Před časem mnohé pobouřila slova Otakara Foltýna (toho času vládní koordinátor strategické komunikace), že lidi, kteří jsou vůči současnému establishmentu a ideologickému mainstreamu jednoznačně v opozici, je třeba jakožto svině a názorově závadné a nakažlivé zombie izolovat hlubokým příkopem od zbytku společnosti. Samozřejmě takové řeči jsou ve společnosti, která má být demokratická a svobodu slova ctící, nepřijatelné. Ovšem když se nad tou myšlenkou zamyslíme do důsledků a nad možnostmi, které nabízí, vlastně to obecně není tak špatný nápad.
Proto mě jeho slova nijak zvlášť nepobouřila. Je prostě fakt, že západní společnost je beznadějně rozdělena, a svým způsobem je to tak vlastně lepší. Jsou tu nekonečně vzdálené názorové vesmíry, které se naprosto neprotínají. Ať si každá skupina lidí sdílející určitý pohled na svět jde svou cestou. Každému je lepší mezi svými, každému je tak zajištěna spokojenost v tom smyslu, že nemusí trpět názory, které se mu příčí. Nesmiřitelné a nic neřešící názorové spory a konflikty se tím vytrácejí. Vlastně ať tu ty příkopy jsou, tak či tak tu neodvolatelně jsou a taky už navždy budou. Ovšem je třeba to pojmout oboustranně. Mně vlastně příkop mezi mnou a lidmi jako dotyčný Foltýn nijak nevadí – já si ho vůči lidem jako on obrazně řečeno vykopávám sám. Nechci s nimi mít nic společného.
Kompromis a znovudosažení nějaké základní názorové jednoty je dnes něco už naprosto vyloučeného. Mají se snad lidé, kterým záleží na udržení starého normálního světa a záchově vlastního národa, civilizace a rasy, nějak zahazovat s takovým individui jako vítači chtějící k nám přestěhovat celý třetí svět, klimahysterici, LGBTQ+ pošahanci, eurohujeři a amerikanofilové? Má smysl snažit se s nimi diskutovat? To je nesmysl. Tady žádná debata ani názorový kompromis není možný. Už jen oni sami musí prozřít a dojít k závěru, že to, co vyznávají, je škodlivé a zhoubné. Což je patrné na první pohled. Vidíme, jak se západní země propadají stále víc do multirasového chaosu a mění se v třetí svět, jak je ekonomika stále víc poškozována oteplovací hysterií a ESG nesmysly, energetika je rozvracena likvidací jaderných i uhelných elektráren a zaváděním větrných a solárních nesmyslů, klasická rodina je podkopávána, mladá generace je kvůli rozvratu školství stále nevzdělanější a jsou jí vymývány mozky deviaturní propagandou zpochybňující pohlavní identitu atd. A stále víc se kvůli tomu vracíme do časů totality: stát se lidem plete do soukromých záležitostí, děti jsou ve školách vystaveny indoktrinaci, je oklešťována svoboda slova, jinak se mluví doma a jinak na veřejnosti, rozlézá se cenzura a kde chce dělat kariéru, musí akceptovat jen ty „správné“ názory (což mimochodem ukazuje, že pokrokáři a lepševici o žádnou diskusi nestojí a dokonce ji ani nechtějí umožnit).
Je vlastně až utrpení být nucen s individui, která toto podporují, žít v rámci jednoho státu – když normální člověk vidí co způsobují za zkázu a jací jsou to omezenci a fanatici, když to oni vidět odmítají. A tyto nyní vládnoucí destruktivní živly ze svých odpůrců pomalu dělají občany druhé kategorie. Osobně si tak myslím, že pouhé názorové příkopy nestačí. Nejlepší by bylo, kdyby se společnost mohla úplně rozdělit na samostatné státní celky na bázi sdílené ideologie, kde by si každá skupina mohla rozvíjet a uspořádat společnost a politiku podle svých představ – pochopitelně ovšem na své náklady a na vlastní odpovědnost. Pokud si progresivisté a lepševici chtějí budovat ten svůj ráj a světlé zítřky plné obohacující imigrace, diverzity, humanity, desítek (nebo už stovek?) pohlaví a bezemisnosti, tak klidně – ale ať si to aplikují jen sami na sebe a za své. Pak by se rychle ukázalo, které ideje jsou pozitivní a vitální, a které stupidní a destruktivní. Která skupina se kterými idejemi by přežila a která zanikla. Test každé ideologie – toho, jaké má efekty na společnost – by probíhal bez omezení a kompromisů přímo v praxi. Byl by to takový ideologický darwinismus. Není třeba si složitě domýšlet, že odpůrci progresivismu by byli schopni své společnosti zajistit jakousi kontinuitu a přežití, zatímco společnost složená jen z lepševiků by brzy zmizela v propadlišti dějin. A byl by od nich konečně pokoj.
A toto mimochodem platí i pro budoucí rasově-demografický vývoj Západu. Masovou imigraci a rasovou proměnu západních zemí už se asi odvrátit nepodaří. Bělochům nakonec stejně nezbude než ustoupit a vytvořit si vlastní bílé enklávy a komunity, kde může naše civilizace dál pokračovat – avšak to půjde jen o ty bělochy, kterým na záchraně našeho genetického a kulturního dědictví záleží. Ostatní se smísí s masami imigrantů a zmizí ze světa.