Starověký Egypt – Bílá civilizace v africké poušti 13

Paradoxy vývoje civilizace starého Egypta – náhlá exploze kreativity, vysoká úroveň civilizace na počátku a pozvolný sestup

Podle vývoje úrovně civilizace v Egyptě nevidíme žádný dlouhodobý pozvolný postup k vyšším úrovním, spíše náhlý nástup velmi vyspělé kultury, poté stagnaci a nakonec přechod k úpadku.

Stará říše byla érou vrcholných výkonů egyptského národa v umění, architektuře a stavitelství. V těchto oborech bylo dosaženo mistrovské úrovně, která už nikdy později nebyla překonána. Groh (1935, s. 35): „Za dob V. dynastie dospěla duchovědná i hmotná kultura egyptská k pozoruhodné výši, která byla plodem zrání předchozích dob. Bylo to nejen vrcholné období Staré říše, ale po mnohých stránkách i vrchol nepředstižený ani později.“

Kaplanek (2006, s. 249): „Může se stát, že se znenadání z historického nebytí vynoří nějaká civilizace, oslňující svou kulturní a technickou vyspělostí? Jestliže se podíváme na první aeroplán bratří Wrightů a porovnáme jej s leteckými konstrukcemi o 100 let pozdějšími, snadno poznáme, že jde o jednoznačný evoluční proces. Jenže dějiny Egypta nám podobný proces staví na hlavu. Namísto postupného a stabilního vývoje došlo k náhlé civilizační explozi a země rázem přeskočila z neolitického kmenového systému k vysoce organizovanému státu s dědičnou monarchií. Nenacházíme žádné stopy předchozího evolučního tápání, a to nás překvapuje v mnoha odvětvích. Ke všeobecnému zavedení písma došlo ještě v predynastickém období a již tehdy se jednalo o pokročilou strukturu se znaky hlásek a početními symboly. Totéž můžeme říci o matematice, medicíně, astronomii, architektuře a stavitelství a samozřejmě i o neobyčejně rozvinutém nábožensko-mytologickém systému. V takovém kontextu se vrchol staroegyptské civilizace nejeví jako výsledek evoluce, nýbrž zužitkování nějakého dědictví.“

„Velká pyramida si v mnoha ohledech zaslouží označení nejdokonalejší stavby starověku. Bohužel ani po dvou stoletích jejího zkoumání nedovedeme zcela objasnit hádanky, které skrývá. Nedovedeme si vysvětlit, jak mohla společnost, která stěží opustila dobu kamennou, disponovat takovými matematickými a technickými znalostmi. Nemůžeme uvěřit tomu, že stačilo pouze 150 let zkušeností od stavby Džoserovy pyramidy k rozvoji tak pokročilého inženýrství. Možná proto nedokážeme odmítnout myšlenku, že takové znalosti jsou odkazem nějaké neznámé starší civilizace.“ (s. 266)

Johnson si všímá absence rozvoje v egyptské kultuře a její nejvyšší úrovně hned na počátku (2002, s. 179): „… rozmanité umělecké projevy předdynastických a raně dynastických dob usměrnili do nejsoudržnějšího a nejsystematičtějšího uměleckého kódu v dějinách. Tuto mocnou proměnu uskutečnily dvě či tři průkopnické generace panovníků na úsvitu Staré říše, snad v rozpětí pouhých 50 let. Už v době, kdy se ujal vlády Džoser, se v umění skvěl viditelný, neklamný majestát úžasně vyspělé civilizace.“

„Stejně jako v mnoha dalších oblastech egyptské kultury bylo i v písemnictví dosaženo poměrně vysoké úrovně hned na počátku vývoje a tento stupeň pak nebyl už nikdy překonán. V architektuře a sochařství byla umělecká laťka nastavena za Staré říše, pro literaturu znamenala vrcholnou éru Střední říše.“ (s. 170)

Johnson rovněž reflektuje nedostatek tvůrčího pokroku ve využívání novějších kovů během pozdější historické doby – trvalo dlouho, než Egypťané přešli od mědi k bronzu, i když ho už dávno znali.  

Kaplanek si všímá regrese v kvalitě stavěných pyramid, které jsou symbolem staré egyptské civilizace, a to už v poměrně časném období (2006, s. 248-9): „Pokud by mělo být budování pyramid měřítkem technologické vyspělosti civilizace, ukáže nám krátká retrospektiva překvapivou věc: zanedlouho po udivujícím technologickém pokroku v čase Chufevovy vlády totiž došlo k nevysvětlitelnému úpadku inženýrských schopností. Pyramidy králů V. a VI. dynastie se ani zdaleka nemohou srovnávat s těmi v Gíze. Faraoni V. dynastie vybudovali sedm malých pyramid v Abúsíru a Sakkaře. Všechny jsou poměrně nevalné konstrukce a dnes připomínají spíše hromady kamení a štěrku. Ještě horší kvality jsou pyramidy čtyř vládců VI. dynastie. A tak během čtyř staletí od počátku III. do konce VI. dynastie sledujeme namísto systematického a harmonického vývoje civilizace nejprve její zakolísání mezi dobou panování Džosera a Chufeva, posléze od doby Menkauréovy zaznamenáváme už jen zánik znalosti monumentálního stavebnictví. (…) Proč … nevyužili zkušeností svých předchůdců a úrovní svých stavebních děl se jim přinejmenším nevyrovnali? Sledujeme-li v historii různé civilizační regrese, vždy jde o následky nějakých katastrof. Avšak z dějin Egypta mezi III. a VI. dynastií nejsou známy žádné pohromy, které by vysvětlovaly technologický úpadek.“

„Ve studiích věnovaných pyramidám v Gíze vzbuzuje pozornost řada údajů o propracovanosti Velké pyramidy, která v tomto ohledu převyšuje Druhou pyramidu. Přesnější je její orientace podle světových stran, daleko promyšlenější je infrastruktura jejích chodeb a komor, kvalitněji je opracován i stavební materiál. Důmyslnost stavitelů se projevuje dokonce i v mírném vhloubení stěn, což budově zajišťuje vyšší stabilitu, ovšem současně vyžaduje neobyčejně dokonalé opracování kamenných kvádrů a preciznost jejich ukládání. Druhá pyramida působí neméně impozantně, ale už nejeví stejný architektonický rozmach a nepatrná chyba v zaměření nároží u ní vedla ke vzniku mírného zakřivení u vrcholu. Velká pyramida se jednoznačně vymyká z modelové teorie vývoje budování pyramid. Je novátorská ve využití překvapivě pokročilých technologií, po jejichž vynalezení a použití v předcházejících časech jsme nenašli sebemenší stopy. Ortodoxní paradigma civilizačního rozvoje předpokládá postupnou evoluci technických znalostí, a proto by měla konstrukčně jednodušší pyramida časově předcházet pyramidu technicky pokročilejší. Přesto nám dodnes závazná chronologie dějin starého Egypta přikazuje věřit, že tomu bylo přesně naopak. Pořádek a logiku vrací historickým úvahám přijetí záběrů hypotézy o adaptaci pyramid. Pokud byly obě velké pyramidy postaveny v predynastickém období nějakou starší civilizací, pak si Chufev, jenž si jako první rozhodl adaptovat velkolepé dílo předků, pochopitelně zvolil okázalejší Velkou pyramidu, zatímco jeho syn Rachef se musel spokojit s méně efektní Druhou pyramidou.“ (s. 263-4)

Leave a comment