Bu Wizzer – pradávná civilizace v údolí Nilu
Malkowski píše v úvodu své knihy (2007, s. 13-14): „Kniha Před nástupem faraonů hledá v dávné minulosti údolí Nilu a odhaluje kulturu, která je o mnoho tisíc let starší než doba, kterou většina historiků považuje za počátek egyptské civilizace. (…) I když je za kolébku civilizace považována Mezopotámie, bylo údolí Nilu archeologickou studnicí chrámů, monumentů, artefaktů a postřehů o naší nejstarší minulosti po více než 100 let. Za posledních 20 let začali někteří nezávislí i akademičtí badatelé prohlašovat, že existovala starší a vyspělejší civilizace, od které staří Egypťané své zvyklosti zdědili. Ale důkazy této teorie byly vždy příliš záhadné a málo zřetelné, navíc se tuto kulturu nikdy nepodařilo identifikovat dostatečně dobře na to, aby tuto teorii přijali tradiční akademikové.“
Samozřejmě vyvstává otázka, o jakou civilizaci, jež byla předchůdkyní historického Egypta, konkrétně šlo a kde přesně se nacházela. Podle relevantních indicií lze předpokládat, že jí byla takzvaná kultura Bu Wizzer. Ta existovala celá tisíciletí před nástupem I. dynastie. Staří předchůdci pozdějšího Egypta svoji zemi nazývali podle slov bu – země a wizzer – bůh. Od jména Wizzer je odvozeno pozdější jméno egyptského boha mrtvých Usira, Usireva či Ausara, v pořečtěné podobě známého později jako Osiris. Bu Wizzer tedy znamená „Usirova země“. Rozkládala se mezi Abú Ravaší na severu, Dahšúrem na jihu, okrajem Libyjské pouště na západě a Helwanskou na východě. Zahrnovala starodávná města a komplexy – Gízu, Sakkáru, Dahšur, Záwijit el-Arján, Abúsír a Abú Ghuráb. Podle ústní tradice zde žili lidé už před více než 70 tisíci lety. Okolo tajemné postavy Wizzera vzniklo mnoho sporů a spekulací. Možná byl jedním z časných vůdců této kultury, ale stejně tak může jít jen o mytickou postavu, eventuálně v něm může v jeho mytické postavě být spojován větší počet dávných skutečných vládců Bu Wizzeru. Stal se každopádně vzorem všech pozdějších panovníků: zavedl zemědělství, vyspělou kamennou architekturu, vědu, techniku, etiku, zákonodárství, duchovní nauku a další stránky vyspělé civilizace.
Byla to právě tato kultura, z níž vyvstaly všechny podivuhodné nálezy a památky z doby před nástupem historického Egypta i z doby Staré říše, jejíž vůdčí třída byla nositelem jejího starodávného odkazu. Malkowski (2007, s. 314): „Civilizace Bu Wizzeru je odpovědná za všechny anomální důkazy, které se našly v Egyptě, za všechna kamenická díla, o kterých experti prohlašují, že se musela vyrábět pomocí přesných strojů, za 30 000 artefaktů nalezených v Sakkáře a v Gíze. Civilizace Bu Wizzeru postavila Sfingu, její kyklopský chrám a pyramidy.“
Hlavní jádro Bu Wizzeru se rozprostíralo okolo staré řeky Ur Nil ležící směrem na západ od hlavního toku Nilu a od Memfidy. Tato řeka je dnes již dávno vyschlá a pohřbená pod pískem pouště. Vzkvétala v dobách, kdy v Egyptě vládlo mnohem vlhčí klima, a Ur Nil byl skutečnou řekou. Existují důkazy, že právě v západní poušti jsou sídla a nástroje z doby před 7000 lety. Termín Zep tepi, znamenající v překladu doslova „poprvé“, je podle staré tradice míněn jako označení doby, kdy lidé dosáhli nové úrovně vědomí a znalostí. Tehdy vznikly základy civilizace Bu Wizzer.
Malkowski (2007, s. 321): „Zep tepi odpovídá době, kdy lidé (Seš) dosáhli nové úrovně vědomí. Začala před více než 60 tisíci lety. Mehler se domnívá, že jde o dobu před 20 až 60 tisíci lety, kdy Kemeté dosáhli vyšší úrovně vědomí a vědomostí. Tento pokrok jim umožnil stavět velkolepé stavby a hloubit tunely. V podstatě umožnil vznik celé jejich civilizace. Později všechny tyto události posloužily jako základ jejich mýtů o stvoření.“
Podle některých badatelů staré texty na stěnách Horova chrámu v Edfú, 65 km severně od Asuánu, zmiňují jakousi starou, tajemstvím obestřenou a vyspělou kulturu, která před dávnými časy přišla do Egypta i se svými vědomostmi a tak zde založila civilizaci. Tyto texty o sešu hor – „Horových následovnících“ – jsou nejspíše záznamem o prehistorických vládcích. Jako Hor byl v dobách před vznikem pozdější historické civilizace Egypta označován muž, který dosáhl plného rozvinutí smyslů, rozumu a poznání, jistého druhu osvícení. Následníci Hora jsou tedy lidé, kteří již dosáhli vyspělé úrovně racionality a vědění a pokračují dále v rozvíjení tohoto odkazu.
Pokud jde o prehistorické vladaře Egypta, nejsme navíc tak úplně bez pramenů. Za vlády Ramesse II. Velikého zaznamenal neznámý písař na 11 listů papyru kompletní seznam všech známých egyptských králů. U Deir el-Mediny ve starověkých Thébách je objevil Bernardino Drovetti někdy před rokem 1824. Na prvním listu tohoto Turínského papyru je uvedeno deset vládců, kteří žili ještě před první známou dynastií počínající Narmerem, v době, o níž jinak žádné záznamy nejsou. Tito panovníci jsou označováni jako mytičtí králové.
Jsou zde uvedeni: Ptah, Re, Šov, Geb, Usir, Sutech, Horus, Thoth, Ma, Horus.
Dále existují dochované zbytky Palermské desky pocházející asi z roku 2500 pnl., která popisuje egyptské kulturní zvyklosti a je považována za nejstarší historickou knihu na světě. Na ní jsou vedena jména osmi předhistorických vládců Egypta, nejsou uvedena jen první dvě jména z Turínského papyru. Jména ostatních osmi panovníků však odpovídají chronologicky a jsou buď stejná, nebo podobná.
Zde jsou uvedeni: Šov, Geb, Ausar, Št, Hwr, Džehuty, Meh, Hwr.
Tato shoda dvou nezávislých zdrojů potvrzuje jejich historickou věrohodnost a naznačuje, že nejde o náhodně vymyšlené zkazky – mýtičtí králové skutečně existovali. Palermská deska je podle egyptologů skutečným historickým dokumentem, protože jména králů jsou uvedena v chronologickém pořadí a pisatel musel mít přístup k dalším státním záznamům, které se nedochovaly.
Zajímavé je, že jméno Horus, resp. Hwr se opakuje dvakrát, což naznačuje, že nešlo o jednu mýtickou postavu, nýbrž o dva skutečné krále se stejným jménem, jak tomu často bylo i u doložených egyptských dynastií pozdějších dob. Kromě toho je jistě zajímavé, že tato jména odpovídají egyptským bohům. Zdá se tedy, že egyptská mytologie, přesněji její pantheon, je odvozen od skutečně žijících starodávných králů „božských dynastií“, kteří byli později deifikováni/zbožštěni. Panovníci Staré říše také mívali dvojslovné alternativní jméno, jehož první část vždy tvořilo jméno boha Hora. I to může poukazovat na kontinuitu se starodávnými dynastiemi odvozujícími svůj původ právě od Hora. Ostatně jména bohů si dávali běžně i faraoni doložených historických dynastií.
Na posledních dvou řádcích Turínského papyru je navíc jedno velmi významné sdělení, podle něhož staroegyptské dějiny od počátků až do sklonku XVIII. dynastie trvalo celých 36 620 let. První řádek uvádí: „… ctihodní Šemsu-Hor – 13 420 let.“ Druhý: „vládci před Šemsu-Hor – 23 200 let.“ (Malkowski, 2007, s. 366)
Malkowski (2007, s. 308): „Abdel´El Hakim Awyan … žije v Egyptě a je strážcem dlouhé domorodé ústní tradice, která sahá tisíce let do minulosti, před objev písma. (…) Podle tohoto podání je kemetská civilizace stará téměř 70 000 let, zakládala se na matriarchálním modelu společnosti a žila u starého říčního systému nazývaného Ur Nil asi 13 kilometrů na západ od údolí Nilu. Abdel´El Hakim Awyan tvrdí, že Sfinga byla postavená před 50 000 lety a že je to ona, nikoli on. Jeho ústní podání také říká, že pravé pyramidy (ty plné, s komnatami), nebyly hrobky, ale spíše stavby určené k výrobě, přeměně a přenosu energie – což podporuje teorii Christophera Dunna o gízské elektrárně. Pyramidy vznikly před více než 10 000 lety a v jiném pořadí, než tvrdí současná egyptologie.“
Malkowski shrnuje celkový průběh starodávných dějin předcházejících historický starověký Egypt (2007, s. 326-8): „Je snadné domnívat se a tvrdit, že je dávná civilizace Bu Wizzer, která údajně existovala v době před 10–60 000 lety, čistou a nepodloženou spekulací. Protiřečí si se zavedenými teoriemi o vývoji lidstva a civilizace. Co by nás tedy mělo přimět k tomu, abychom uvěřili, že je egyptská civilizace mnohem starší, než se nám kdy zdálo? Jedním slovem: důkazy. Kdyby nebyla ve stěnách příkopu sfingy patrná eroze do hloubky 2,4 metru, kdyby neexistovalo uspořádání megalitů v Nabta Playa, kdyby se v sakkárském komplexu nenašly tisíce úlomků přesně zhotovených kamenických děl a kdyby nebylo možné vysvětlit funkci Velké pyramidy jako zařízení na přeměnu energie, pak bychom měli přijmout názory hlavního proudu egyptologie a uznat, že má egyptská civilizace své počátky těsně před začátkem 3. tisíciletí pnl. Nicméně, není tomu tak. Aby všechny zmíněné důkazy dávaly smysl, musela by existovat ještě před koncem doby ledové civilizace, která dosáhla vysoké úrovně znalostí a technologie, jak tomu nasvědčuje místní egyptská tradice. Pokud taková civilizace skutečně existovala, měli bychom vysvětlení chybějících článků historie lidstva v době před 5–20 tisíci lety. O této době, kterou nazýváme mezolit (střední doba kamenná), toho kvůli nedostatku důkazů mnoho nevíme. Řada lidí se domnívá, že právě v této době se lidstvo začalo organizovat a tvořit ‚civilizaci‘. Mohli bychom ale také tvrdit, že se lidstvo vzpamatovávalo z rozsáhlé oblastní přírodní katastrofy. Jak jsme již uvedli, kromaňonské kultury se na Pyrenejském poloostrově objevily zdánlivě odnikud před 40 tisíci lety. Podle většiny učených prací se kromaňonci objevili jako moderní lidé s již dobře definovanou kulturou. Lewis Spence tvrdí ve své knize History of Atlantis (Dějiny Atlantidy), že byly tyto kromaňonské kultury ve skutečnosti vlny nájezdníků z mystické ostrovní říše Atlantidy. Přestože je to při osídlování západní Evropy vhodná metafora, existuje i realističtější vysvětlení, které by objasnilo všechny důkazy. Profesor David Lewis Williams poukazuje na to, že důkazy o lidských kulturách v Africe svědčí o tom, že lidé vykazovali již velmi dávno známky moderního chování. Tvrdí, že zdrojem kromaňonských kultur v Evropě byla Afrika, přestože zde chybí ‚domovská kultura‘, která by byla k vysvětlení příchodu kromaňonců na Pyrenejský poloostrov potřebná. Jiní badatelé včetně Davida Hatchera Childerse, Grahama Hancocka a Johna Anthonyho Westa poukázali na to, že nejstarší megalitické stavby zároveň oplývají největší velkolepostí a že vyžadují velmi přesnou manipulaci s obrovskými kameny, z nichž některé váží přes 50 tun. Ptají se, jak mohly stavby postavit ‚primitivní‘ národy, když se lidstvo teprve začínalo organizovat a vytvářet civilizaci. Nedává smysl, aby technické znalosti Egypťanů s rozvojem jejich civilizace upadaly. Zdá se rozumnější, že jsou tyto velkolepé obrovské stavby pozůstatky kdysi vyspělé, bujné a prosperující civilizace, která žila ve Středomoří a v severní Africe, již však zničila nějaká přírodní katastrofa. Smysl dává i to, že se zbytek této civilizace reorganizoval a začal opět budovat společnost, ve které kdysi tito lidé žili. Předpokládám zde teorii o tom, že k záhadnému příchodu kromaňonců do západní Evropy nedošlo náhle a z ničeho nic. Ve skutečnosti není kreativita kromaňonců žádnou záhadou, ale přirozeným rozšířením kultury, která již existovala v severní Africe a ve Středomoří. Kosterní ostatky kromaňonců (charakteristické svou vysokou postavou a dolichocefalickou lebkou) jsou nejstarší doklady o existenci lidí s moderní anatomií. V Evropě se vyskytují velmi hojně, ale jsou běžné i v Africe. Jakékoli civilizaci, která žila ke konci doby ledové, by Středomoří přišlo jako pohostinná oblast. V severnější části Evropy blíže ledovcům by panovaly drsnější podmínky a většinu severní Afriky pokrývala poušť, ale ve Středomoří by po většinu roku bylo mírné až teplé klima. V době ledové byla hladina všech moří asi o 130 metrů níže než dnes. Středozemní moře bylo tedy podstatně menší a mnoho kilometrů čtverečních, které jsou dnes pod vodou, tvořilo tehdy ještě pevninu. Pravděpodobně to mohlo být tak, že se v této oblasti nacházelo několik velkých jezer… Právě u těchto jezer a řek, které se táhly od výšin na pevnině, by nejspíše kvůli dostupnému zdroji pitné vody, potravin a také díky snadné dopravě mohla vzniknout civilizace. Když skončila doba ledová, na severní polokouli roztály masivní ledovce a začala se zvedat mořská hladina. V určitou chvíli povolila přírodní přehrada v Gibraltarském průlivu, která oddělovala Atlantik od Středomořské kotliny, a celé údolí zaplavil oceán. Přívalová vlna se přehnala směrem na východ a zničila vše, co jí stálo v cestě. Hladina se i nadále zvedala a nakonec se Středozemní moře kolem roku 5600 př. n. l. rozlilo i do nížiny dnešního Černého moře. Civilizaci, která zde kdysi existovala, smetla prudká přívalová vlna, část lidí ale přežila. Kemeté z Údolí Nilu a z oáz v Západní poušti díky své výhodné poloze v africkém vnitrozemí unikli zkáze. Byli jedinými lidmi, kteří zde mohli obnovit civilizaci a přesně tak i učinili. S postupem času přicházeli do Egypta uprchlíci a průzkumníci z východu a přidali se k lidem Bu Wizzeru v jejich boji za přežití a zachování civilizace. Starší domorodá kultura zde i nadále žila a vládla. I v místní egyptské tradici se hovoří o dávné civilizaci, která zde žila dlouho před ničivou pohromou, ke které došlo před více než 10 tisíci lety.“
Podle názorů některých vědců došlo k zaplavení středomořské oblasti asi před 7000 lety. Z této události pocházejí mýty o velké potopě u orientálních, středomořských a afrických národů. Předtím však nebyla středomořská oblast úplně suchá, vedle obnažených pásem zemského šelfu se zde nacházely i tři menši vodní plochy. Ty byly oddělené dvěma pásy země spojujícími severní Afriku s jižní Evropou (jeden v oblasti Sicílie a jižní Itálie, druhý v oblasti Sardinie, Korsiky a severozápadní Itálie).Schoch a McNally rovněž považují Egypt za pouhého dědice a pokračovatele starší vyspělé kultury (2004, s. 27): „Velké sucho, jež následovalo, však odtud pastevce vyhnalo a někdy kolem roku 5500 pnl. je vystřídali lidé se složitějším společenským systémem, než jaký se dosud v Egyptě objevil. (…) V průběhu 5. tisíciletí pnl. vztyčili v Nabtě řadu deseti megalitických kamenů, z menších kamenů postavili kalendářní kruh, aby vyznačili letní slunovrat – nejstarší astronomický přístroj známý v Egyptě –, a zkonstruovali dalších více než 30 takových složitých staveb. Nabta plaja se stala obřadním střediskem, do něhož přicházeli lidé z celé Západní pouště, aby se zúčastnili rituálů, jež zřejmě upevňovaly jejich společenskou a náboženskou jednotu. Stavění megalitických řad, kruhů a dalších staveb v Nabtě vyžadovalo politickou nebo náboženskou autoritu, která byla schopna řídit práce velkého množství dělníků během dlouhých období. To naznačuje, že zde mohla existovat natolik vyspělá organizace, jež by dokázala vytesat Velkou sfingu a postavit pyramidy. A ústřední role dobytka v náboženství lidu Nabty, která má odezvu v symbolice Staré říše – ne však Mezopotámie –, naznačuje, že tato oblast zřejmě přispěla podstatnými prvky ke kulturní směsici, z níž povstal starý Egypt. Avšak Nabta plaja nebyla se svou předdynastickou kulturní vyspělostí jediná. Při nedávných výzkumech ve Východní poušti horního Egypta mezi Nilem a Rudým mořem došlo k objevu řady umných a pečlivě provedených skalních maleb, jež jejich archeolog Toby Wilkinson z univerzity v Cambridgi označuje za ‚Sixtinskou kapli předdynastického Egypta‘. Malby, jejichž původ se klade do doby kolem roku 4000 pnl., ukazují vlhčí a na vegetaci bohatší zemi a je v nich mnoho symbolů, jako třeba loď k cestě do podsvětí a postavy s velkými ozdobnými pery ve vlasech, později známé z dynastického Egypta. Nabta plaja, Velká sfinga, malby ve Východní poušti a pyramidy, to vše ukazuje, že již před rokem 3500 př. n. l. žili v této oblasti lidé, kteří se mohli chlubit vysokou úrovní sociální a náboženské organizace, značnými technologickými schopnostmi a vůbec celkovou vyspělostí. A zároveň to naznačuje záhadu, že zde zřejmě byla nějaká civilizace v době, kdy – jak se dosud předpokládalo – ještě žádná neexistovala. A jestliže uvážíme, že kromě Egypta se pyramidy nacházejí na mnoha dalších místech po celé naší planetě, stává se záhada této neznámé civilizace ještě víc vzrušující a fascinující.“