Vliv severských a germánských tradic na nacistickou “víru” pramení z obnovy a následného vzestupu zájmu o tyto dávné symboly v Německu 19. století. Vznik völkisch hnutí byl významným faktorem, šířícím dědictví Německa v širší veřejnosti, aby dodal odvahu k přijetí hodnot, jimž se vyhýbala. Výsledné začlenění severských run a symbolismu do nacistického systému pochází ze zájmu völkisch hnutí o dávnověk. Tento článek přezkoumá různé runy, aby vysvětlil důležitost severské kultury pro německý koncept nacionalismu, k němuž vedl, včetně nacistického režimu.
Důležitým rámcem pro práci s tímto článkem je původ a podstata německého nacionalismu. Německo jakožto národ se zformoval později ve srovnání s jinými evropskými silami 19. století a princip identity se soustřeďoval na kulturní a jazykové podobnosti[1]. Patricia Hogwoodová rovněž rozvádí, že německý nacionalismus je definován jako “idealizovaná historie”, smíšená s příběhy germánské mytologie[2]. Je důležité zdůraznit významnou souvislost s mytologií a historií v očích nacionalistického hnutí a sílu, kterou měla pro identitu německého lidu. Toto je silným zdrojem legitimity pro nacistický režim v pozdějších letech.
Výraz völkisch se používá k označení vzniku zvláště německého romantického hnutí, jež mělo počátek v pozdních desetiletích 19. století a pokračovalo až po konec 1. světové války. V angličtině se slovo překládá zhruba jako “lidový” [folkish] a může se vztahovat na podstatu lidu. Může mít dvojí význam lidu, pokud jde o občanství a také kulturu[3]. Hnutí započalo jako oceňování německé identity a zformovalo se v kolektivní koncept, že německá kultura byla nejen oddělená, ale rovněž nadřazená díky svým historickým kořenům. Petteri Pietikainen zachycuje vzestup völkisch hnutí jakožto nacionalistickou reakci vůči ohromnému procesu modernizace, které Německo zažívalo v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století [4]. Tradice a kultura, jež zformovaly idolizované, venkovské Německo byly v novém průmyslovém národě ohroženy a růst materiálního bohatství ohrožoval koncept německého idealismu, luteránskou tradici, v níž jedinci obětovali výdobytky bohatství za zdokonalení celého národa [5]. Intelektuální elita používala völkisch hnutí jako referenční bod pro německý idealismus minulosti, jenž potřeboval vzkřísit kulturně i politicky pro záchranu Německa před vnějšími hrozbami [6].
Völkisch sahalo od oceňování germánské minulosti po politický ideál, z něhož intelektuálové izolovali negativní události v Německu a vnější hrozby sedmdesátých a osmdesátých let 19. století. S dalším studiem relativně nových oborů genetiky a dědičných rysů se objevil tlak na přisuzování hrozeb, jako je znečištění německé krve, a tímto prostřednictvím redukovaná spojitost s německou zemí, velmi důležitým faktorem pro převážne venkovské völkisch tradice[7]. Idejí o dalekosáhlé obnově čistoty německého dědictví, jichž se po ponížení, jež s sebou nesla porážka Německa v první světové válce, zmocnila vynořující se nacionálně socialistická strana. V meziválečném období se ujala moci nacistická strana na základě využití nelibosti, že se Německo nedokázalo uvolnit od pruského národa, a zformování nového státu, založenému na völkisch ideálech národní čistoty.
Společnost Thule byla organizací, jež se někdy označuje za předchůdkyni nacistické strany, a to zvláště díky členství pozdějších vysoko postavených nacistů, jako byl Rudolf Hess, roku 1933 zástupce Hitlera, a Hans Frank, generální guvernér okupovaného Polska[8]. Společnost Thule byla odnoží völkisch hnutí, která věnovala pozornost zvláště rasistickým ideologiím a potkávali se v ní jedinci, kteří později zastávali mocné pozice v nacistickém režim a určovali politiku s rasistickým nádechem, která se dostala do popředí zájmu ve své populistické době mezi rokem 1918 a polovinou dvacátých let[9]. Tato intelektuálně strukturovaná organizace se pak dále rozšířila o muže ze skupin freikorpsu, kteří vyvíjeli násilný odpor vůči socialistickým povstáním po skončení první světové války[10].
Nacistická spojitost se severskou mytologií vychází z konceptu dřívější panské rasy, jinak známého jako arianismus. Tato panská rasa vychází z myšlenky, že lidé v severní Evropě, které bylo možno roztřídit dle fyzických a duševních znaků, byli odlišní a považováni za nadřazené jiným rasám. Tato idea ještě znásobila dřívější představy o znečištění německé “krve” a nacistická strana sama odstartovala programem, že kultivací tohoto árijského ideálu by mohli odstranit nečistoty, jimž moderní Německo čelilo.
Lidé severských národů představovali blízký protějšek fyzického popisu árijce. Rozdíl mezi lidmi Německa a severských států spočíval v tom, že v severských státech tyto zbožněné rysy, jež náležely árijcům (mj. světlé vlasy, modré oči, vysoká postava a úzké tváře) byly kvůli vysoké úrovni homogenity v těchto populacích běžné, přinejmenším více než v Německu.
Kulturní historie severských zemí, na kterou se nacistický režim zvláště zaměřoval, byla dávnověkou historií vikingů a severské mytologie. Severská mytologie se považovala za jednu z jediných oblastí, které obsahovaly prvky německé mytologie prostřednictvím jejích ság[11]. Dalším pramenem byly rovněž texty římských historiků[12]. Tuto spojitost mezi severskou a německou mytologií upevnil teoretický historický vztah mezi nacistickou ideou o pangermánské říši a potřebou vnést po kulturní stránce severní státy. Jak jsem dříve zmínil, völkisch hnutí povzbuzovalo návrat k idealizované verzi německé historie, se silným důrazem na kulturu a dědictví. Tuto spojitost mezi germánskou a nordickou mytologií propagovala nacistická strana v tandemu s völkisch hnutím. George L. Mosse výstižně popisuje spojitost mezi nordickým a dávnověkým germánským ve své knize ‘The Crisis of German Ideology’:
“Jak starověcí Germání představovali lid, jenž měl blíže ke kořenům Volkish stromu než jejich moderní protějšky, tak starověké náboženské víry, mytologie a bohové také začali představovat nevysychající pramen primární síly a ryzosti, kvalit, jež v moderní náboženské doktríně chyběly. V důsledku toho starověký symbolismus, jako runa a svastika, staré legendy, jako ta o Mittgartu, místu, o němž se věřilo, že byl původním domovem nordického člověka, nabyly okamžité a naléhavé důležitosti.”[13]
Šíření völkisch ideálů v nacistické straně mělo mainstreamový populistický rys, kdežto skutečná víra v severské náboženské aspekty a čerpání z okultismu se zaměřují na jednoho z předních členů nacistického režimu, Heinricha Himmlera. Himmlerův zájem o okultní původ arianismu se objevil již před nadšením pro nacismus, a jeho vliv na nacistickou stranu pramení z jeho ovládání Schutzstaffel (SS). Himmler už jakož mladík vyjadřoval touhy bojovat proti nepřátelům Německa a obnovit cit pro národní hrdost[14]. Roku 1929 dal Hitler Himmlerovi kontrolu nad SS, organizací, jež se původně zformovala jako malá jednotka osobních strážců pro ochranu Hitlera, avšak Himmler přetvořil jednotku roku 1929 o 2000 osobních strážcích do konce roku 1933 na více než 200.000 členů[15]. Himmler zformoval vynořující se SS v organizaci, která bude po válce sloužit cílům rasově elitních sborů ve Velké germánské říši[16].
Prostřednictvím své osobní kontroly zavedl mnoho tradic, symbolů a věr, které měly spojitost s dávnověkými germánskými řády a velkou germánskou mytologií a v některých případech s okultismem[17]. Himmler se zvláště zajímal o okultní stránku germánského dědictví a to v době jeho vedení SS ještě podporoval Karl Maria Wiligut. Wiligut zastával funkci jakéhosi Himmlerova mentora, poskytoval znalosti o dávnověké histori a tradicích a Nicholas Goodrick-Clarke ho zmiňuje jako “tzv. Himmlerova Rasputina”[18]. Tento popis poukazuje na mystickou povahu, která tvořila základy Himmlerova zájmu o okultismus.
Himmlerova touha, aby SS napodobovalo teutonské rytíře je jedním ze základních principů SS po Himmlerově převzetí v roce 1929 a jejich rolí v Německu. Himmler zamýšlel, aby vyrostli ve významnou ozbrojenou sílu, která měla Německo chránit a spravovat, bojovat proti nepřátelům státu a odstraˇnovat nákazů, jež prý zamořila oslabené Německo.[19].
Právě v této fázi začalo být začleňování severských run a symbolů institucionalizováno v rámci SS.
Ve shrnutí předchozích odstavců je cílem pochopení původu společného obrození německé (či šířeji germánské) pradávné historie v intelektuální sféře, založené na mýtech a legendách a v jejich rámci. Toto obrození mělo v různých kroužcích a organizacích, konkrétně ve Společnosti Thule zvláště rasistickou a a agresivní formu. Z těchto kroužků vzešlo velké množství mužů, kteří dále zastávali pozice v Národně socialistické německé dělnické straně (NSDAP), nacistické straně, s militantním pohledem na nepřátele v německém státě i mimo něj. Himmlerovo utváření vynořujících se SS v rámci minulých náboženských řádů a charakteristik, jako byl Řád německých rytířů, za účelem udržování germánského smyslu pro historii zachycuje cíl uplatňovat mysticismus v německém řízení a nechat ji působit v každodenním německém životě.
Muž, jemůže se ve velké míře připisuje obrození studia run v Německu dvacátých let 20. století, je Rakušan Guido von List[20]. Von List prý měl po operaci vizi starověkých germánských run, které nazval armánské runy[21] (obr. 1).
Obr. 1: Armánské runy Guido von Lista
Těchto 18 run volně vycházelo z run mladšího futharku, což byla běžná abeceda vikingů, kteří pronikali Evropou v 8. století i později[22]. Starší futhark byla abeceda vzdělaných, kterou používali ve vikinské době v Dánsku, Švédsku a Norsku ti, co uměli číst a psát[23]. Rozdíl mezi Starším a mladším je z důvodu, že běžní negramotní lidé, kteří nepoužívali písmena ze Staršího, které byly při výslovnost nerozlišitelné, a proto jejich používání upadlo do formy Mladší s méně písmeny[24].
Podobnosti mezi mladším futharkem a armanskými runami je nejzřetelnější u prvních 16 run, které jsou s von Listovými malými modifikacemi či zcela bez nich z Mladšího převzaty[25]. Poslední dvě jsou inspiroval anglosaský futhorc[26]. 17. runa, kterou von List nazval Eh, má stejné jméno jako anglosaská runa označujícíc “koně”[27]; nicméně tvar a význam byl změněn na “manželství”[28].
Poslední runa, kterou von List k armánské sbírce přidal, je runa Gibor. O ní se uvádí, že má přímou souvislost s runou anglosaského původu Eoh (či Eihwaz ve starším futharku)[29].
Obr. 2: Runa Eihwaz Obr. 3: Runa Gibor
Runa Eoh (obr. 2) znamená “tis”, ale rovněž se na v anglosaském runové básni odkazovalo jako na strážce ohně[30]. Toto rozlišení Eoh jako druhu stromu zdůrazňuje úctu s runou spojovanou. Eoh může odkazovat na Yggdrasil, světový strom severské mytologii, a je významným prvkem[31]. Yggdrasil tvoří vztah mezi devíti světy a zvláště s bohy. Tato runa tedy může odrážet silnou spojitost s germánským pohanským náboženstvím.
Runa Gibor (obr. 3) nicméně nepřekládá stejný význam jako Eoh. Runa Gibor, jak ji popisuje von List, znamenala “dar”[32], avšak většina literatury rozlišuje runu Gibor jako repliku dřívějších znázornění Wolfsangelu[33].
Obr. 4: Runa Wolfsangel
Wolfsangel (obr. 4) je symbolem, jenž se nejen odvozuje z mytologického původu, avšak má i své místo v německé kultuře v severním Německu a souvisí s poutem lidí k zemi. Wolfsangel má v Německu spojitost s násilím celá staletí. Jednalo se původně o materiální totem, jenž se měl používat ve středověku k zahánění vlkodlaků[34]. U běžného německého obyvatelstva onoho území se vyvinul se v symbol svobody a nezávislosti[35], jenž lze snadno zorpoznat v erbech mnoha měst, jako je např. Rüsselsheim[36]. Rovněž má spojitost s německou literaturou, když v roce 1910 Hermann Löns vydal příběh Der Wehrwolf, v němž se za třicetileté války místní rolníci mstili na cizích agresorech za použití extrémního násilí[37]. Tato mentalita posvěcení zla násilím a jeho následné oslavování začalo představovat logický základ iniciativ SS vůči židovské populaci, a víru jejich členů v čité svědomí během takových čistek[38]. Ztělesnění síly a násilí označil Hitler za vyjádření “hrdinské vůle”[39].
Wolfsangel se stal znakem divizí SS, např. divize Waffen-SS ‘Das Reich’[40] (obr. 5).
Obr. 5: Divize Waffen-SS ‘Das Reich’
Další armanskou runou, kterou SS používali, byla runa Tyr (či Tiwaz). Runa Tyr je symbolem boha Tý, jenž sdílí své jméno. V severní Evropě byl pro mnoho pohanských náboženství Tý hlavním bohem, ekvivalentem Jupitera u Římanů či Dia u Řeků[41]. Jeho nadřazenost byla v nordickém panteonu omezena vzestupem Ódina, který převzal roli moudrosti, a Tóra, který převzal válku[42].
Obr. 6: Runa Tyr
Tý byl bohem války a spravedlnosti a toto se přenáší do runy (obr. 6). SS ji používali jako jako odznak, jenž ukazoval chrabrost bojovníka, a Tyr byla vyzdobena jako Kampf-Rune (runa boje)[43]. Rovněž se objevovala na levém hornm rameni absolventů SA-Reichführerschule, kde se cvičili důstojníci SS.
Nejvíce rozeznatelné runy, jež nacistická strana používala, byla svastika a dvě runy Sig u SS. Svastika měla dlouhou historii používání, než ji přejala (obr. 7). Měla vliv na kulturu od doby broznzové nejen v Evropě, ale rovněž v severní Africe, a částech Asie[44]. Používala se hlavně v severské mytologii až do středověku jakožto zpodobnění Slunce či přímo ‘slunečního kola’[45]. Má také souvislost s germánským dědictvím, protože dle teorie svastika měla důležité místo ve starověké kultuře indoevropských národů, jejichž dědici a zastánci byla árijská rasa[46]. Takto svastika vstoupila do völkisch hnutí.
Obr. 7: Vlajka NSDAP se svastikou Obr. 8: Dvojitá runa Sig
Runa Sig má svůj původ ve starším furtharku jakožto “Sōwilō” a v mladším furtharku jakožto runa “Sol”, přičemž je ctěna jakožto zdroj světla a života[47]. Von List dále přejal její význam, avšak přeorientoval ji dle anglosaského“Sig” a změnil její význam na vítězství[48]. Transformace základní runy v symbol SS, jedné z nejmocnějších organizací v nacistickém Německu vzešla od SS-Sturmhauptführera, grafického designéra, jenž v roce 1933 navrhl runy Sig jakožto zkratku slova Schutzstaffel[49].
V souhrnu, zájem o germánský dávnověk přivedl německé a rakouské intelektuály v pozdním 19. století k znovuobjevení souvislosti germánského dědictví a pohanské mytologie. Jejich hledání validace je přivedlo k přisvojení severských run a mytologie v nový germánský runový systém a ten pak používala nacistická strana jako způsob, jak validovat své jednání a identitu. Používání severských run vedlo k stigmatizaci prvků severské mytologie, která prosazovala sílu a houževnatost, a v tomto používání také dále pokračují neonacistické skupiny.
Bibliografie:
[1] P Hogwood , ‘Citizenship controversies in Germany: The twin legacy of Völkisch nationalism and the Alleinvertretungsanspruch’, German Politics [online journal], vol. 9, issue 3 (2000), http://dx.doi.org/10.1080/09644000008404610, accessed 29/05/13
[2] Ibid.
[3] J Webb, The Occult Establishment (Michigan: Open Court Publishing, 1976), pg. 276-277
[4] P Pietikainen, ‘The Volk and Its Unconscious: Jung, Hauer and the ‘German Revolution’’, Journal of Contemporary History [online journal], vol. 35, issue 4 (2000), http://www.jstor.org/stable/261058, accessed 29/05/13
[5] R Stackleberg, Idealism Debased (Kent, Ohio: The Kent State University Press, 1981), pg. 4-5
[6] Ibid.
[7] Ibid.
[8] N Goodrick-Clarke, Black Sun: Aryan Cults, Esoteric Nazism and the Politics of Identity (New York: New York University Press, 2003) pg. 114
[9] Ibid. pg. 117
[10] T D Grant, Stormtroopers and Crisis in the Nazi Movement: Activism, Ideology and Dissolution, (London: Routledge, 2004), pg. 30–34
[11] L Poliakov, The Aryan Myth (London: Sussex University Press, 1971), pg. 74
[12] Ibid.
[13] G L Mosse, The Crisis of German Ideology (London: Weidenfeld and Nicolson, 1966), pg. 71
[14] R Lumsden, Himmler’s Black Order 1923-45 (Thrupp UK: Sutton Publishing, 1997) pg. 118
[15] D Mühlberger, Hitler’s Followers: Studies in the Sociology of the Nazi Movement (London :Routledge, 1991), pg. 182
[16] N Goodrick-Clarke, Black Sun: Aryan Cults, Esoteric Nazism and the Politics of Identity, pg. 124
[17] Ibid. pg. 86
[18] N Goodrick-Clarke, The Occult Roots of Nazism (London: I.B. Tauris & Co Ltd, 1992), pg. 177
[19] R Lumsden, Himmler’s Black Order 1923-45, pg. 115-117
[20] G L Mosse, The Crisis of German Ideology, pg. 74
[21] H Saille, The Spiritual Runes: A Guide to the Ancestral Wisdom (Hants, UK: John Hunt Publishing, 2009), pg. 9-10
[22] B Yenne, Hitler’s Master of the Dark Arts: Himmler’s Black Knights and the Occult Origins of the SS (Minneapolis, USA: Zenith Press, 2010) pg. 24
[23] Ibid.
[24] Ibid.
[25] Ibid.
[26] Ibid.
[27] J M Greer, ‘The New Encyclopedia of the Occult’, Scribd, (2003), http://www.scribd.com/doc/111204861/John-Michael-Greer-The-New-Encyclopedia-of-the-Occult, pg. 24, accessed 5/6/13
[28] Ibid.
[29] B Yenne, Hitler’s Master of the Dark Arts: Himmler’s Black Knights and the Occult Origins of the SS, pg. 27
[30] J M Greer, ‘The New Encyclopedia of the Occult’ pg. 197
[31] D L Paxson, Taking Up The Runes: A Complete Guide To Using Runes In Spells, Rituals, Divination, And Magic (Maine, USA: Weiser Books, 2005), pg. 136
[32] J M Greer, ‘The New Encyclopedia of the Occult’, pg. 57
[33] B Yenne, Hitler’s Master of the Dark Arts: Himmler’s Black Knights and the Occult Origins of the SS, pg. 27
[34] R Lumsden, The Allgemeine-SS (Oxford, UK: 1993), pg. 18
[35] Ibid.
[36]‘Das Rüsselsheimer Wappen’, Ruesselsheim [webpage], http://www.ruesselsheim.de/Stadtwappen-und-Wappen-der-Sta.html, date accessed 5/6/13
[37] G L Mosse, The Crisis of German Ideology, pg. 25
[38] Ibid. pg. 65
[39] Ibid.
[40] R Lumsden, The Allgemeine-SS, pg. 18
[41] P R Mountfort, Nordic Runes: Understanding, Casting, and Interpreting the Ancient Viking Oracle (Vermont, USA: Inner Traditions / Bear & Co, 2003), pg. 156
[42] Ibid.
[43] R Lumsden, The Allgemeine-SS, pg. 19
[44] B T Mees, The Science of the Swastika (Budapest, New York : Central European University Press, 2008), pg. 57
[45] Ibid. pg. 58
[46] Ibid. pg. 57-58
[47] J M Greer, ‘The New Encyclopedia of the Occult’, pg. 524
[48] B Yenne, Hitler’s Master of the Dark Arts: Himmler’s Black Knights and the Occult Origins of the SS, pg. 27
[49] R Lumsden, The Allgemeine-SS, pg. 18