Když vzhlédnu od svého textového procesoru, vidím krajinu, pokrytou zelenou smaragdově-zbarvenou trávou a stromy, révou a křovinami, vše pokryté řídkou mlhou z deštitých mraků, které krouží nad hlavou, spojujíce můj dvorek se zbytkem živé planety. O několik set mil výše vypadá svět, jímž je mé malé životní prostředí součástí, jako modrozelená koule, k uzoufání krásný a křehký pohled, visící v prázdnotě vesmíru.
Celé téma ekologie se natolik zpolitizovalo, zaplnilo zástupci jediného světa se sociální agendou, natolik obtěžkalo nevědeckými domněnkami a nelogičnostmi, že je pro mnoho z nás obtížné vnímat jeho důležitost, kterou si zasluhuje. Šance existují, někteří z vás čtenářů si nyní mohou myslet, že jsem zabředl do rozmazaného New Age myšlení a začnu v dalším odstavci vnucovat obvyklé liberálně-levicové všeléky.
Lidský život na Zemi čelí environmentálnímu problému. Za vším tím zveličováním a rétorickým lhaním spočívá skutečná krize, kterou my, lid Ásů, nemůžeme ignorovat. Zde jsou některé důvody, že ekologické otázky by se nás všech měly týkat:
*Vyznáváme přírodní náboženství.
Ásatrú je “přírodní náboženství ” vzhledem k tomu, že spíše čerpá své pravdy z přírodního světa kolem nás než z intelektuálních abstrakcí tolik oblíbených u monoteistických náboženství. Ásatrú se – stejně jako celá naše rodná kultura – od prvních dnů spojovalo s oblohou, mořem, lesem a všemi stvořeními, co tam žila. Pokud se tento přírodní svět změní k nepoznání, je náž náboženský život podkopán.
* Oceňujeme divokost.
Divokost, což je pochopitelné, se nalézá v divočině. Pokud divočina zmizí, svět se stane krotším místem a z nás budou krotší lidé. Nedokážu logicky vysvětlit spojitost mezi hlubinami lesa a hlubinami našich srdcích, ale vím, že je skutečná. Možná samotné vědomí toho, že existují skrytá a nedostupná místa, nám stačí k připomenutí našeho vlastního divokého původu. Až zahyne poslední vlk, až poslední porost lesa přetně silnice, něco uvnitř nás zemře.
* Divočina je útočištěm před vládou.
Pohané, neboli pagani, byli obyvatelé venkova, na které moc státu nedosahovala. Podobně severští pohané [heathens] žili na vřesovištích [heath], kde mohli nerušeně praktikovat Ásatrú a cestu našeho lidu. “Městské pohanství” je protimluv. Od doby křesťanské poroby se naše náboženství ještě více propojilo s přírodou, krajinou a divočinou, než tomu bylo předtím, protože to bylo jediné místo, kde jsme jej mohli praktikovat bez represe.
Pouto mezi nezkrocenou zemí a svobodou přežilo až do dnešního dne. Edward Abbey, známý environmentalistický filosof a spisovatel, věřil, že jedním důvodem pro zachování divočiny je, že ji možná budeme potřebovat pro útěk z městských, “civilizovaných” oblastí a pro založení partyzánských hnutí na venkově!
* Environmentální tlaky povedou k větší regulaci a usměrňování.
Každý systém víry, ať už náboženský nebo sekulární, jenž je zásadně proti autoritářskému ovládání, utrpí se zhoršováním ekologické krize. Politici budou na výzvu reagovat přijíáním více zákonů a omezováním svobody každého. Vláda má vrozenou tendenci růst a zvyšovat moc, přičemž ekologická krize poskytuje skvělou záminku. Musíme nacházet řešení, která nezávisí na státu, ale spíše na jednotlivcích a skupinách nenátlakově spolupracujících jednotlivců.
*Předpokládané klimatické změny jsou škodlivé hlavně pro národy evropského původu.
Dlouhou dobu bylo možné odmítat tvrzení o hrozícím globálbím oteplování a dírách v ozónové vrstvě. As tak za poslední rok se však tyto dlouhodobé ekologické důsledky nakumulovaly do té míry, že nemůžeme zavrhovat jako znepokojivé fantazie radikálních ekologů. Teplota moží, satelitní fotografie, měnící se životní podmínky stromů a mořského života, nebývalá trhlina a antarktickém šelfovém ledovci – kombinace jich všech nám říká, že přicházejí změny. Předpovídají těžké časy pro každého, ale zvláště pro národy evropského původu.
Úbytek ozónu znamená více – mohem více – ultrafialového (UV) záření, které dosahuje povrchu Země. To znamená více rakoviny kůže. A jaká skupina je nejvíce náchylná k rakovině kůže? Samozřejmě my typy s nízkou hladinou melaninu. Rakovia kůže byla vždycky naším zvláště palčivým problémem, avšak úbytek ozónu nás vystauje ještě většímu riziku než dříve. My všichni evropského původu musíme silně omezit vystavování se UV a začít s tím hned.
Globální oteplování nám samozřejmě představuje svět, jenž se méně a méně podobá tomu, v němž jsme se yvinuli. Možná na tom moc nezáleží – vždycky můžeme jít dovnitř a zapnout klimatizaci; globální oteplování však má další aspekt, jenž znamená mnohem větší hrozbu pro naše přežití: migrující populace. Čínská vláda předpovídá odsun desítek milionů svých lidí během padesáti let, jak stoupající moře bude dosahovat po pobřežní města země. Stejný úkaz lze očekávat v dalších částech světa. Dovedete si představit, co se stane, až města Jižní a Střední Ameriky zaplaví oceán? Již dnes vážný uprchlický problém je ničím ve srovnání s proudícími migracemi poloviny 21. století. Jak soutěž o zdroje sílí, budou mezinárodní hranice znamenat ještě méně než dnes. Oblasti světa obývané Evropany a jejich pokolením bude pod velkým politickým a morálním tlakem, aby nešťastníky přijaly. Za těchto podmínek bude velmi těžké udržet kulturní a etnickou identitu; každý, kdo žije v Kalifornii, ví, jak těžké je to dnes, a to bez další zátěže systému!
Jak můžeme vidět, máme mnoho důvodů, abychom zabývali stavem planety. Co s tím tedy musíme udělat?
Ačkoliv je situace vážná, není beznadějná. Mnoho dobrého dělají skupiny a jednotlivci, kteří na tyto problémy útočí. Jako lid Ásů se musíme vyvarovat dvou hlavních pastí: Za prvé, musíme si dát pozor na pokusy demagogů použít ekologickou krizi jako záminku k zvýšeí moci vlády. Za druhé, nesmíme se zlákat k bezduchému anti-technologickému odporu.
V ekologických hnutích jsou lidé, kteří by rádi viděli Zemi obývanou doslova jen skupinkami lovců-sběračů. V tuto chvíli jsou jen drobným okrajovým prvkem – a my chceme, aby to tak zůstalo. Takové masové zavržení západní kutury by bylo chybou, protože technologie je něčím, co my, evropský lid, děláme skutečně velmi dobře. Zahodit naše nejsilnější přednosti by proná jako lidi byla sebevražda a rovněž katastrofa pro každého dalšího na planetě.
Technologie není nic jiénho než inteligence aplikovaná v materiálním světě k řešení problémů. Když čelíme výzvám podobným tě, které nás čekají, nedává smysl ignorovat prostředky k jejich překonání. Nepotřebujeme méně technologií, potřebujeme lepší technlogie – a ještě více než to potřebujeme lidi s duchovním vhledem a vznešenými ctnostmi, aby tyto technologie vymysleli a používali.
V prvé řadě se nesmíme obrátit zády k zvláštní formě technologií, která vystihuje evropského ducha se zvláštní elegancí – cestování do vesmíru. Nejen, že vyjadřuje netrpělivé snažení a nutkání bádat našich lidí, ale správné využívání vesmíru taé může zachránit životní prostředí této planety. Vezměte si např. obrovské zdroje minerálů, které na nás čekají mezi asteroidy, nebo 24 hodin denně dostupnou sluneční energii na geosynchronní oběžné dráze. Dnešní fantazie mohou být zítřejší realitou, pokud máme odvahu a vůli tak učinit.
V konečné analýze jsou problémy před námi spíše duchovní než technologické. Co kdyby akcionáři General Motors hlasovali pro rozvoj neznečišťující dopravy, navzdory investicím nutným pro takovou inovaci? Co kdybychom donutili politiky k intenzivnějšímu hledání funkční fúzní energie? Co kdyby se miliony z nás jakožto jednotlivci rozhodli k spolujízdě, přechodu na sluneční energii, kde je to praktické, a práci spíše z našich domovů přes počítač místo ježdění do zaměstnání?
Jde o to, že máme odpovědi a můžeme dostat více. Lidé – navzdory tomu, co nám říkají někteří religionisté – jsou schopni řešit své problémy bez božského zásahu a bez usměrňování naší společnosti. Co potřebujeme, jsou duchovní hodnoty spojené s vůlí a ještě lepší ideje. Ásatrú dokáže těmto potřebám vyhovět!
Jsme inteligentní lidé s čerstvými idejemi, jinak bychom nevyznávali naše náboženství. Nebylo by báječné, kdyby myslitelé a činitelé, kteří vytáhnou naši Zemi z těchto potíží, vzešli z řad Ásatrú? Jedna věc je jistá. Pokud nepřijdeme se řešeními, řešení nám budou vnucena okolnostmi. My, lid Ásů, musíme převzít péči o svůj osud. Pojďme na to!