3. Oficiální vzpomínková kultura
Oficiální vzpomínková kultura zahrnuje zprávy o historii, které jsou široce uznávané ve společnosti jako respektované a tedy spolehlivé zdroje. Díla publikovaná v této oblasti téměř automaticky získávají status validity a spolehlivosti díky svému charakteru akademického výzkumu a/nebo oficiálnímu uvádění v muzeích atd. Oficiální vzpomínková kultura rovněž zahrnuje prvky populární historie (srov. Jordanova 2006:126-130), a existují neodborné práce, které se také těší jistému statusu, zvláště pokud je použili jako reference uznávaní historici a/nebo dobře známí intelektuálové. Protože vlastně není příliš odborný zájem zvláště se zaměřující na esoterické aspekty nacistického Německa, většina výzkumu zabývajícího se tématem, se provádí mimo akademickou obec. (7) Jak však uvidíme, ohledně tohoto tématu je možné vysledovat „okkulturní proud“ mezi oficiální vzpomínkovou kulturou a populární kulturou, který míří oběma směry.
To naznačuje, že výše uvedená mýtyfikace není fenoménem omezeným na populární části diskurzu, ale převládá vlastně i v akademické obci. Oficiální vzpomínková kultura by mohla znít jako cosi statického, ale v diskurzu je mnoho dynamiky. Idea Wewelsburgu, jakožto místa kultovního uctívání pro SS – klášter SS, řádový hrad či hrad Grálu atd. – byla ustavena knihami, jako byla ta od rakouského novináře Williho Frischauera z roku 1953 Himmler: The Evil Genius of the Third Reich, která na dlouho ustavila standardy pro populární i akademický diskurz (Hüser 1982/1987:5-8; srov. Siepe 2009:488-490). Protože se v oficiálním diskurzu Třetí říše často používaly koncepty „Kult“, „Orden“ a „Ordensburg“, není překvapivé, že se objevují i dál po jejím pádu. Co se však často přehlíží, je, že jejich významy jsou – a vlastně byly i tehdy – otevřené různým výkladům, tudíž snadno vedly ke špatnému pochopení a anachronismům (srov. Ackerman 1970:103; Dülffer 2010:12-14; Vondung 1971:8). Jak poznamenává profesor Karl Hüser ve svém úvodu ke klíčovému dílu Wewelsburg 1934-1945: Kultund Terrorstätte der SS (1982/1987), mystické konotace v podstatě pronásledují zprávy o Wewelsburgu už od samotných dnů SS (Hüser 1982/1987:5). Hüserovo dílo bylo společníkem první stálé výstavy o SS v Kreismuseum Wewelsburg a lze jej považovat za katalyzátor změny alespoň v částech oficiální vzpomínkové kultury vstříc k výkladu SS a Řádu, který se drží více při zemi.
Hüser i přes poněkud „slibný” název knihy ve skutečnosti velmi jasně říká, že SS na Wewelsburgu neprovádělo žádné kultovní akce. Nicméně naznačuje, že Himmlerovy plány zahrnovaly kultovní použití hradu, a jiné části textu lze snadno interpretovat jako potvrzení kultovních aspektů. (8) Kultovní téma tedy zůstává, ačkoliv se změnilo v záměr. Je přítomen i v malé brožuře, vydané jako zdroj místní vzpomínkové kultury ve Vestfálsku: Wewelsburg 1933-45: Kultstätte des SSOrdens (1988) od Hüsera a Wulff E. Brebeck. Nachází se tam časté odkazy na výrazy jako Pseudoreligion, Germanenmystik, Irminen-Glaube a dokonce Runenverehrung, uctívání run. Z dvanácti fotografií v brožuře mají tři zřejmé esoterické téma: „pseudo-náboženský” svatební rituál SS, plány pro severní věž jakožto střed světa a Totenkopfring (ibid. 12, 18, 22). Zdůrazněno poněkud překvapivým zařazením Sklarových Gods and Beasts: The Nazis and the Occult do seznamu k četbě (ibid. 32) toto naznačuje, že populární idea SS kultu měla stále vliv i pro ty, kteří pracují s historií Wewelsburgu na každodenní bázi.
Zdá se , že tomu tak bylo až roku 2002, kdy byla publikována zpráva z výzkumného projektu o vzpomínkové kultuře ve Východním Vestfálsku-Lippe (Kerzel 2002). Zde historik Jan-Erik Schulte odkazuje na Hüsera v tvrzení, že to, co činí Wewelsburg tak zvláštním, je jeho esoterický význam, když jej Himmler ustavil centrem kultu SS i světa (Schulte 2002:214). (9) Schulte však jde jaksi dál než Hüser tvrzením, že „Über den von Himmler vertretenen und auch in Wewelsburg praktizierten Okkultismus ist bislang wenig bekannt“ (ibid. 217). [K dnešnímu dni je málo známo o okultismu reprezentovaném Himmlerem a praktikovaným také ve Wewelsburgu]. Z toho vyplývá, že přinejmenším sám Himmler se věnoval na hradě jakési okultní práci. Ačkoliv o tom není hodně známo, alespoň se zdá, že se tam něco dělo – to však není dále rozvinuto. Nicméně v roce 2009 – dvacet let po Hüserovi – se obraz zcela změnil. Daniela Siepeová ve své kapitole v dodnes nejúplnější a aktualizované akademické práci o tématu Die SS, Himmler, und die Wewelsburg (2009) píše o roli hradu a symbolu černého slunce v soudobých esoterických a pravicových kruzích. Tvrdí, že nejnovější výzkum ukazuje, že kromě obřadů skládání přísahy, neexistovaly žádné plány na rituální akce SS na Wewelsburgu. Koncept hradu jakožto místa uctívání („Kultstätte”) SS tak bylo nahrazeno místem centrálního setkávání generálů SS („zentralen Versammlungsort der SS-Gruppenführer“) (Siepe 2009:490). Články v onom svazku ukazují, jak se oficiální vzpomínková kultura změnila ohledně ideje SS kultu. Prezentovaný obraz, který se velmi nelišil od dominantní reprezentace v populární kultuře, je dnes méně velkolepý. Není nepravděpodobné, že zvláště erudice Goodrick-Clarka a Siepeové přispěla k tomuto procesu, indikujícímu, že soudobé ideje o nacistickém/SS okultismu mohou být ve skutečnosti váženým a dokonce důležitým polem výzkumu. (10)
Tato změna je rovněž patrná v nové a podstatně rozšířené výstavě o SS, která byla otevřena v Kreismuseum Wewelsburg roku 2010, dokonce i srovnáním oficiálních názvů výstav, kdy původní zněl „Wewelsburg 1933-1945: Kult- und Terrorstätte der SS“ a nový „Ideologie und Terror der SS“. Dnes je kult pryč. Ačkoliv výstava obsahuje velké části, které se vlastně zabývají esoterickým aspekty světonázoru SS, nezůstalo moc mystifikace. Název rozsáhlého doprovodného svazku (Brebeck et al. 2011) nasvědčuje téma, které nyní nahrazuje kultovní jakožto motto pro chápání SS: „Endzeitkämpfer“, což by se dalo přeložit jako „apokalyptičtí bojovníci“. Mýtické nadále zůstává, ale nyní odkazuje na sebeobraz SS, ne naše vlastní poválečné pojetí.
6) Intertextualita a transmedialita mezi různými žánry a formami médií v populární kultuře popisuje Kingseppová 2008 a 2010. Ohledně rozsáhlého přehledu filmů k tématu viz Kingseppová 2008.
7) Nejpozoruhodnějšími odbornými pracemi za poslední roky jsou knihy Nicholase Goodrick-Clarka (1985, 2002) a dva články od Daniely Siepové o černém slunci a Wewelsburgu (2002, 2009). Ačkoliv první vydání Schwarze Sonne od nezávislého badatele Rüdigera Sünnera postrádalo poznámky, současné vydání je celkově revidované a doplněné (1999/2009). Jiné práce, které jsou méně známé, ale stále si zaslouží zmínku, jsou zvláště knihy o Otto Rahnovi (1999) a Karl-Maria Wiligutovi/Weisthorovi (1998, 2010) od Hans-Jürgen Langeho, Arktos (1996) od Joscelyn Godwina a studie o společnosti Thule (1994) od Detlefa Rose. Často zmiňovanou knihou v anglicky psaném podzemním diskurzu o nacistickém okultismu je převážně obrazová dokumentace Wewelsburgu jakožto Himmlerova Camelotu (1999) od Stevena Cookas a Stuarta Russella. Podobné vydání v němčině je od Russella & Schneidera 2010; rovněž viz zpráva o Willigutovi od Rudolfa J. Munda (1982/2011).
8) Immer wieder stoßen wir beim Verfolgen der von Himmler in Wewelsburg hinterlassenen Spuren auf den von Joachim C. Fest eindrucksvoll beschriebenen „Doppelcharakter von unwirklicher Phantastik und planender Rationalität“, der Himmlers Wesen zutiefst bestimmte. Ohne Zweifel sah Himmler in der Wewelsburg viel mehr als nur die künftige Stätte der Spitzenrepräsentation seines SS-Ordens, und die Ergebnisse dieser Untersuchung bestätigen die Feststellung der Herausgeber der „Geheimreden“; dass Himmler auf der Burg eine „neu-germanische“ Tradition schaffen und sie selbst zum Mittelpunkt einer pseudo-religiösen „nationalsozialistischen Glaubenspflege“ machen wollte /…/ Mit Recht spricht Fest vom
„Ordinationscharacter“ der auf der Wewelsburg vorgesehenen Feiern, von einem „für die Beteiligten immer wiederholten Akt der Weihe und Berufung in eine alle herkömmlichen Bindungen übersteigende totale Verpflichtungsgemeinschaft“. (Hüser 1982/1987:71-72)
9) Die historische Einzigartigkeit Wewelsburgs liegt in der kultischen Bedeutung. Wewelsburg sollte gemäß des Willens Heinrich Himmlers zur zentralen SS-Kultstätte ausgebaut werden und – wie Mitte des Zweiten Weltkrieges postuliert – den ”Mittelpunkt der Welt” bilden.
10) Rovněž by se měl vzít v úvahu dopad populární kultury, protože se jedná o něco, co musí zohledňovat a uvést do souvislosti zvláště muzea (srov. Jordanova 2006:126 a dále).