Tato přednáška pojednává o některých rozličných významech, přiznávaných duchovnímu centru SS Heinricha Himmlera na Wewelsburgu, včetně symbolu černého slunce, mosaice na podlaze severní věže hradu. Hrad Wewelsburg a v nedávné době černé slunce se v posledních desetiletích prosadily jako známka nacistického esoterismu – či okultismu, kterýžto termín zde budu používat – jak v populární kultuře, tak i v části západního esoterického undergroundu ve více či méně pronacistických kruzích. (1)
Cíl této přednášky je dvojí a každý souvisí s používáním historie. První cíl se týká základních domněnek o nacistickém okultismu jakožto fenoménu samotném. – Jaké jsou diskurzní vztahy mezi oficiální vzpomínkovou kulturou a populární kulturou ohledně nacistického okultismu? Druhým cílem je podívat se na Setův chrám, konkrétněji na jeho Řád lichoběžníku, jakožto příklad toho, jak esoterická skupina souvisí s nacistickým okultismem a převádí ho, jak ho koncipují přední členové Řádu do magického použití. – Odkud praktikující okultisté, kteří pracují s prvky národního socialismu, čerpají teoretický základ pro to, co lze nazvat jejich magickou ideologií?
1. Pozadí: Historie jako mýtus a ideologie
Historie je vždy v jedné či druhé formě zprostředkována. Transformace minulých událostí a postavy, které se jich účastní, mohou do narativu vyústit prostřednictvím písemného i vizuálního vyjádření, ale také ústně, tradičně často ve formě mýtů a legend. Mýtický aspekt je rovněž dominantní vlastností mnoha, či dokonce většiny dnešní zprostředkované historie, v neposlední řadě historie nacistického Německa a druhé světové války (Kingsepp 2008, 2010). V tomto ohledu může být mýtus vnímán buď tradičním, nábožensky ovlivněným způsobem, jako když je svět ovládán vyššími silami, nebo chápán sekulárně jako naturalizovaná ideologie, politické prohlášení. Tyto dva módy mýtu se v mnoha populárních vyjádřeních o nacistickém Německu a druhé světové válce ve skutečnosti prolínají v jeden, v němž lze obsah poskytnutý v rámci autoritativního narativního rámce interpretovat oběma způsoby, dle individuálního přesvědčení a preferencí publika. Mýtus je v tomto případě jasně založen na duálním, černobílém světonázoru a druhá světová válka jakožto apokalyptická bitva mezi silami Dobra a Zla. Tyto formule se často objevují v okkultuře, „zdroji, z něhož lidé čerpají, zásobárně idejí, přesvědčení, praktik a symbolů“, obvykle poskytované populární kulturou a spojené s duchovní koncepcí světa (Partridge 2004:84). To otvírá legitimní prostor v jinak převážně racionálním, věcném diskurzu – v tomto případě o nacistickém Německu a druhé světové válce – pro iracionální, fantastické, nadpřirozené a okultní (Kingsepp 2008, 2010).
1) Ohledně západního esoterického undergroundu viz Siepe 2009; rovněž např. Mund & von Werfenstein 2004. Mozaika z Wewelsburgu byla ve skutečnosti spojována s esoterickou koncepcí černého slunce až od devadesátých let 20. století a byla uvedena v románu Die schwarze Sonne von Tashi Lhunpo (McCloud 1991; viz Siepe 2002:286-287; Siepe 2009:488; Sünner 2009:112-113). V SS není žádný historický důkaz o jakémkoliv symbolismu černého slunce. Zajímavá diskuse k tématu má Sünner 2009:81.
