Světlá pigmentace egyptských elit z pozdějších dob
Mezi šlechtou bylo dokonce ještě v pozdějších dobách nalezeno mnoho jedinců se světlými vlasy jako faraoni Amenhotep II. (ryšavé vlasy), Thutmose IV. (blond vlasy), Ramesse II. (proslulý svými ryšavými vlasy), královna Tij (světle hnědé vlasy), její matka Thuja (dlouhé blond vlasy), kněžka boha Amona, a její otec, vysoký šlechtic Juja (zlatě plavé vlasy).
Tutanchamonova manželka měla světlé hnědé vlasy. (‘Tutankhamen, The Golden Monarch’, Michael Carter, N.Y. 1972 p. 68)
Mumie princezny a Amonovy kněžky Nsitanabašru má husté jasně hnědé vlasy. (Richter, 1973, s. 106)
Mumie královny Hatšepsovet má jasně hnědé dlouhé vlasy. Podle jiných údajů dokonce rusoplavé.
Padesátiletá mumie královny Meryet-Amun, což byla dcera velkého dobyvatele Thutmose III., má vlnité, světle hnědé vlasy.
I ve své hrobce je Amenhotep III. zobrazován se světle ryšavými vlasy. (‘Ancient Egypt, Discovering its Splendors’, National Geographic Society, 1978 p. 103)
Princezna Ranofre, další dcera Thutmose III., byla na jedné nástěnné malbě zpodobněna jako plavovlasá.
Malba matky Amenhotepa IV. (XVIII. dynastie) odhalila, že byla růžově světlé pleti, blond vlasů a modrých očí.
Aje, vysoký úředník a později i faraon, je vyobrazen s blond vlasy a modrýma očima.
U některých egyptských mumií byly dnes dokonce i v genetické rovině nalezeny stopy značící světlou pigmentaci pleti, vlasů a očí.
Umělecká vyobrazení starých Egypťanů z rasového hlediska
Obrazy vesměs znázorňují snědé Egypťany s černými vlasy a tmavýma očima; do určité míry by pro to svědčil i antropologický výzkum, který může potvrdit, že většina starých Egypťanů byla menší postavy, snědá, tmavovlasá a tmavooká. Coon poznamenává (1939): „Mediteránní pigmentace Egypťanů se pravděpodobně za posledních 5000 let nijak převratně nezměnila.“ Přestože v pigmentaci a vzrůstu se staří Egypťané z historicky zachycené doby příliš neliší od současných, nic to nemění na faktu, že rasově a geneticky se změnili výrazně.
Vyobrazení lidí v egyptském umění zhodnocené z rasového hlediska opět potvrzují, co už nalezla antropologie – častější jsou vyobrazení mediteránní složky obyvatelstva s tmavší pigmentací a menší část vyobrazení znázorňuje světlejší typy – většinou asi kromaňonce, či snad i alpince nebo nordiky. Podle Coona je z kontextu vyobrazení patrná i zmínění sociální distinkce mezi oběma skupinami, která se zeslabovala až později – kromaňonská elita versus širší mediteránní masa. To odpovídá teoriím o dynastické rase jako dědičce a nositelce starší kromaňonské kultury (viz výše), která dříve existovala ve Středomoří, Blízkém východě i v Africe.
Většina bílých Egypťanů byla vskutku o něco tmavší než dnešní obyvatelstvo Evropy (ovšem určitou roli jistě sehrálo i slunečné klima) a potvrzuje to i většina uměleckých vyobrazení z té doby, takže vzrůstem a pigmentací se podobají dnešním převážně semitským Egypťanům. To však neznamená, že by tehdejší a dnešní Egypťané byli stejní – víme, že bílí mediteráni jsou zpravidla o něco menší a tmavší než většina jiných typů bílé rasy a jejich vlasy a oči jsou obvykle tmavé. Vyobrazení starých Egypťanů naopak jen jasně potvrzují skladbu obyvatelstva Egypta té doby – mediteránní většina a kromaňonská (či kromaňonsko-alpinsko-nordická) menšina (menší množství obrazů z té doby znázorňuje Egypťany s hnědými či plavými vlasy a modrýma očima). Světlejší pigmentace menší části populace ve starém Egyptě, zachycená i na dobových malbách, potvrzuje přítomnost kromaňonských, nordických, možná i alpinských typů, které již z Egypta vymizely. Tato demografická změna je nezpochybnitelná. Ovšem stejně nezpochybnitelná je i rasová proměna tmavší části egyptského obyvatelstva z převážně mediteránního na převážně semitské, která je z vyobrazení patrná již méně, ačkoli i zde je ono rozlišení nakonec odhalitelné. Sice ne na odlišné pigmentaci, ale na odlišných rysech. Semitské typy společně s Nubijci v egyptském umění vyskytují jako jasně odlišené od rodilých Egypťanů – s charakteristickými rysy (široké rty, zahnutým nos), jako nepřátelé či cizinci. Naopak vyobrazení Egypťané, ač obvykle snědí, mají na vyobrazeních rovné nosy a jemné mediteránní rysy, takže nejsou semitského vzezření. Někdy jsou dokonce explicitně vyobrazeni jako nepřátelé či porobený lid, který není součástí egyptského národa.
Případ Tutanchamon – výjevy doplněné genetickými nálezy
Nálezy v zachovalé hrobce faraona Tutanchamona a nakonec i genetické nálezy z jeho mumie jsou dobrým konkrétním příkladem dokazujícím hned ve dvojí rovině (umělecké a genetické), že dnešní převážně semitští Egypťané nejsou starými bílými Egypťany převážně mediteránního typu. Na výjevech z truhlice, sandálů a hůlek nalezených v jeho hrobce jsou nejen černoši, ale co je důležité, rovněž semité (kteří se na současné rasové skladbě moderních Egypťanů podílejí největší měrou), vyobrazeni jako odlišní od tehdejších starých Egypťanů.


Vyobrazení z Tutachamonovy truhlice – faraon drtí černé a semitské nepřátele Egypta. Za povšimnutí stojí, že je zezadu ovíván černými otroky, jejichž zatahování bylo jednou příčin pozdějšího zániku egyptské civilizace

Tutachamonovy sandály – faraon drtí a šlape po semitech („obyvatelích pouště“) a Núbijcích

Rukojeť Tutachamonovy hůlky – faraon drží barevné nepřátele Egypta ve své pěsti
Odlišnost semitů od bílých mediteránních Egypťanů doložená z výjevů na artefaktech z hrobky Tutachamona ironicky podtrhává fakt, že právě u tohoto faraona byla tato odlišnost potvrzena i na úrovni genetiky.
Markery z mumie Tutanchamona z 99,6 % souhlasí s haplogrupou R1b, která je rozšířená zejména v západní Evropě. Ve východní Evropě, ač je také osídlena bělochy, se téměř nevyskytuje. Jestliže je Tutanchamon blízce příbuzný dnešním Evropanům, a to navíc spíše západním než východním, pak těžko může být geneticky blízký dnešním obyvatelům Egypta. Tato haploskupina je v současném Egyptě vzácná.
Haploskupina R1b1a2 zahrnuje více než 50 % všech mužů v západní Evropě. Ke genetické skupině faraona, který vládl Egyptu před více než 3 000 lety, patří také přibližně 70 % španělských a 60 % francouzských mužů. Jejich společný předek žil někde na Kavkaze před asi 9500 lety (což mimochodem potvrzuje, že i na Středním východě kdysi převažovala bílá rasa) a nejstarší migrace haploskupiny R1b1a2 do Evropy začala s rozšířením zemědělství v roce 7 000 pnl. Celkově je až 70 % britských mužů a polovina všech západoevropských mužů je příbuzných egyptského faraona Tutanchamona.
Ještě více příbuznost starých Egypťanů předindoevropským bělochům potvrzuje skutečnost, že úplně nejvíce je haplogrupa R1b zastoupena v odlehlejších oblastech Evropy, kam pozdější indoevropské migrace nepronikly v takové míře, například v Bretani či Walesu, a rovněž je vysoce zastoupena u národa Basků, kteří jsou dodnes převážně mediteránního typu a představují jeden z posledních kompaktních pozůstatků předindoevropského bílého obyvatelstva, které kdysi sídlilo v širokém regionu od západního Středomoří až po Indii.
(Existuje i komplexnější studie o příbuznosti starých Egypťanů a Evropanů; o ní viz dále.)