Book of the Resurrection, London: Routledge.
—— 1991. Manú: “Por el hombre que vendra”, Bogotá, Colombia: Editorial Solar.
“W.O.T.A.N. Will Of The Aryan Nation” (n.d.). Folder. St.Maries, ID: 14 Word
Press.
Yockey, Francis Parker (aka Ulrik Varange), 1991 (1962). Imperium, Costa Mesa, CA:
Noontide Press.